Zhoubou je naděje 2/2

druhá část 🙂

Září přineslo sychravo a studený vítr. V Bradavicích počala školní docházka a Harry byl už několik dnů nezvěstný. Zjistil, že ho už dlouho shánějí Ron a Hermiona, ale nějak si uvědomil, že mu už dávno na těchto dvou nezáleží a že už pro něj dávno nejsou přáteli. Zatím nikdo z kouzelnického světa nevěděl, že se Harry Potter – chlapec, který zůstal naživu, a který byl podle kouzelníků označován za jediného, kdo by mohl porazit samotného Pána zla, se postavil na stranu Voldemorta a přijal znamení zla.
Když poprvé spatřil Belatrix Lestrangeovou, uvědomil si, že už k ní necítí žádnou zášť ani nenávist, ale naopak, zvláštní sympatie a jistý druh družby.
Severus Snape mu najednou nepřišel jako nenáviděný profesor Lektvarů, který zavraždil toho starého blázna, ale spíš jako hodně užitečný pomocník a nohsled.
Draco Malfoy přestal býti otravným a nenáviděným spolužákem ze zmijozelské koleje, ale do jisté míry se stal téměř snesitelným a samozřejmě věrným služebníkem.
Jediný, koho Harry nemohl strpět, byl Petr – Červíček. Ne snad proto, že zradil jeho rodiče a že kvůli něj byl Sirius Black ve vězení, ale proto, že mu přišel jako úlisný a vtěrný posluhovač, který všechno dělá jen proto, že nemá jiné východisko, a kterému se v žádném případě nedá věřit. Byla to krysa. Nebyl ani nijak zvlášť dobrý kouzelník a věčně Voldemortovi lezl do zadku, což Harryho silně vytáčelo. Samozřejmě se snažil pochodit i u něj, ale Harry mu dal jasně najevo, že o jeho přízeň nestojí a že kdyby záleželo jenom na něj, dávno by byl mrtvý.
Pro všeobecnou nelibost smrtijedů bylo, že se Harry a lord Voldemort mezi sebou často bavili hadím jazykem a nikdo, kromě Naginiho, jim nerozuměl. Lord Voldemort začínal Harryho brát jako krev své krve a téměř jako syna.
„Můj mladý příteli,“ tímto oslovením ho začal Pán zla oslovovat nejčastěji, „mám tu pro tebe překvapení. Vím, že si dlouho nikoho nezabil a že už se docela nudíš. Proto jsem ti někoho přivedl a věřím, že jím nepohrneš. Ale dnes ne, až zítra. Dnes by to asi nemělo žádný efekt..“
„Můj temný slizký partnere v moci,“ oplatil mu se smíchem Harry, „nenapínej mě. Kdo to je, znám ho?“ jeho úsměvy už dávno nebyly vlídné, ale spíše zabodávaly kudlu hlouběji do srdce. Byly zkažené a zlomyslné.
Voldemort spokojeně zamnul prsty, „Nech se překvapit. Je to můj dárek pro tebe, Harry!“
„Ach, nelíbí se mi to jméno, je moc.. moc obyčejné!“ prohlásil znechuceně černovlasý mladík.
Voldemortovy oči zasvítily spokojením, že Harry jde po jeho stopách. „To se dá snadno zařídit, řekni si sám, jak by si chtěl, aby se ti říkalo. Zatím stejně nikdo neví, že jsi se semnou spolčil. Bude to pro všechny malé překvapení.“
„Líbilo se mi..třeba.. Mort.. jako smrt,“ prohlásil nenuceně Harry.
„Výborně, máš výborný vkus, ale je to příliš krátké a nevážené, chtělo by to něco víc. Nějaké přízvisko..nebo titul. Co takhle Sir Mort?“
