Taaak…předem upozorňuji, že tohle není HP, ale obávané TH…je to jen jedna jediná povídka, takže se nemusíte bát, že to tu tím zamořím(víc jich ani nemám..tohle byla jediná, kterou jsem byla schopná na přání Sim napsat), je to depkoidní a žádná love story a hlavní aktér je více méně chudák..no..takže upozornila jsem a teď je na vás, zda si to přečtete :)))
Cítím sníh na své tváři tát,i když to lechtá, přesto se nedokážu smát.chlad který z něj vyzařuje,kůží mou si jen tak pluje.Cestu svou si klidně razí,neobejde se bez nesnází.Kdysi jsem tu s bratrem byl,ale už jsem pochopil,že nemá cenu na nic se ptát,ze své minulosti nemusím se kát.Byl jsem volný, byl jsem svůj,ale teď.. někomu důvěřuj.Je konec, konec všeho,byl jsem toho plný, smysl to mělo!Teď už jsem troska, jen tak mezi náma,něco vám řeknu: „Sláva je vrtkavá dáma!“Sněhová vločka se snáší k zemi mezi ty ostatní, které už si svou cestu k zemi prorazily. Mračna byla stažená a každou chvíli to vypadalo, že bude sněžit. Téměř dospělý chlapec s černými vlasy seděl zabalený v dece na verandě a pozoroval přírodní úkaz, nad kterým přemýšlel naposledy snad jako pětiletý chlapec.Vždy mu dny přišly a přespříliš všední, nepozastavil se nad obyčejnými krásami dne, už hodnou řádku let se nepozastavil, aby spatřil blankytně modrou oblohu či snad nebe plné hvězd. Vždyť on byl hvězda, nepotřeboval se koukat na ty ostatní.Ale teď? Teď měl až příliš času. Času, který najednou neměl jak využívat. Proč zrovna on? Zavřel bolestivě oči.Před očima se mu mihla ta osudná noc. Noc, kdy se loučil s Tomem a kluky. Tehdy měl zamířeno zajít si na skleničku do baru. Vždycky tam sedávala dívka, která ho něčím zaujala. Již několik nocí ji chodil pozorovat, ale nikdy se s ní nedal do hovoru. Každý večer tam seděla sama u skleničky whisky a melancholicky přejížděla všechny přítomné pohledem. Nikdy na něm nespočinula déle než několik minut. Byl pro ní jen jeden z mnoha, ale on se v ní odrážel. Sám se v několika posledních dnech cítil pod psa a v posledních několika měsících už to psychicky špatně nesl a fyzicky taktéž, byl unavený a všechny ty fanynky, co se na něj na každém rohu věšely, bylo toho na něj moc. A tak se jednoho večera rozhodl, že si zajde sem, jen tak sám, popřemýšlet. A natrefil tu na ni. Dodneška si neodpustí, že s ní neprohodil jediné slůvko. Dnes už bylo pozdě.Tehdy se loučil s bratrem, když ve chvíli, kdy se nepozorně otočil a ještě naposledy zamával, ho srazilo auto plné nějakých mladých opilých kluků. Ani nezastavili a zbaběle odjeli dál.V té chvíli cítil, jak se v něm něco pohnulo, ucítil obrovský tlak kdesi v dolních končetinách a pánvi. V ústech pocítil pachuť olova…krev. Nohy ho už dávno neunesly a svalil se na zem, načež se mu před očima zatmělo. Nic víc si z té osudné noci nepamatoval.Už nikdy si nezajde do toho baru podívat se na neznámou dívku, která ho zaujala. Už nikdy si nezajde sám si popřemýšlet. A proč? Z jediného důvodu – nemohl chodit. Po srážce s autem ho rychle převezli do nemocnice, ale ne dostatečně rychle, aby zachránili jeho pravou nohu. Přišel o ni a druhou vůbec necítil. Měl zlomených několik obratlů