9. kapitola – Škatule, škatule, hejbejte se

Tak, světe, div se… vkládám kapitolu za bílého denního světla :)))

---

„Musím vás vesměs všechny pochválit, práci, kterou jste odvedli, jsem převětšinou

oznámkoval výborně nebo nade všechna očekávání, opravdu jsem nečekal, že se tohoto úkolu ujmete s takovou vervou, až na tři dvojice, musím poznamenat, že to byla výborná práce. Zvlášť se mi líbily dvě práce, které byly nejlepší,“ profesor obrany proti černé magii si mírně šlapal po jazyku, ale nedal se odradit od dlouhého proslovu, „páru jménem Evansová Lily, Lupin Remus a Grangerová Ginevra a Snape Severus,“ hledal ve třídě čtyři studenty, které jménem ještě stále neznal a čekal, že se mu přihlásí. Remus a Lily nenápadně přikývli, čímž dali najevo profesorovi, že to jsou oni, ale Severus a Ginny nehnuli ani brvou. Severus se od posledního dne, který trávil s Ginny, rozhodl zrzku ignorovat. A tak i dělal. Nedal jediným hnutím znát, že s ní měl cokoliv společného.

Profesor dlouho mlčel, načež odpověděl: „Studenti jsou zřejmě mimo třídu nebo se stydí.“

Lily vrhla po Ginny nenápadný pohled a následovně ho stočila i na Severuse. Ani jeden z nich jí pohled nevrátil.

Ginny se tvářila uraženě a poníženě. Od onoho incidentu na Severuse taky nepromluvila.

***

Dny se táhly. Dny se měnily v týdny a týdny v měsíce. Ginny se ani nenadala a čekaly je vánoční svátky.

Venku hustě sněžilo. Školní pozemky byly zaváté, z famfrpálového hřiště bylo kluziště a na jezeru se vytvořila hluboká vrstva ledu, díky níž několik odvážných studentů vyzkoušelo lední brusle.

Blížily se poslední Prasinky v tomto roce. Ginny věděla, že by takto mohla podniknout několik nákupů. Koupit Lily něco na Vánoce a také zřejmě i Siriovi, ke kterému cítila povinnost něco mu dát. Remus, Petr a James byli sice taky dobří přátelé, ale jelikož žádný z nich nejevil o Ginny takový zájem, jako jejich chlupatý přítel, se kterým trávila tolik času, tak se rozhodla, že už tak své ubohé finance letos ušetří.

Zapřemýšlela se. `Co teď asi dělá Hermiona? A naši? Jsou Vánoce a já nebudu doma. Musí mít o mě starost. Jak to tam vlastně teď beze mě vypadá? Musí jim být smutno. Co když si myslí, že jsem umřela? Ach, jak bych chtěla být doma!´

Byla sobota odpoledne a zrovna s Lily byly na obědě.

„Tak jak to vypadá s Jamesem?“ zahihňala se Ginny. Už to bylo nějaký ten měsíc, kdy se Lily začervenala kdykoliv, když padlo toto jméno. Posledně dokonce přijala jeho nabídku do Prasinek, které se konaly příští týden.

„Co by,“ začervenala se, jak už to Ginny čekala, „už má pro mě údajně dárek.“

„No a ty?“

„Taky,“ špitla tiše Lily. „Je moc milý, když není vulgární a nemete po každém kletbu, vážně, takového jsem ho nikdy neviděla…“

„Protože ses pořádně nedívala, Lily,“ usmála se Ginny a prstem zastrčila pramen vlasů za ucho.

„A co Severus?“ proťala po chvíli ticho dívka s očima barvy dvou smaragdů.

Ginny šokovaně vypadla lžička z ruky. „Co s ním?“ vykulila na ní oči

Lily se vroucně usmála. „Ty víš, že se mu líbíš!“

„Nesnáší mě!“ utrousila suše dívka

„To není pravda!“

„Ale je, Lily, někdy ho sleduj, má ze mě kopřivku, vyhýbá se mi na každém kroku a posledně mě nenazval zrovna přívětivě. Byl moc rád, že se mě zbavil!“

„Ale jak to?“ zašvitořila nechápavě Harryho budoucí matka. „Vždyť byl celou dobu takový…“

„Přetvářel se. Celý Snape! Ale to nic, já o něj stejně nestojím. Je to takový bručoun, mrzout. Vždycky je strašně protivný a nesnesitelný, raději bych šla na rande s tou obří olihní!“ prohlásila Ginny a aniž by si to uvědomila zvýšila hlas, přičemž se na ni začali všichni v sále dívat. Zrudla. Pohlédla ke zmijozelskému stolu, od kterého na ní hleděl Severus a tvářil se dost zarputile.