„Krása!“ zvolal mladík
„Nechť od dnešního dne je tvým jménem Sir Mort. Sir Mort a lord Voldemort, partneři na život a na smrt!“
„Na život a na smrt,“ zopakoval nově pojmenovaný.
***
„Je tvůj den, pane!“ k Harrymu přistoupil neochotně Draco Malfoy a propichoval ho svým nenávistným pohledem. Harryho však příliš nezajímal.
„O čem to mluvíš, Malfoyi?“
„Pán všeho zla..“
„..chtěl si číst..lord všeho zla,“ opravil ho samolibě Harry, jelikož se také považoval za pána všeho zla.
„Ano, omlouvám se, sire, lord všeho zla ti nechává vzkazovat, že tě čeká ve sklepních kobkách. Má pro tebe překvapení!“ sklopil poddajně hlavu
„No jistě!“ zajásal sir. Postavil se na nohy a zamířil ke sklepení, načež se v půli cesty otočil a zvolal: „Ještě jedna věc, Malfoyi,“ Draco se na něj podíval, „pro příště nechci, aby si mi tykal. Je ti to jasné?!“
„Jasné, můj pane,“ přitakal Draco Malfoy a v hloubi svého srdce skrýval všechnu svou nenávist. Jednoho dne, jednoho dne, až se lord Voldemort nebude o Pottera zajímat, jednoho krásného dne ho zabije. Holýma rukama Draco bude škrtit ten arogantní krk toho ubožáka Pottera.
Harry utíkal, co mu nohy stačily. Strašně se těšil, co mu Voldemort přichystal. Jaké překvapení pro něj má a koho pro dnešek bude moci zmučit.
Když dorazil do sklepení, na samém konci stál Pán zla. Nebezpečně se uculoval a vyzval Harryho, aby šel k němu blíže. A Harry tak udělal.
„Sire Morte, můj mladý příteli a bratře, pojď blíž a podívej, co jsem pro tebe připravil. Je celý tvůj a můžeš ho mučit, zabít, dělej si s ním, co chceš. Ber to jako můj dodatečný dárek k narozeninám!“
Harry pohlédl k cele a to, co spatřil, ho do jisté míry odzbrojilo.
Na zemi ležel muž ve strhaných svršcích a s plavými vlasy protkanými stříbrem. Neviděl mu do obličeje, ale ihned poznal, o koho se jedná.
„Vstaň!“ nařídil mu lord Voldemort, ale muž se nepohnul. „Říkal jsem vstaň!“ napřáhl na něj hůlkou, ale Harry ho zastavil a výmluvnýma očima mu naznačil, ať ho přenechá jemu. Voldemort sice souhlasil, ale nehodlal se vzdálit, protože tohle byla vlastně jakási zkouška pro Harryho. Pokud uspěje, už nebude nikdy muset mít o Harrym, spíše siru Mortovi, žádné pochybnosti.
Sir Mort alias bývalý Harry Potter přistoupil k cele a vytáhnul hůlku. „Profesore,“ řekl téměř sladce, ale zněla v tom mírná faleš. Jako by se pokusil vrátit do dob svého studia, ale něco mu v tom bránilo. Snad tahle atmosféra?
Remus Lupin ihned poznal ten hlas. Stočil svůj obličej bokem tak, aby se mohl zpříma podívat na syna svého někdejšího nejlepšího přítele.
„Harry!“ špitl konejšivě. „Co ty..mysleli jsme, že jsi mrtvý..“
Pán zla k Harrymu přistoupil a objal ho kolem ramen. „Už se nejmenuje Harry, jeho jméno zní sir Mort, je to můj společník.“
„Ale..,“ zaprotestoval chlapík na zemi.
Harry hned pochopil, proč nebylo možné, aby svůj dárek mohl vidět už včera, domyslel si totiž, že včera byl úplněk.
