Osoba, která mě v životě nejvíce ovlivnila…

b
No a protože je to tady jen samá grafika, téměř žádné mluvené slovo, nebereme-li v potaz fakt, že se často vykecáváme v komentářích :), tak si říkám, co takhle nějaké řádnější téma k diskuzi.
Co třeba nějaké filozofičtější téma. Kupříkladu: osoba, která vás ve vašem životě nejvíce ovlivnila… A jak, jakým směrem a v čem a zda-li v dobrém slova smyslu nebo v tom špatném…
Klidně se rozpovídejte.

Já to nemám tak jednoznačné. Mě ovlivnilo velké množství osob, mnohé záporně a mnohé v kladném poli.
Je jasné, že v životě každého má největší vliv hlavně rodina, tudíž rodiče, proto tyto dva „elementy“ nebudu zmiňovat. Mohu toto klišé podpořit. Mí rodiče mi dali zejména vychování a Domov. S velkým D. Já je na oplátku mnohokrát zklamala 😀 Ono to není tak vtipné, ale o to nejde…
Rodiče ovlivní každého, záporně nebo kladně, to je jedno, jsou tím hlavním středobodem v životě, dají vám totiž život, že ano… Tím už váš život ovlivní.. Věnují vám ho.
Ale pokud mám říct, kdo mě nejvíc ovlivnil, tak když vypíchnu jednu jedinou osobu, která prakticky změnila můj osud, tak to je…
…asi Joanne Kathleen Rowling.
Přestože tuto ženu osobně moc nemusím a mé sympatie k ní nevzhlížejí z mnoha morálních a společenských důvodů, tato dáma mě ovlivnila asi ze všech nejvíc. Zda kladně nebo záporně, to se dá těžko říct, neboť se od jejího vlivu odvíjelo plno příhod a ne všechny byly radostné. A však díky ní jsem si zamilovala psaní povídek.
Nebýt jí, vlastně bych asi dneska neměla blog, nedělala bych ani grafiku, nebyl by Layouts, nebyla bych tu já.
Heather
Ještě v dobách, kdy nebyly filmy Harryho Pottera a u nás v knihkupectvích začala sága HP teprve vycházet, jsem tento „fenomén“ s gráciemi odvrhla. Po přečtení první nudné kapitoly Kamene mudrců jsem knihu vrátila majitelce, která mi ji půjčila a už se nějakým Potterem nezaobírala.
Víte já odjakživa jsem typ člověka, který jde proti proudu.
Nesnáším už z principu věci, které jsou in a které letí.
Už jen kvůli tomu si je nepřečtu, neprohlídnu, neohodnotím a automaticky zaškatulkuji jako „odpad“ :). Teprve následně s několikaletým zpožděním většinou zjistím, že to není tak špatné.
A dlouho poté, co byl v kině první film HP a kámen mudrců, jsem pořád říkala, jaká je to blbost pro děti – ano, tento všemi známý a stále omílaný nepravdivý argument, kterým se všichni, kteří Harryho Pottera nikdy neviděli a hlavně nečetli, ohánějí.
Ale jednoho dne, těsně před Vánoci ještě na gymnáziu, můj bratr z koleje domů přitáhl první film na počítači.
Tak co s ním, že jo. Když už tam tak „nehybně“ ležel ladem, tak se na něj kouknem 😀
Koukli jsme a Blanch poznala, jaká byla krááááva nebeská :D, protože v ten den se vyrojila její nová a nepoznaná obsese.
Ještě nikdy v životě jsem neměla tolik entuziasmu, ten přišel až v době, kdy jsem prvně poznala pravou podstatu Harryho Pottera.
Naštěstí chvíli na to, zhruba tři nebo čtyři měsíce, šel u nás do kin hned druhý díl.
Ten první se mi líbil, ale ještě ve mně nevyvolal touhu koupit si a přečíst knihy.
Ale jakmile jsem v kině uviděla díl druhý, vše to vypuklo s plným nasazením.
Blanch jednou marodila a její drahá sestřička domů přitáhla první díl knihy a Blanch ho hned ten den celý přečetla. Jakmile přestala marodit, pospíchala do knihkupectví koupit druhý, následně dva týdny na to třetí a na narozeniny pak dostala i čtvrtý.
No a teď co máte dělat, když netrpělivě čekáte, až vyjde pátý díl…
Čas si krátíte psaním povídek, protože svět Harryho Pottera je tak krásně utopický a fantastický, že mu nelze odolat.
A pak to šlo vše ruku v ruce.