a porušenou míchu.Bylo to už měsíc. Měsíc od chvíle, kdy se to stalo a každý večer se nechával na vozíčku odvést sem na verandu a utápěl se v melancholii a nostalgii. Vzpomínal, co kdysi zažil, jak si nevážil života, jak jím promrhal a proč? Pro špetku slávy a pro těch několik desítek podprsenek, které mu vždy přistály na pódiu.Sledoval sněhovou další sněhovou vločku, jak se snášela k zemi. Byl to fascinující pohled a on si toho nikdy nevšiml. Nikdy dřív.. teď měl ale spoustu času přemýšlet nad podobnými věcmi. Konečně měl čas porozhlédnout se kolem a vidět, že všechno, čeho si nevážil, tu bylo pro něj, kdysi, ale teď už ne. Na co je mu obrovská louka plná sněhu, když se po ní nemůže rozběhnout, svalit se na zem a udělat andělíčky? K čemu je mu zamrzlé jezero, když si nemůže navlíknout brusle a jít se po něm s Tomem klouzat? K čemu jsou mu zasněžené kopce, když si nemůže vzít sjezdové lyže a pořádně se na nich prosvištět. Všechno je zmařeno!Čím dál víc cítil, jak mu mrzne nos a zachumlané konečky prstů také. Ale nevadilo mu to, nechtěl přijít o tuhle podívanou, možná už je poslední, kterou uvidí. Možná… to slovo, odráželo všechny jeho pocity. Možná nemá smysl dál žít, když nemá šanci si užívat plně života. Možná ale má smysl žít, pro rodinu, pro současnost, pro matku, pro Toma… Toma, který se kvůli němu vzdal místa ve skupině, která se, počínaje Billovým zraněním, rozpadla. Ale jenom možná…možná je tohle všechno také jen iluze, možná, že zítra to bude ještě horší. Možná se ale třeba jednou najde možnost, jak se vrátit na pódium, možná se najde možnost, jak si zase s Tomem zabruslit na nejbližším jezeře. Možná, možná, možná…Uvažoval takto často. Skoncovat s tím vším? S tou fraškou, co si teď naivně říká život?Další sněhová vločka se s loudavým pohybem snesla na zem a větší ji následovala.Z očí se mu skutálely dvě mokré slzy a razily si cestu až ke krku. Dávno nesmívaly černou barvu zmalovaných očí. Dávno neměl Bill potřebu se malovat. Pro koho? Pro tu jedinou věc, která si říkala naděje? Nevěřil na naději, ne po oné osudné noci. Naděje umřela, ne jako poslední, ale hned na začátku.Mračna se stáhla ještě v tmavší pás, který se táhl po celé obloze. Brzy se spustila pořádná vánice. Nemohl se hnout, nemohl jen tak odejít. Zvednout se a jít po svých zase dovnitř do tepla.Zavolal do domu, ale nikdo neodpovídal. Znovu zvýšil hlas, ale nic.Je tohle znamení? Znamení, že už teď o něj nikdo nestojí a že by bylo mnohem lepší, kdyby tehdy opravdu umřel?Pohlédl ke stolu. Leželo na něm zrcátko. Dříve se do něj díval, aby se ujistil, že vypadá dobře a může tak jít mezi lidi, aniž by se za sebe musel stydět a aniž by ho překvapili paparazzi. Měsíc se do něj nepodíval a měsíc tady bezduše leželo. Natáhl ruku a naštěstí na něj dosáhl.Jako by se bál, co v něm spatří, obrátil ho rubem nahoru. Bylo tak obyčejné a přesto otvíralo bránu do jeho duše. Mohl v něm spatřit sebe, takového, jaký opravdu byl. Obrátil ho lícem ke svému obličeji a spatřil bledou unavenou tvář, jež měla pod očima kruhy. Lekl se. Nepoznával se. Tak tohle je Bill? Ten byl, který několik let uchvacoval desetitisíce