60. kapitola

Harry už vůbec z následujících zkoušek strach neměl. Zbytečně si dělal tolik obav, když teď zjistil, že je to spíš jen taková menší šaškárna. Písemné testy jsou strašně jednoduché a komise skoro za celou hodinu nic neřekne, jen se občas pobaví s jeho předsedou, popřípadě předsedkyní, protože byly dvě skupiny komisí, kteří si skupiny, seřazené podle polovin abecedy, občas prohodili. V jedné komisi byl předseda nějaký muž okolo padesátky..lidských let, kdo ví, kolik mu je doopravdy. A v té druhé komisi byla předsedkyní žena asi stejně stará jako Brumbál, ne-li starší.

Když měli praktické zkoušky z Přeměňování, jeho skupina dostala onu komisi s postarší čarodějkou. Byla velice milá, ale Harrymu trochu připomínala profesorku McGonagallovou, protože i přes její milé chování byla přísná a ostražitá.

Harry se podíval na seznam zkoušek, už měl větší polovinu hotovou. V Péči o kouzelné tvory složili krátký a jednoduchý testík, pak následovala praktická zkouška, která se týkala Šotků, o které se starali na začátku roku.

V Historii kouzel ale bohužel musel použít chladnou logiku a většinu si vymyslet, protože ať se snažil jak chtěl a vážně se do historie učil, tak si ta data a ty jména nemohl zapamatovat. Necelou polovinu docela věděl, takže to doplnil hned, ale po dvaceti minutách neměl co dělat, protože zbytek se mu nějak vykouřil z hlavy. Úplně stejně na tom byl Ron, který už po deseti minutách na papír jen nevnímaje civěl. Tak si Harry prostě zbytek domyslel, kdo ví, třeba se aspoň v něčem trefil.

Už mu zbývalo jen Jasnovidectví, Astronomie, kterou dělá nakonec a v noci, aby bylo vidět na hvězdy, a Lektvary, které ho čekaly dnes. Na ty se připravoval opravdu nejvíce, ne, že by měl nějaké díry v hlavě, když mu to Snape neustále předhazoval, ale prostě to nebyl obor, ve kterém by zrovna vynikal. Ano, nad Lektvary trávil nejvíc času.

Už byl zase na řadě, sakra, šlo to nějak rychle. Test už měli za sebou a teď je čekala jen praktická zkouška. I když byl téměř poslední v první skupině, tak už byl na řadě on. Ani si to nestačil všechno zopakovat a volali jeho jméno.

Vešel do třídy, kde u dlouhého stolu sedělo šest osob. Když se pořádně porozhlédl, viděl, že v čele stojí předsedkyně, starší čarodějka. V duchu si přál, aby to byl ten druhý předseda, poněvadž se mu zdál méně přísný a možná by u něj prošlo více věcí, koneckonců Harryho měl za skvělého kouzelníka, protože mu předvedl patrona. Tohle trochu ztěžuje situaci. Profesorka mu neodpustí žádný detail a on měl strach, že zrovna ty detaily nějak znát nebude.

Vyzvala ho, aby šel ke stolu, který byl naproti ní. Stál na něm kotlík a papírek, na kterém byl napsaný jen název lektvaru, který měl připravit. Nebyl zvyklý jen na názvy, byl zvyklý, že jim Snape vždycky napsal postup na tabuli a že všechny ingredience bude mít napsané hned pod tím. Ale tady se to všechno měnilo. Prostě jen název, Harry zpanikařil. Tajně doufal, že aspoň ingredience, které ležely vedle na stole mu napoví, co do lektvaru strčit, ale bohužel. Bylo tam snad padesát druhů rostlinek a různých částí živočichů, o kterých slyšel třebas prvně v životě. Tajně doufal, že tam budou položeny jen ty části, které zrovna on bude potřebovat vhodit do kotlíku, ale mýlil se. A co postup, jak teprve přijde na to, jak lektvar uvařit, když nebude znát postup..je v koncích.

Zarazil se a snažil se rozvzpomenout, na lístečku stál nápis: Zmenšovací dryák, po chvíli se Harry usmál. Vždyť to je jen Zmenšovací dryák, kam dal proboha oči, na co myslel. Vždyť to je jeden ze základních lektvarů, jeden z těch, které brali jako první. Usmál se pleskl se do čela.

Předsedkyně zaznamenala jeho grimasu a mírně se usmála.

Harry vzal do ruky sedmikráskové kořeny, Scvrkofík, krysí slezinu, které se tak trochu štítil, několik housenek, které taky nevypadaly zrovna přívětivě, a šťávu z pijavic, nad kterou krčil nos.

Do kotlíku postupně přidal pár kapek šťávy z pijavic, poté nařezané housenky.. hned na to jednu krysí slezinu, oloupaný Scvrkofík a najemno nakrájené sedmikráskové kořeny. Lektvar asi deset minut povařil a pak ho dal stranou.

„Co děláte, pane Pottere? Proč nepokračujete?“ zeptala se ostrým tónem předsedkyně komise.

Harry se na ní zamračil, že by něco udělal špatně?

„Promiňte?“

„Ptala jsem se, proč nepokračujete.. abyste dokázal, že Váš lektvar opravdu funguje…musíte pro to něco udělat,“ pokynula k dalšímu stolu, kde byla krabice s několika brouky, kteří byly opravdu neskutečně velcí. Takové Harry ještě nikdy neviděl.

„Promiňte, že Vám odporuji, paní předsedkyně, ale lektvar ještě není hotový!“

„Opravdu?“ zeptala se mírně ironicky

„Jistěže, vždyť aby byl účinný, musím ho nechat hodinu odstát, a pak teprve můžu lektvar použít na …tohle,“ ukázal na brouky v krabici.

„Výborně chlapče, další část zkoušky jste splnil,“ Harry se usmál, už se lekl, že udělal opravdu něco špatně, „jeden Váš spolužák daleko před Vámi lil lektvar na brouky ihned po dokončení, největším zděšením pro něj bylo, že ani vlastně neuvařil Zmenšovací dryák, ale úplný opak a ještě k tomu některé brouky usmrtil, museli jsme sehnat nové. Chudák malá, byl z toho opravdu otřesen, ale bohužel zkoušku neudělal, jak si je určitě jist,“ Harry si byl stoprocentně jistý, že ten jeho spolužák byl určitě Neville. Jen on může takhle zkazit lektvar, vždyť měl takovou hrůzu ze Snapea. Muselo se to odrazit i na jeho učení. Vlastně se Harry divil, že Neville neroztavil další kotlík, „děkuji, pane Pottere, můžete jít. Účinnost už si po hodině zkontrolujeme sami a výsledky se dozvíte v létě,“ usmála se žena, „Manfielde, prosím Vás, označte Potterův kotlík,“ muž máchnul hůlkou, „děkuji.“

„Na shledanou,“ rozloučil se spokojeně Harry. Byl si jistý, že tentokrát to tak nezmastil, jako v Historii kouzel. Doufal, že by mohl mít i z téhle zkoušky za A. Ale sám nevěděl, jak skončil u písemných testů.