„Příště to vyhlásím do školního rozhlasu, kdyby tu teda nějaký byl!“ zavrčela nevrle Ginny a začala se lžičkou přehrabovat v jídle. Po chvíli se ohlédla a spatřila Siria, jak u stolu líbá nějakou blondýnku.

Jako by snad její pohled vycítil a obrátil se k ní, šibalsky se usmál a následovně svou přítelkyni opět políbil.

„Že by další trofej?“ zazněla ironicky dívka s pihami na nose.

„Cože?“ nechápala Lily

„Ale, koukám právě na Siria, jen se podívej, zase nějaká další naivní holka. Jak se na ni lepí! A ona na něj! To nevydrží dlouho.“

Lily se na Ginny povídala s překvapením v očích a mírně zdvihla obočí. „Slečno Grangerová, z vašeho hlasu zazněla trpkost a žárlivost!“

„Co to blábolíš, Lily, já vůbec nežárlím!“

„Vážně ne?“ vycenila na Ginny zuby a sledovala ji, jak nasupeně hledí k čelu stolu. „Tak proč tam stále tak zíráš? Mám pocit, jako by každou chvíli měly metat blesky,“ nenápadně si odkašlala.

„Slečno Evansová, pro vaši informaci, Sirius Black je pro mě nenapravitelný proutník. Jelikož to strašně dlouho zkoušel na mě a snažil s emi namluvit, že s edo mě zamiloval, tudíž mi přijde nemístné, aby se takto přede mnou producíroval s cizí sukní, jelikož takto ztvrzuje své falešné jednání a lživost.“

„No jo, každý tomu říká jinak, já znám kratší pojmenování pro takovou přednášku,a tím je jednoduché sladké slovo – žárlivost,“ provokovala dál.

„Nech už toho, Lily,“ zasmála se Ginny mírně nakvašeně, „nebo tě fakt uškrtím!“ přesto dále sledovala ten výjev na druhé straně stolu. Jak Sirius naposledy políbil svou blonďatou bohyni a nechal ji odkráčet k mrzimorskému stolu, načež s bohémským úsměvem a elegancí, jemuž by mu mohl každý závidět a která nenechávala jediné ženské oko klidné, se sunul k místu, kde seděla s Lily.

Málem jí zaskočilo, neboť v ní hrklo.

„Ahoj děvčata,“ zaznělo nad nimi a Ginny se snažila dělat, že neslyší. Ale Sirius se posadil naproti ní. „Tak kdy půjdeš na to rande s olihní, Grangerová?“ zazněl posměšně

Polkla, ale nic neříkala. Prostě si v tu chvíli řekla, že by bylo lepší nereagovat a dělat, že tam vlastně není.

„Nebylo možné tě neslyšet, dokonce i Snape u stolu víc zesinal,“ hlasitě se zasmál, „neříkej, že si s ním snad něco měla?“ tentokrát už zazněl víc vážně

„Neměl by ses věnovat své primadoně od Matella?“

„Komuže?“

„Tak pro ty méně chápavé,“ udělala dramatickou odmlku, svůdně se k němu přisunula a zašeptala, „oné slečně, která právě teď na mě zírá, jako by mi chtěla do hlavy vyvrtat díru!“ a zase se odtáhla a odmlčela.

Sirius se otočil k dívce, se kterou před chvílí stál poblíž východu. „Aha, ty myslíš Lindslay nebo Lindy nebo Lenny nebo jak se to vlastně jmenuje…“

Ginny vykulila oči: „Ty ani nevíš, jak se jmenuje tvoje holka?“

Sirius se zaskočeně zamračil, „To není moje holka, jen taková…hmm, jak to říct…“

Ginny zdvihla obočí a čekala, co z něj vyleze.