„Žádné ale,“ vzpamatoval se sir Mort a tvrdě zopakoval: „Nejsem žádný Harry. Harry opravdu umřel, teď jsem tu já, sir Mort. Pobočník pána všeho zla,“ propíchl Lupina očima a hadím jazykem cosi zašeptal Voldemortovi, který se usmál.
„Chceš se dívat?“ zasyčel znovu Harry, tentokrát v rodné řeči. Pán všeho zla přikývnul.
„Harry, to ne.. to není možné, ty.. to není možné.. jak? Ale..“
Silencio!“ namířil na něj černovlasý hoch hůlkou a Remus Lupin ztichl.
Voldemort si hůlkou vykouzlil křeslo, zatímco Harry vstoupil do Lupinovy cely a dal mu okusit několik Cruciatů a posléze, když už Lupin sotva dýchal a sotva se hýbal, jej jeho kat připoutal ke zdi, aby měl lepší možnosti. Když však chtěl na něj vyzkoušet jeho nejnovější vymyšlené kouzlo, všiml si, že mučedník vydechl naposledy.
„Ti vlkodlaci nic nevydrží,“ odfrknul si znechuceně, „myslel jsem si, že si budu hrát! To mi taky nemůžeš přihrát někoho, s kým je aspoň zábava? Tenhle se sotva hýbal a ani moc neřval!“
Voldemortovy rty se roztáhly v pobavený úšklebek a vyklouzlo z nich omluvné slůvko se slibem, že příští Harryho oběť bude daleko odolnější. Takže sir Mort uspěl. Znepronevěřil se jeho důvěře, zůstal mu nadále věrný.
***
A tak svět pust. Lidé přišli o svou naději. Doneslo se k nim, že je VyVolený zradil a že už nezbývá žádná šance na záchranu. Jméno sir Mort se rozneslo po celé Británii i po celém kouzelnickém světě. Bradavice byly dávno dobyty a Ministerstvo kouzel ovládli smrtijedi. Nemocnice U Svatého Munga přestala fungovat a pustla společně se společností. Všichni lidé byli schovaní v úkrytu a nikdo se neodvážil vyjít ven, protože doba byla krutá a bolestivá. Polovina mudlovských rodin byla pozabíjena a nečistokrevní kouzelníci, i spolu s Hermionou Grangerovou a bratry Creeveyovými, byly zneškodněni.
Jméno sir Mort začínalo mít stejnou sílu a nádech jako jméno lord Voldemort. Lidé se ho báli vyslovovat a místo něj se objevilo přízvisko Ten-kdož-je-jeho-pravou-rukou. Všichni věděli, o koho se jedná.
Všechny zklamal. Zabil své nejlepší někdejší přátele, zabil všechny, které měl rád. Ztratil srdce, už dávno to nebyl Harry Potter, ale postrach všech kouzelníků. Už nebyl nadějí, ale byl zhoubou celého světa. Nikdy by nikoho nenapadlo, že tak nevinný chlapec, který se už tolikrát sám postavil Tomu-jehož-jméno-nesmíme-vyslovit, by jednou mohl přejít na stranu zla. Ale opravdu to udělal a svou mocí nešetřil
Vyhrálo. Zlo vyhrálo nad dobrem. Fénixův řád už dávno neměl žádného člena, všichni byli zneškodněni, protože podceňovali Harryho sílu a věřili v jeho vnitřní dobro, čehož samozřejmě zneužil ve svůj prospěch a vkradl se k nim do Řádu, kde je všechny pozabíjel. Naděje umřela.. ne jako poslední, ale hned zezačátku.
Moji milí,
nechť v hrobě se obrací,
lid strachy kvílí,
společnost se rozvrací.
Bolesti a strasti,
smrt je jméno domácí,
dobro už je v pasti
a na chyby své doplácí.

