Rubrika + Věřils´mi, bláhový!

Věřils´mi, bláhový!

Ó, já tě zbožňuji jak noční nebe v dáli,
ty velké mlčení, ty vázo temná žaly,
tím víc tě miluji, čím víc mi unikáš,
ozdobo nocí mých, čím krutější se zdáš,
když kupíš za sebou ty míle bez milosti,
dělící ruce mé a modré nesmírnosti.
Já v stálých výpadech se plazím za tebou,
tak jako k mrtvole se plazí červi tmou,
a vzývám i ten chlad, ty stvůrná ukrutnice,
pro který líbíš se mi, krásná, ještě více.
***
Jen jediná svíčka osvětlovala místnost. Vrhala stíny do všech stran. Vysoká postava překračovala ze strany na stranu a nervózně se ohlížela ke dveřím. Bylo už hodně pozdě. Slunce dávno zapadlo, měsíc osvětloval přístupovou cestu do míst, kde stála zchátralá budova.
Uslyšel zapraskání větví...
Číst dál...