fanynek, to je ten Bill, který musel za každých okolností vypadat skvěle? To je ten Bill, který si nevážil všedního žití? To je ten Bill, který zahálel a propásl svou životní šanci? To je Bill – troska na vozíčku.Popadl zrcátko a třískl s nim o zábradlí verandy. Roztříštilo se a několik střepů se mu rozvalilo v klíně na dece. Hodnou chvíli je tiše pozoroval. Jak jednoduché by to mohlo být. Možná, že je lepší skončit. Možná po něm ani pes nevzdechne. Možná ho tu naschvál nechali, aby to udělal. Možná záměrně nikdo neodklidil to zrcátko…možná, možná, možná…Podal si největší střep a chvíli ho zaujatě pozoroval. Po chvíli bylo rozhodnuto.„Sbohem, matko, měl jsem tě rád. Sbohem Tome, bráško, nezapomeň na mě a na nás, na Tokio Hotel, sbohem náhodo, naděje a všechna další falešná jména. Sbohem, krutý světe, sbohem, nezapomeňte na mě…sbohem, Bille, ty, který si promarnil svůj ubohý život!“ špitl, další proudy teplých slz mu omývaly zmrzlé tváře, a ostrou hranou si do kůže vryl střep, ne horizontálně, ale vertikálně, napříč celým předloktím, celou paží, ve směru té největší žíly.Podruhé za jeden měsíc pocítil v ovzduší pach olova. Hustá rudá krev mu stékala po bílé hubené paži a zanechávala za sebou stejně rudé stopy. Bylo to obrovská řezná rána, a tak krev vytékala neobvykle rychle, jako by snad věděla, že o to Billovi celou dobu šlo. Unaveně pohlédl na svou zraněnou ruku a začala se mu klížit víčka. Nejprve jen mírně, ale po chvíli usnul. Snad navždy. Ztratil se ve světě, kde naděje neumírá, ve světě, kde bude mít navždy zdravé nohy a kde je stále slavný.Krev stékala po jeho ruce a kapala až na zem verandy. Deka, jež měl na klíně, byla promáčená krví, která pod tíhou chladu zasychala.Bill naposledy pohnul prsty, načež mu ruka bezvládně sjela vedle vozíku.Cháron přivzal dalšího mučeníka do svého světa a převedl jej přes řeku Stix.Životem chtěl jsem jít,jako všemi milován,všechno však chtěl jsem mít,tenhle dar ale nebyl mi dán.Život změnila mi, ta osudná noc,nadále z žití měl jsem…jak se říká „prd“,všechna ta tíha byla na mě moc,a tak po rychlém spádu následuje smrt.Sbohem, ukrutný světe,sbohem moji milí,Schrei.. jen si řvěte,můj hlas už nezakvílí.Možná se zase setkáme…Možná budeme spolu…Možná tam někde k nebi poletím…Možná však…nechci na to myslet znovu…Možná, možná, možná…
já tam toho Chárona prostě nacpat musela :)))
ahojky, chcete vyhrát vonavku zadarmo? stačí se zaregistrovat na http://www.lovetrap.cz a zadat můj kod 5TUVU, dík moc, stačí, když se tam zaregistrujete a sezenete deset slečen, která se tam zaregistrují a vyplní zase váš kod, a pak .. vonavka je vase .. no?
Ty se opravdu vyžíváš v depresivních povídkách, ale je to moc krásné. A hlavně pravdivé. Kolik lidí má dnes čas se zastavit a vnímat drobné, ale úžasné věci? Málokdo a čím je člověk slavnější, tím méně si může uvědomovat, že sláva je pomíjivá (určitě existují vyjímky). Paráda.
jj, sláva je vrtkavá dáma, Bille!! :)…Blanch, poprvé v životě mi bylo líto té černovlasé opoice! Díky ti za to. Hezká povídka, i mně se líbila….a to TH nesnáším 🙂
jj,mě je ho taky líto.jinak Blanch je to fakt nadherný.