Blanch

candita.cz

bíglofil | wowkař | mangacvok | pisálek | grafický magor | metalák | rozhodně pako ... Smrdím tady od roku 2002 a smrdět budu dál!

79 komentáře “Zhoubou je naděje 2/2

  1. Myslím,že k tomuto příběhu jsem se vyjadřovala už včera na stránkách prokletých povídkářek,ale budiž,zopakuji to.Je to temné,mrazivé a velice napínavé.Krom toho se mi to líbí :D

  2. Tak tohle se mi určitě líbilo víc než ta romantika – i když doufám, že to takhle nedopadne :-) Přeci jenom mám ráda aspoň mírné happy-endy.Navíc si dost dobře nedokážu představit, že bych přestala pohrdat někým, koho nesnáším hodně dlouho (Snape, Belatrix, Draco). Ale napsáno je to skvěle.

  3. Teda ta povídka mi vyrazila dech. Opravdu mi bylo líto Lupina a jak si popsala Harryho myšlení, tak bych byla schopná uvěřit, že přešel na stranu Zla.

    Blanch děkuji, je to první povídka, která popisuje Harryho jako padoucha a navíc se mi líbí 🙂

  4. oh..lidičky, já se budu červenat..

    Mně se nelíbí, jak je všude Harry za hrdinu, musel být taky jednou na opačné straně 🙂

  5. souhlasím…. většina autorů ff má Harryho skoro jako poloboha… konečně někdo, kdo to změnil!!! 3x hurá pro Blanch

    HURÁ HURÁ HURÁ :))))))))))))))))

  6. no ani nevím co na to napsat. je to mrazivě děsivé a tragické, přesně to vystihuje jak máš Harryho postavu ráda :))))

    přeměnila jsi ho v obraz který se ti líbí co? je  zajímavé číst to a vědět že by to takto Rowla nikdy nenapsala, ale v jiné aleternativě je to opravdu zajímavé.

    jen tak dál  prokletá povídkářko, děláš svému jménu čest 🙂

    musím říct že jinak takové povídky nečtu, mám ráda romantiku, ale tohle stálo za to!  🙂

  7. jako..já Harryho přestala mít ráda v pětce, ale v šetce u mě zase na stupínku hodnost stoupl, takže je to teď spíš.. jak to říct..neutrální.

  8. No vidiš Blanch,a to sis myslela že tahle povídka bude propadák :D a proč si Harryho přestala mít ráda?

  9. ahoj Blanch chtěla jsem ti jen oznámit, že jsem si dala na své stránky tvojí kapitolovku Jak zatoči tse Severusem Snapem. doufám že ti to nevadí. můžeš se sama přesvědčit, že jsem si zásluhy na povídce nepřisvojila. jen je to moje oblíbená povídka. najdeš ji na mém blogu ivikbublik.blog.cz

  10. ja mam Harryho moc rada,ale taky sem na něj byla po 5 kapanek nashtvana…ale v šestce je zas hrdina 🙂 je to nadherny-vyborně napsany, ale taky mam radši romantiku…doufam že to takhle nedopadne…:)

  11. já miluju tragický a depresivní, ale úplně nejradši je píšu, když jsem smutná, naštvaná, nebo prostě v depresi… to pak je tam hodně mrtvých 🙂

  12. Bájo: na tom něco bude, ale jsou tam i zajímavější postavy… třeba Siriusek, nebo Sevík 😉 mě jen vadí, jak byl v 5. díle tak… hmmm… nepříjemnej, věčně navztekanej, všechno věděl nejlíp, atd…

  13. Gen přesně..věčně nasranej, furt si myslel, jak mu všichni ubližují. Večně vybuchoval..měla jsem chu-ť mu dát pár facek. A pak, jak vyjížděl na chudáka Brumbála, který se mu tam vylíval ze srdce..

    A jak si pitomec furt všechno nechával pro sebe a byl fakt nepříjemný, sral mě. Ale na druhou stranu jsem mu furt nadávala, ať s enetahá s tou hysterkou z Havraspáru :)) V šestce si to u mě vyžehlil, hlavně tím, jak byl skrz naskrz Brumbálův člověk a jak při něm držel. To mě až dojalo.