„Když ty mě pořád nechceš, Grangerová a moje srdce není z kamene, taky potřebuju trochu něhy a ty mi ji dát nechceš!“

Ginny hlasitě vyprskla smíchy. Pohled na Siriův herecký výkon, který právě skončil, jí strašně rozesmál. Tvářil se přitom opravdu ublíženě, ale hlas jeho tónu s notnou dávkou zalíbení se, jí neoklamal.

Severus Snape se na ni od vedlejšího stolu znovu zadíval, tentokrát s čelem svraštěným…snad vzteky? Ale nikdo si toho nevšiml.

„Sirie, už jsem říkala Lily, že jsi nenapravitelný sukničkář, i v tvém případě by bylo vhodnější, kdybych si dala dvě deci červeného s obří olihní.“

„Ginny,“ zašeptal zklamaně, „já to myslím ale vážně. Víš, že jsem šašek a že prostě..no sukničkář taky, už si mě za tak krátkou dobu vystihla docela dost, ale…to, co jsem ti řekl tehdy, stále platí…“ neodvážil se na ni ani pohlédnout.

Zrzka na něj chvíli zírala a nabírala dech. „Víš, co jsem říkala…“

„Vím, ani za ten čtvrt rok sis to nerozmyslela?“ jeho hlas zněl prosebně

„Sirie, já fakt nevím. Nevěřím ti ani nos mezi očima!“

„Až tak jsem nedůvěřivý typ?“ zazněl zklamaně

„Takhle jsem to nemyslela, prostě…nevěřím v upřímnost tvých citů!“

„Však já ti to nějak dokážu, uvidíš!“ zvýšil naštvaně hlas a s ublíženým výrazem rychle vstal a odkráčel ke svým zbylým třem přátelům.

***

Byl poslední týden před Prasinkami a před začínajícími svátky. V žádném z předmětů jim profesoři nedali pokoj, poněvadž je brzy čekal zkoušky OVCE a za žádných okolností jim netolerovali úlevy.

K Ginnině nevoli si jí oblíbil profesor lektvarů, Horácio Křiklan, jelikož společně s Lily byly nadané na lektvary a Ginny si musela přiznat, že ten Snape nebyl až tak marný, když díky němu toho tolik ví. Společně s Lily ji také pozval na svůj vánoční Křikuv večírek a ony byly nuceny pod jeho prosbou nabídku přijmout. Samozřejmě si mohly s sebou kohokoliv do páru přivést. Lily už jasně dopředu naznačila, že bude muset přemluvit Jamese, ačkoliv ten Křiklana nesnášel, stejně jako Sirius, kterého Křiklan pro změnu miloval, jelikož pocházel z vážené rodiny a měl talent. Ginny si znechuceně oddechla. Jelikož Lily tam bude s Jamesem, bude muset s sebou taky někoho vzít, protože by nerada dělala páté kolo u vozu. Nenápadně se jí zrak stáčel na jistého černovlasého mladíka s hákovitým nosem v první lavici, ale to ihned zavrhla. Jednak protože mezi nimi teď panovala válka jednotlivců a druhak protože Severus byl na večírek pozván automaticky, jako Křiklanův nejoblíbenější a nejnadanější student.

V dalších hodinách Ginny podstupovala pokroky. Profesor z obrany proti černé magii si ji jako jednu z mála zapamatoval celým jménem, jelikož patřila mezi ty nejnadanější, samozřejmě společně s Poberty, Lily a Severusem. Věděla, že takové poctě vděčí jen díky hodinám s BA.

V přeměňování se učili, jak přeměnit části svého těla. Ginny se velice smála, když Sirius jakýmsi nedopatřením, které „údajně“ nechtěně způsobila, skončil s růžovými vlasy na hlavě. A ještě větší povyk způsobilo, že ona jakýmsi zvláštním nedopatřením skončila s vlasy křiklavě zelenými.

Všichni ve třídě, až na Severuse Snapea, kterému to nepřišlo vůbec vtipné, se smáli.

V podobném dění se odehrávaly všechny hodiny.

Pátek byl den, kdy většina studentů odjížděla domů na svátky.