super! moc pěkná povídka…. 🙂
Jó, kdyby to nebylo o TH, je to super… Btw. ta řeka je Styx, ne Stix :o)
ahojky, chcete vyhrát vonavku zadarmo? stačí se zaregistrovat na http://www.lovetrap.cz a zadat můj kod 5TUVU, dík moc, stačí, když se tam zaregistrujete a sezenete deset slečen, která se tam zaregistrují a vyplní zase váš kod, a pak .. vonavka je vase .. no? …
Scratt já jsem se dočetla, že je možné oboje…takže slušně řečeno :
:))
Hej..já to ještě neodeslala..toto je bordel!! A jelikož se mi líbila víc verze s měkkým i, taxem použila to.. zjišťovala jsem si to, když jsem psala Převozníka, ale nakonec jsem to tam nepoužila (Kronika smrti)..taxem to použila zde…
P.S. měla jsem to přece i u toho předešlého laye tady.. 🙂
Jinak všem: díky.. hele…já bych nemohla napsat romantiku tohoto typu..to by mi šlo přes žaludek a anavíc, zase tak mco mě nebaví o TH psát, jen jsem si říkala, že to teda zkusím.. a zapojila jsem do toho obyčejný lidský svět, co se děje a co lidé přehlížejí, jak psala mardom…v HP je to vylolženě o kouzelnickém světě, zase to byl pokud mno 🙂
MOŽNÁ… by jsi teďka mohla Blanch změnit název SB a SS,TK na bradavický hrad.Doufala jsem,že to byl hodně špatný vtip pro zasmání a ejhle,asi mám špatný smysl pro humor..
Dobře, dobře, beru Stix… :o)))
hm..HP byl lepšíííííííííííí:'-(já ci Pottera!
Scratt o máš stejně fu(c)k…každý používá něco jiného..
San nějak se v tvém příspěvku ztrácím, nedokážu v něm najít pravý smysl..zda byl kladný nebo záporný :))) Asi si seedím na vedení..
San to bylo myšleno k předešlému článku, který jsem zde před nedávnem vydala? Jako, že jsem si dělala srandu, že vydám něco, co je o TH? Ale tehdy jsem mluvila o něčem jiném, ne o své povídce…ta povídka je vlastně Simôre… tohle byl jen pokus a víc jich nemám..
ahojky, chcete vyhrát vonavku zadarmo? stačí se zaregistrovat na http://www.lovetrap.cz a zadat můj kod 5TUVU, dík moc, stačí, když se tam zaregistrujete a sezenete deset slečen, která se tam zaregistrují a vyplní zase váš kod, a pak .. vonavka je vase .. no? ..
nino je to blbost tak tady s tim neotravuj
promiň,ale z návalu vzteku jsem se špatně vyjádřila,když na to tak koukám.Samozřejmě že negativně a ironicky.Evidentně až moc.Sorry za mou chudou slovní zásobu.Doufám,že tohle bude jediná MOŽNÁ,
Teď se zase nevyznám já.Je nebo není ta povídka tvoje?Kdybych nevěděla,co za exoty v tvém nebo jakém příběhu hraje,tak se mi to i líbí.Nina:Neotravuj
San tahle povídka je moje…ale ten článek předtím se nevztahoval k této povídce..tahle je mladá.. ten článek se vztahoval k povídce od mojí kamarádky, které dělám korekturu.
Netolerance mimo HP je strašná věc 🙂 Tak proč to čteš? :))) s ena to vykváknu a je, ne? Ne, že by mi to vadilo, ale tím zatěžuješ přece svoje nervy :)))
ahoj macitko ako sa mas.spominas na mne.
téda. Dva nebo tři dny (už nevím) jsem nebyla na netu, a tu přibylo tolik věcí.
Jinak se mi tahle povídka moc líbila. Sice moc depresivní povídky nečtu (asi abych neměla taky depku :)))), ale, že to bylo vlastně ze skutečnýho života, tak to bylo super. :))
steniatko děláš si srandu? :))) Myslíš, že na tebe bych mohla zapomenout, šteniatko? Jsi v Bardějově
Víš, že ej tu bez tebe docela nuda? :)))
Geri děkuji 🙂
teda to bylo pekný…moc je nemusim,ale tohle bych mu fakt nepřála
exko 🙂 Já jsem byla tak zlá, že jsem mu to udělala…abych pravdu řekla, on je mi poněkud volný..ale tak..nikomu nepřeji nic zlého.