  14. jj…no…mě se pětka vcelku líbila,ale srala mě umbridgeová…i kdyš harry taky…NÏC si nedal vysvětlit….debil…

  15. no,ministerstvo mě sralo celý(kromě Artura,Lupina,Tonksové atd.)Changová zas tak ne….ale stejnakCho mě sralas tím,že furt fnukala…a pak taky marietta…a jak se jenom jmenoval…něco na Z…z mrzimoru…no,snad si vzpomenu:)

  16. Verčo no právě…furt..a jak pořád předpokládala, že ji bude Harry utěšovat a nakonec s eurazila, kráva.

    Zachary Smith ..jo, ten kretén mě sral i v šestce :)))

  17. jj!jo,tj….byla sem rada,že to komentovala Lenka…nj,lenka je moje nej.:-)ja sem taky doufala,že stale budou spolu,a¨že nebude taková hysterka…ale zklamala mě:-(no,pak mě těšilo,jak se herrouš dal dohromady s ginn…ale changova si toho myslím ani nevšimla…doufala jsem,že bude hyřit vzteky,něco jako v 13.komnatě:-)

  18. Lenka je skvělá postava :)))

    Jj..já to Cho ještě pěkně natřu 🙂 Taky jsem ráda, že je s Ginny…mám Gin moc ráda.

  19. tj..mě je Ginny celkem sypmatická…líbí se mi Pikový král,protože je to myšlakami ginny,a to se v hp nedozvím…;-)

  20. já mám v poslední době hodně ráda postavu Draca,a le to mě asi naočkovaly Amálie s Nancy 🙂

  21. no…moje nej kamarádka je blázen do Draca:-)ja ji schvalně posílam jeho fotky..ale ja bych ho měla rada,ale potom,co si přečtu knihu,jsem na něho zase nakrknuta…

  22. Hele je to dobrý ale je to naprosto nechutný když mučil lupina.Lepší by bylo kdyby tam byl popletal a brousek protože ty úplně nenávidim.Ale jinak fakt špičkový

  23. to je sqělé já jsem pořád neměla čas to dočíst, ale konečně, ještě že jsem to stihla protože zítra odjíždím na tábor, pak bych na to zapoměla a už bych si to nepřečetla…………

  24. Je to naprosto boží! Díky Blanch. Konečně je někde Harry za padoucha, já mám padouchy radši :o)

    Ale ZASE to odskákal Lupin… to to nemohl být třeba Ron? Zajímalo by mě, na čí to bylo přání… 😉

    Mě se Harry zhnusil už ve čtyřce, při druhym úkolu… tupec šlechetnej… ale v šestce si to trošku vyžehlil, i když ne nějak zvlášť. A alergii mám na Percyho a Umbridgeovou, na tu vždycky v duchu řvu "Ty krávo" když čtu pětku… omlouvám se za urážení býložravců….

  25. warr :))) Jednou jsem se tak bavila s Amálií..ona nemá ráda postavu Lupina..je to už delší dobu, ale na základě naší debaty jsem se ho rozhodla odkrouhnout :))) Chudák, zemřel vlastně víckrát, než Sirius(v mých povídkách)… no jo, uvědomuji si to :)))

    Já ensnáším Changovou, Percyho, Popletala, Ubmridgeovou a Amose Digorryho :))) Harryho nijak zvlášť nemiluju, ale povídky z jeho poledu a o něm se píšou dobře..ale v šestce si to mírně vyžehlil..

  26. Tak tohle bylo strašně zajímavé když si vezmete to zlatíčko Harryho Potterka jak zabíjí přítele svých milovaných rodiču tak si to ani neumím představit jen je škoda že se ty tvoje příběhy nejsou zfilmované …

  27. o to by to bylo lepší! nebyly by tam takový ty ineligentní děti, co se musej nahlas ptát, co kdo proč dělá :o)

  28. já Terryho Pratcheta nečetla, ale chtěla bych…Zeměplocha má hodně fanoušků…

    Tohle je Mort jako smrt 🙂

  29. Hej takto jako sorry ale tohle byla fakt spatna povidka.Ne snad ze by byla spatne napsana nebo tak ale ja mam harryho za Svateho bojovnika ktery bude vzdy bojovat za dobro.Je to zvlastni alternativa…

