Tak vám povím…
Znovu jsem si vybavila, proč tady byl předešlý vzhled více než rok…Nastavit ho na blog s tím, aby vše vypadalo, jak si sama představuji, je něco dokonale nemožného. I přese všechny kompromisy, které jsem se svým miloučkým blogískem udělala, to nakonec tak nějak dopadlo…
A vlastně, proč jsem se k tomu přemluvila, že…
Před dvěma dny jsme totiž s mým miloučkým blogískem slavili. A že je to už nějaké číslo!
Tedy, pěkně rychle nám to uteklo.
Neuvěřitelných 11 let!
To je doba, kterou už trávím na tomto blogu a kterou mi tento portál poskytuje útočiště.
Dnes už mám nejstarší blog na blog.cz vůbec. Krásné prvenství.
To je doba, kterou už trávím na tomto blogu a kterou mi tento portál poskytuje útočiště.
Dnes už mám nejstarší blog na blog.cz vůbec. Krásné prvenství.
Nedávno(No, nedávno, není to už rok? :D) Standa psal na srdci blogu článek o tom, jak je možné, že člověk vydrží na blogu tak dlouho…
Prej bych to mohla blogerům povědět…
Prej bych to mohla blogerům povědět…
Co si budeme povídat, v poslední době jsem nebyla zrovna aktivní a přidám článek párkrát za rok. Holt život už si vyžaduje pozornost jinde. Ale tak nějak se s mým blogem nemůžu rozloučit.
Možná to někteří nepochopí, že lze mít tak úzký vztah s něčím nehmatatelným, ale 11 let je opravdu dlouhá doba. Stovky článků, desetitisíce komentářů, stovky diskuzí, desítky přátel i hezkých vzpomínek a srazů.
Zkrátka a dobře, kdybyste projeli tento blog křížem krážem, bylo by to jako číst historické anály. Tento blog psal můj život. Stárla jsem s ním, dospěla, nejen věkem(vzhledem k tomu, že při jeho založení jsem už podle občanky dospělá nějakou dobu byla), hlavně myslí… Byl mým nejlepším přítelem, mým útočištěm, mým vším.
Je plný vzpomínek, zážitků, věcí, na které ráda vzpomínám, i když se doba dávno změnila.
Je odkazem. Mementem.
Až jednou nebudu, stále tady po mně bude.
Mé děti si budou číst tyhle články a budou se smát, nebo možná brečet, kdo ví :D. Ale i přes všechny staré povídky, které jsem zachovala(už právě pro zachycení okamžiku) a za které se stydím, i přes různé obsahy, ke kterým bych se dnes dávno nehlásila(i co se týče názorů), chci, aby tohle zůstalo jako celek, který mě definuje v průběhu těch všech let.
A pokud bude blog.cz aktivní i za deset let, za dvacet, třeba spolu jednou oslavíme i padesáté kulatiny :D.
A to vám sem už zřejmě budu vkládat návody na pletení ponožek a o kvalitě krmiva koček… Pokud ještě budu na klávesnici vidět. Nebo nebudu mrtvá.
Je pro mě důležitý, i když už není tím aktivním místem, kterým býval před lety… Nedokázala bych ho zrušit, nedokázala bych smazat ani ty hrozné články, vždyť chybami se člověk učí a aspoň zpětně může porovnat, jaký kus cesty je za ním…
Takže vzhůru do dalších let.
Stejně tenhle článek píšu víceménně jen sobě, ale to nevadí! Jednou si ho zase po sobě přečtu a zavzpomínám si.
11 let je naprosto úchvatné číslo, držím palce, ať ti blog vydrží ještě klidně pětkrát déle. 🙂
[1]: Je, je neuvěřitelné, jak rychle to uteklo.
Díky, budu v to taky doufat 🙂
No páni, tak takovou cifru jsem nečekal 🙂 Já se ted asi po půl roční pauze rozhodl vrátit zpátky k blogování a zjistil jsem, že můj blog už existuje téměř 6 let 🙂 A to je můj třetí blog, takže celkově mám těch 9-10 let na kontě už asi taky
Úplně mě to nutí porovnávat, jak to tu v těch vodách vypadalo dřív a jak dnes 
[3]: Byl to velký rozdíl, málokdo to pamatuje 🙂
Jak komunitně, tak celkově pozadím blogu a vzhledy :).
Čas strašně letí.
[4]:Nazdárek Blanch,
Nedávno jsem jen tak omrkla svůj blog a zhorzila se, jak moc zanedbávám to, co jsem kdysi tolik milovala…
Ale jsem rádá, že alespoň jedna ze známých tváří blogu ještě tak jako já neláme nad svým blogískem hůl a chce si ho udržet nejmíň dalších padesát let!
máš absolutní pravdu 🙂 málokdo si pamatuje jakým režimem jsme si prošli
Pamatuješ na starý dobrý fialový admin blogu? Na všechny ty zapálené autory, blogaře, grafiky a především kopírky? Achjo cítím se stará
[5]: Jo, holka, já si pamatuju ještě co byl před tím fialovo bílým adminským přístupem. Ten následoval až jako druhý.
Když ono to dneska už nejde, nejsme studentíci "bez starostí", nemáme tolik volného času, tenhle koníček vyžaduje dost pozornosti. Taky mi to chybí, ale asi už na tom moc nezměním 🙂
Drž se toho a udržuj svůj blogísek věčný!
11 let je fakt hodně. Já sama jsem oslavila před pár měsíci kulatých deset, ale trošku jsem svůj blog zanedbávala a teď jsem se k němu vrátila
nemohla jsem se dočkat dalších kapitol. Ale pak jsi začala psát slash, tak jsem trošku odpadla 
Ale pamatuju si, jak jsem na tvůj blog chodila každej den a byla jsem na něm totálně závislá, teda hlavně na povídce Jak zatočit se Severusem Snapem
Teď jsem sem zabrouzdala, protože jsem zjistila, že moje nová kolegyně taky ulítávala na tvym blogu kdysi před lety
[7]: No jo, letí to 🙂
Zrovna za tu hroznou parodii se docela stydím, ale co už, jednou spatřilo světlo světa, už s ní nic nenadělám
Svět je malej.
Jinak s tím blogem to mám obdobně, v podstatě na něj vložím jen občas něco, když zrovna náhodou nemám do čeho píchnout a to se moc neděje :))