Ono by to bylo upa úžasný,kdyby to nebylo TH,no
je to hezký, ale HP je lepší ;o)
zkusit se má všechnoa o HP mě taky nebaví furt psát 🙂 Tohle bylo zadostiučinění :)) A tak trocha pomsta těm, kteří neznají nic jiného, než odsuzování…
Teď bych mohla bejt maximálně….nic,držím hubu
Hezká povídka, sice mně už mánie po TH dávno přešla, ale ráda jsem si ji přečetla, přesto mám miniaturní přípomínku. Hned v prvním odstavci máš za sebou 2x chlapce, ale tento malý nedostatek se stratil s těmi verši a kousky jako by trochu zveršovaných vět (mně to tak připadalo, když jsem to četla), Ty z.v. se tam myslím objevily 2x.
Moc hezká povídka
Heat no jen do toho, přece se nebudeš omezovat :))
Cassej já už jsem si toho všimla, neboj, ale už nemá pro mě cenu to přepisovat, nikam dál to dávat nebudu :)) Ale děkuji ti 🙂 Moc.
Když si odmyslim, že je to o tý holce, pardon o "klukovi", tak se mi to docela dost líbí (:
:))) škodolibá dušička by se do toho měla zamilovat, ne? Zabila jsem v povídce postavu, kterou nenávidí :))))
Blanch: To jo (: Ale normálně (stydim se!!!!! moooc!!!) mě ho bylo líto… Ale jen než jsem si uvědomila, kdo to je (: Pak jsem měla radost (((: Jinak si to napsala fakt moc hezky (: Ale ty vlastně píšeš všechno hezky (:
Pěkný to se my líbylo
Pentu :))) heh…no..tak děkuji :)))) Příště bych mohla napsat třeba Krtečka… 🙂
krtečka prosím nezabíjej!
Hehe..mě se líbí jak u ostatních rubrik vždy kolem sto komentů…tady to jaksi hasne=)=)
Mě se to ale hodně líbilo. Proti těm komerčákům nic nemám, jsou mi u ..víte kde. Ale tahle povídka je fakt dokonale napsaná…TH autorky by ti mohly závidět=)
Blanch: Amálie má pravdu… Krtečka nech žít!!! Krtečka mám až moc ráda na to, abys ho zabila… Chudáček malá… (:
Am :)))))))
Já se ani nedivím :)))
No závidět, to fakt nevím..ale je fakt..že u TH se píšou MS jako vyšité :)))
mo práávě=)co já sem četla (když jsm se vzpamatovala z toho, že na Th existují povídky)tak to bylo samé..přijeli do německa, tam si jich TH všimlo a byli s nimi, zamilovaní the end=) samo, že esitují vyjímky…
Ale tahle povídka…pche, kam se hrabou MS TH=)
:))) Am znám jednu stránk(blog) s TH povídkami a MS to nejsou a taky tam jsou oglosované MS…je to něco jiného 🙂 Jednou jsem ze zvdědavosti zabrousila a dokonce mě to začalo bavit číst…ale ejn ty glosy… a tuhle povídku mi tam zveřejnili taky 🙂
nesnáším tokio hotel tak promiň…
nesnáším tokio hotel tak promiň…
nesnáším tokio hotel tak promiň…
nesnáším tokio hotel tak promiň…
mně se přece nemusíš omlouvat za to, že je nesnášíš :))) Já je taky nijak zvlášť nežeru, jen se mi líbí jejich hudba 🙂 Na mě jsou to zajíčci 🙂
héééj no a jako odkaz nehodíš?=)=)
já právě zatím četla jenom samé ehm…slaďárny…=( a mě nevadí si o nich číst, pro mě je to oddechovka z Harryho
Am: http://tokiohotel-povidky.blog.cz a pak je jeste tokio-hotel-povidky.blog.cz (myslím) ..některé jsou vážně pěkné..ty slaďáky nečtu..jen takové ty…"reálné" 🙂
Dobře napsané, ale TH mi nic neříká, ale napsané je to hooooodně zajímavě. Ty texty budou asi jejich.. hmmm líp se to čte, než poslouchá. A nenapíšeš ještě něco ohledně Dana Landy? Jeho texty jsou úžasné.. hlavně ty ze začátku.. hrozně se mi líbí.