Rok jsem psala povídky jen do šuplíku. K tomu začala vytvářet a upravovat fan arty v photoshopu k povídkám. Posléze dva nebo tři roky psala pouze pro jeden potterácký server, kde bylo všehovšudy jen pět autorů, protože v tehdejší době nebyl skoro nikdo ani na fanu. Na fan jsem šla rok poté. Zdaleka nebyl seznam autorů tak zdlouhavý. Byla jich tam desetina, ne-li méně. A díky tomu jsem se já se svými povídkami hned stala známou…
Tehdy nebylo moc s kým porovnávat :D, tak to nebylo tak těžké.
Takové blafy by dneska nečetl nikdo…
No a když už tak Blanch dávala svoje povídky na stránky jiných, pořád si říkala, že to nějak není ono. Stránky jsem sice v té době už udělat uměla, protože já se je naučila dělat někdy ve dvanácti třinácti letech, ale ty mě ani nenapadly. Já chtěla místo, kde bude možnost psát komentáře. A ty jsem ještě vkládat na web neuměla. Pouze vytvořit klasickou html prezentaci.
O tom, že existují nějaké blogy, jsem neměla ani páru, dokud mi jedna dobrá duše(BarborkaSiriuska) neporadila, že si mám založit blog, protože ona už jeden měla taky…
A tak to začalo ve velkém.
Založila jsem si blog na tomto systému. Bylo to v roce 2005 a blog.cz měl čerstvých pár měsíců. Dva nebo tři. Byl prázdný, holý, nikdo na něm neblogoval. Abyste věděli, jsem čtvrtý nejstarší blogař na tomto systému, takže tehdy nás tady bylo tak deset :D.
Začala jsem zde vkládat povídky a získala několik pravidelných návštěvníků. Hlavně si mě tady našli mí čtenáří z potteráckých webů a když zjistili, že mé povídky jdou první sem a až potom na fany, tak se sem automaticky přestěhovali :).
A když už jsem měla své místečko na psaní, chtěla jsem si ho zvelebit. Tak jsem začala nevědomky vytvářet něco jako layouty. Nikdy jsem tento pojem nikde neviděla, nečetla, neslyšela jsem o něm.
Grafiku jsem sice už nějaký čas dělala, ale celé layouty jako takové ještě ne, většinou jsem vytvářela jen záhlaví a zápatí a nápisy do menu. Chvíli před blogem vznikl Layouts na první doméně:). Protože když jsem dělala ty arty a nápisy do povídek a různé náčrty pergamenů a podobných ptákovin, říkala jsem si, že bych mohla zkusit i něco víc než to. Prvně Layouts sloužil spíš jako skladiště na grafické pokusy :), dělala jsem totiž i stránky kamarádům a vše ukládala tam, než se ke mně přidala Franky J a my Layoutse začaly prezentovat jako stránku, kde si ostatní mohou stáhnout designy.
To jsem ale trochu odbočila.
Zkráceně… JKR -> povídky -> blog -> grafika…
Tahle paní mě dostala tam, kde jsem, vlastně jí vděčím za to, že se dneska umím ohánět v photoshopu, protože s psaním povídek jsem našla i nový koníček, který mě chytl.
Byť jsem už nějaké grafické začátky zkoušela kdysi v pubertě ještě v obyčejném kreslení 😀 (člověk by zíral, co všechno tam jde zvládnout:D), tak své počátky počítám od chvíle, kdy mám photoshop a začala jsem ho aktivně používat a kdy jsem udělala asi přibližný první vzhled. Tehdy jsem ho mívala zapnutý takřka denně. A od té doby uběhlo zhruba šest let.
A od doby první povídky to už bude osm let. Nebo už devět? Páni, toto letí…
Takový sloh jsem ani napsat nechtěla :D, každopádně takhle se to má s osobou, který ovlivnila tok mého života.
Žena, která údajně naučila mladou generaci zase číst knihy, mi přinesla nejen psaní, které zbožňuji, ale i grafiku a layoutování. Taky díky tomu i plno bezvadných přátel, které jsem měla tu čest poznat nejen na netu, ale i osobně. Viď, Heather…
Nebýt Harryho Pottera, neměla bych nikdy důvod si shánět adobe photoshop :))
Neznala bych hromadu skvělých lidí.
No a co vy? Kdo vás nejvíc ovlivnil?

34 komentáře “Osoba, která mě v životě nejvíce ovlivnila…

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..