Ginny přišlo líto, když zjistila, že Lily hned v neděli, po Prasinkách, odjíždí domů taky. Jediným zadostiučiněním bylo, že ve škole zůstával Sirius a Remus a že Ginniny spolubydlící odjíždí také. James měl údajně na svátky někam odjet, ale u Siria bylo vcelku jasné, proč zůstává.

K obrovskému zjištění Ginny přišla, když zjistila, že zůstává i jistý nejmenovaný zmijozelský student.

Blížil se večer a s ním i jeden velmi neoblíbený večírek v kabinetě u profesora lektvarů.

Lily už byla dávno domluvená s Jamesem a dávno se chystala na své oficiální rande s ním. Ginny bloumala skrz nebelvírskou společenskou místnost, načež se usadila u krbu a zírala do ohně. Přemýšlela, koho s sebou vzít. Siriuse? Ten by s ní snad ani nešel, nemůže Křiklana ani vystát. Remuse? Možná, šel by s ní?

Ve chvíli, kdy se rozhodla, že se zeptá jednoho z nich, do místnosti skrze obraz Buclaté dámy, vešli dva mladíci. Petr Pettigrew a Sirius Black.

`Mám se ho aspoňń zeptat, když už je tady? Nic za to nedám.´

Vyskočila na nohy a předstoupila před černovlasého mladíka.

„Ahoj,“usmála se.

„Nepůjdu s tebou na ten večírek, zapomeň,“ usmál se pobaveně Sirius, jako by jí snad četl myšlenky.

„Jak si věděl..?“

„Nevím z jakého jiného důvodu by sis za mnou přišla promluvit,“ odsekl ironicky a čekal, že ho snad bude prosit na kolenou, aby s ní mohl jít. Samolibě se usmál.

„Fajn, je Remus v pokoji?“

„Na co potřebuješ Remuse?“ zeptal se podezíravě

„To není tvá věc, Blacku!“ vrátila mu to s ironií v hlase. Otočila se a zamířila do chlapeckých komnat.

„Remusiii?!“ nakoukla téměř dovnitř, když ji Sirius chytil za paži a odtáhl ji pryč.

„Ok,“ zavrčel. „Půjdu s tebou!“

„Co taková změna?“ chtělo se jí smát, ale raději to v sobě udržela.

„Najednou mě napadlo, že si zahraji na chrabrého prince na bílém koni, co tě zachrání!“ zvážněl s jízlivostí v hlase.

„Nepovídej, klidně si na něj mohl zahrát i Remus, Remusi?“ zavolala znovu, ale Sirius jí dal přes ústa svou dlaň.

„S Remusem by ses vůbec nebavila, všeobecně vzato je to hrozně nudný kluk a asi bude chtít brzy odejít, nechá tě tam!“

„Nevadí, nemám v plánu se tam držet dlouho a já si s Remusem umím popovídat tak, abych se nenudila. Rozumíme si,“ zkoušela jeho trpělivost.

„Ale Remus už třeba něco má a myslím, že si vlastně dneska chtěl pořádně odpočinout, protože se blíží…“ zasekl se. Ale Ginny bylo jasné, co tím chtěl říct. To slovo znělo – úplněk. Ale záměrně ho nevyslovila, dělala, že to přeslechla.

„Já myslím, že by mi to Remus udělal po vůli, je to hodný kluk a věřím, že takovou hodinku nebo dvě by to vydržel,“ řekla nevinně a obrátila zrak k chlapeckým komnatám.

„Řekl jsem ti už, že s tebou půjdu, už prostě nikoho nemusíš shánět a basta!“ stále ji držel za paži a s divokostí v očích si ji prohlížel. „Měla by ses jít asi přichystat nebo tam chceš jít takto?“ přehodnotil její džínové kalhoty a želené triko s dlouhým rukávem.

„Proč ne, je to moje oblíbené oblečení a nepotřebuji se tam nikomu líbit“ odsekla a vymrštila se mu ze sevření. „Ale dobrá, za půl hodiny ať jsi tady v síni a čekáš na mě, jinak tě zabiju, Siriusi!“ zazubila se a aniž by ho nechala cokoliv říct, prchla do společného pokoje, který sdílela s Lily a se dvěma spolubydlícíma, které odpoledne naštěstí odjely na Vánoce domů.