Jaké texty? Já tam žádné texty nemám, pokud vím? Všechno je moje.
O Danu Landovi nemám, co psát, ale jeho textů určitě využiju, zrovna mám jednu jednorázovku s jeho písní rozepsanou.
Myslím ten začátek a konec… to psané kurzívou. Ale to je jedno! S tím Landou je to super!!!!! Už se nemůžu dočkat, až to sem dáš.. A ten vzkaz jsem psala po celkem těžkém dni v práci, tak to neřeš..asi mi už hrabe:)))
To je moje, to nejsou texty..to jsou moje básničky, co jsem skládala speciálně k tomuto příběhu :))) Já neumím německy, ještě, abych to překládala, no to vůbec :))) Přiznám se, že absolutně nevím, co zpívají, jen znám překlady názvů některých písní..jako Schrei – řvi, Durch den mozun – Monzunem, Rette mich – osvoboď mě nebo něco v tom smyslu.. jinak netuším.
Ne, to je moje. Celá povídka, od A do Z. Od začátku do konce.
To se budeš kroutit nedočkavostí dlouho… zatím mám vloženou jen písničku a body k povídce, celý příběh mám teprve v hlavě. ŠPATNĚ JSEM to označila rozepsanou :)))
Jejda, ty v noci nespinkáš? Děkuji za vyčerpávají odpověď:))) Já bych v tuhle noční hodinu nenapsala ani písmenko..
no..já jsem noční pták :)))
Teda po tom, co jsem naprosto odmyslela všechny Tomíšky a Billíšky a začala jsem si představovat, že je to o někom, kdo nevypadá jako holšiška, tak se mi to i docela líbilo, dokonce jsem tu osobu litovala (řikám osobu, protože nevim jestli bych Billíška byla schopná litovat, asi ne).
Tada číst MS o TH, já bych šla asi zvracet.
no MS o TH….stačí mi, že jsem si prošla MS v HP :))) Dvakrát po sobě zvracet nemusím 🙂
MS v HP je hrozná, ale na MS v TH nemá. Teda…. někteří jedinci umějí vytvořit taková díla, že to možná i horší je. Ale jenom možná…
:))) No právě..Možná 🙂
Deprese? Má kletba jest.
Já jsem se málem rozbrečela z Tokio hotelu je mi sice poněkut blivno ale tahle povídka nemá chybu. Tohle by si měli Tokiohoteláci přečíst!!!
Já TH taky nějak nemusím, ale tohle byla výzva 🙂
Ahoj, náhodou jsem narazila na tenhle blog a kupodivu dočetla povdíku až do konce, i když je dlouhááááá. Z toho vyplývá, že mě fakt zaujala
) Je opravdu docela depresivní, ale v místě, kde mi došlo, že se jedná o Billa z Tokio Hotel, jsem se musela smát 
) Doufám, že takhle nedopadne (i když ho vůbec nemusím) a doufám, že i ostatní lidé si najdou čas na pozorování sněhových vloček a jiných drobných krás života dřív, než je to auto opravdu srazí…
http://s8.bitefight.cz/c.php?uid=41081 klikni na ten odkaz pls,alebo si to skopíruj do svojho prehliadača, velmi mi tým pomôžeš. Dakujem
Je to sice dost depresivní, ale takové pěkně procítěné, i když je to o TH. Moc hezké Blanch.
no takže moc pěkná povídka,ikdyž th nemusím,
sláva je moc krásná věc ale je to věc která,když jednou začne už neskončí a je to nakažlivé….člověk nemá čas si všímat věcí které ani nepozře
např:tmavě modré nebe v noci!
už jste se někdy dívali
já jo zkus to,vážně je to nádhera(ale ještě větší je když jsou vidět hvězdy!!!) u pozorování hvězd se uvolníš a říkáš si jak jsi tohle mohla přehlédnout!!!!
Moc pěkná povídka ale smutná.
[68]: divim se, ze jsem tu sracku jeste nesmazala z blogu