  30. Já jsem Prokletá povídkářka..píšu fan fiction, ajk se dle libosti mé škodolibé fantazie zachce.. a tím, že nemám Harryho ráda, jsem z něj udělala tohle 🙂

  31. Nádhera, já osobně mím dost těch povídek kde na harryho volaj ,,strejdo,, děti hermiony arona tohle je opravdu hezké a hezky napsané

  32. Hmm romantaky a cucaky se mi od tebe libi vic.tohle znnni az moc desive a pravdeppodobne ses vyborna spisovatelka mela bys ty povidky publikovat

  33. to s tím Lupinem je takový..nesedí mi to (možná proto že mám Poberty ráda :)).je to jiné než ty ostatní tvoje povídky,zasypalas jakoukoli naději definitivně.je to pěkně napsaný,ale..nečte se mi to dobře. 🙁

    nebyla si zrovna v nějaké depresi když si to psala? 🙂

  34. tak tahle povidka je taky mooc nadherna..jak to delas blanch?:o) skoro nikde nekomentuju ale tady se to vazne musi..naprosta nadhera,silene se mi to libilo.takovyhle depresivni povidky mam moooc rada:)

  35. Tesio ne 🙂 To je přesně můj oblíbený styl… vždyť píšu všechno depresivně :))

    Ali děkuji moc… potěšila si mě, ani nevíš jak…

    Nat díky 🙂

  36. rem! fnuk – harry at si chcipne ale remus.. debil harry. to uz radsi volda. hm,. jinak bombovni napad a jeste lepsí zpracovani. ja uz nevim jak te chvalit. vazne tohle byla naprosto uchvatna povidka s napaDEM S VELKYM n caps! aááá! zabit to tlacitko. no nic. proste … napsala bych dokonale ale to je omezujici slovo. takze – excelentní!

  37. Jde vidět že tě ty "depresivní" baví víc než ty" romantické" Supr , Supr a ještě jednou Supr!!

  38. Morgano :))) no jo, ten tvůj Remík…když on je boráska naše takový mučedník :))) Toho jsem odkrouhla asi nejčastěji a nejvíckrát, asi právě proto, že je takový nevinný a basolutně si to nezaslouží :))

  39. nj já vím:))) v sifre bude muj!:D:D teda jestli mi neda kopy:D:D uvidime. nj já nevim koho..rema sem zabila jen jednou. no já skoro vsude mám nepsane pravidlo ze harry neprezije voldu. a siria taky zabijim casto…a co teprv sevie:D

  40. No, na depresi tato povidka pomaha..stejne jsem ale doufala, ze s Harrym pohled na Remuse neco udela.

  41. hele Blanch ty máš asi 3 povídky kde zabiješ Lupina  tyho nenávidíš? :DD jinak tohle je krásný..ale smutný u toho lupina se mě chtělo brečet…ts tady je Harry…teda sir MOrt pěknej krétoš xD

  42. 3? Kdepak..asi tak 6 :))))

    Ne, já mám Remuse ráda, ale když on je vždy nejlepší v roli trpitele, mučedníka 🙂

  43. hele tak tohle bylo fakt skvělý, nemělo to chybu..teda ne že by sem chtěla aby to tak dopadlo to určitě ne ale je skvělý přečíst si někde něco kde nevyhraje "dobro":)…chudák remus..ten mi byl sympatický;-)…ale jinak Blanch plosimtě piš dál strašně mě baví číst tvoje povídky piš prosím dál

  44. Tak tohle mně fakt dostalo! Málem ukápla i ta slza. Chudák Remus. Harry se překonával. A ty taky Blanch! Prostě božské!

  45. teda tak tohle já krásná povídka :-)fakt si mě uplně dostala,ale já  myslela že to nebude Lupin ale Ron a že třeba se Harry umoudří…ale já vim,nemáš ráda happy andy :Dmáš krásný blog :-)

Napsat komentář: Bastet Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..