Rubrika Slash jednorázovky

Sedm dlouhých let

Divím se, že jsem zde ještě nevložila tuhle povídku, na to, jak je stará. Taková emoční pocitovka. Když si to zpětně čtu, přijde mi příšerně umělá 😀
Poznámka: ichforma
Postavy: Albus Severus Potter, Scorpius Malfoy
Žánr: slash
Datum vzniku: říjen 2007
http://blog.candita.cz/wp-content/uploads/lista.png

Sedm dlouhých let.
Vzpomínám si na první den, kdy jsem jel do školy. Ptal jsem se táty, co by se stalo, kdybych se dostal do Zmijozelu.
Tehdy mě uklidnila jeho odpověď, v jejímž tónu bylo znát smíření a klid. Říkal mi přece, že volba záleží i na nás samotných a táta že kdysi čelil stejnému problému. Seděl tehdy na židličce, maje na hlavě Moudrý klobouk, který mu říkal, že by ho ve Zmijozelu čekala sláva a uznání, ale on si vybral. Volil Nebelvír.
Byla to snad má vol...
Číst dál...

Acta non verba

Shrnutí: Činy, ne slova. Poměrně dost klišoidní téma, nepotřebuje ani žádné shrnutí. Snad tři roky stará povídka, kterou jsem si začala jen tak z nudy psát kdysi do sešitu.
Téma: HP
Žánr: slash, pwp
Omezení: zcela určitě +18
Postavy: Severus Snape, Sirius Black
Doba děje: studium Pobertů
Rýpalům ohledně žánru by neuškodila trocha tolerance a pokud by měl opravdu někdo tendence se přesto projevit, nechť je té lásky a je přiměřeně asertivní a chová se jako lidská bytost.

Sirius seděl opřený o studenou zeď a mračil se. Nemohl uvěřit tomu, že seděl zavřený v nějakém skladu, ve kterém nikdy nebyl, netušil, jak se z něj dostat a ke všemu u sebe neměl ani hůlku.
Tohle samo o sobě by nebylo tolik frustrující, kdyby zde byl sám neb...
Číst dál...

Svým vlastním vězněm – 2. část

Druhá a poslední část.

Černovlasý student začal masírovat vlkodlakův hrudník. Rukou se zaklesl do jedné z jeho bradavek a druhou obtěžkával svým jazykem. Cítil, jak se přitom Remus napnul jako luk a do jeho vlastního břicha se tak zabodlo něco neuvěřitelně vzrušujícího.
Jazykem obkroužil oba vrcholky, ty dva malé hrášky, které se skvěly na Remově hrudi. Špičkou jazyka pokračoval rýhou uprostřed holého hrudníku až k pupíku, chvíli přemýšlel, zda to není příliš rychlé, ale když Removi naznačil, co chce dále udělat, ten se nenechal vybízet dvakrát. A jelikož už se Siriovi nechtělo obtěžovat s žádnými dalšími kusy oblečení a svršky, vytáhnul hůlku a jedním mávnutím rovnou svou oběť obnažil...
Číst dál...

Svým vlastním vězněm – 1. část

Tohle je jen jednorázovka.

V nebelvírské společenské místnosti se ozývaly hlučné pokřiky. Výsledky posledního zápasu Nebelvíru proti Mrzimoru byly jasné. Po dnešní nebelvírské výhře už není možné, aby Nebelvír přišel o pohár a tím pádem získá i pohár školní.
James s Petrem už si potřetí připíjeli whisky, kterou tajně přinesli z Prasinek minulý týden, ale Sirius byl neobvykle zamlklý. Nalil do sebe na ex jednu skleničku a stále hleděl do prázdné zdi. Prstem přitom přejížděl po ruce, na níž měl čerstvě namotaný obvaz.
Všichni Nebelvírští skandovali a zvolávali Jamesovo jméno, protože jen díky němu dnes vyhráli zápas.
Po chvíli strnulosti se černovlasý lamač dívčích srdcí obrátil na své nejlepší opilé dva přátelé, ̶...
Číst dál...

Už mi lásko není dvacet let

Tahle povídka vznikla na základě přání Tofiam. Zadala si drabble na slova: ředkev, řasy, lžíce. Musím podotknout, že je jen pro psychicky silnější jedince. Tahle povídka je zvrhlá, obscénní, nechutná, úchylná, je prostě úplně všechno, jenom ne normální :). Věnovaná Tofiam. Jak to vypadá, když láska trvá i ve sto šedesáti letech? 🙂

Žánr: slash, pwp, parodie, komedie
Pár: H/D
Přístupnost: od 18ti let



Už mi lásko není dvacet let.
Už mi není ani dvacet pět.
I když to moc krásná léta jsou.
Nebral bych je ani náhodou.
To se jenom pro mě točil svět.
Co jsem neměl to jsem chtěl mít hned.
A to co měl jsem to jsem dával dál.
Rád jsem sázel snadno prohrával.

Dešťové kapky stékají po okenním rámu...

Číst dál...