19. kapitola – Lilyino trápení

Svítalo. První sluneční paprsky jim svítily do obličejů. První se probudila Lily. A když si uvědomila, co právě provedla, rychle vyskočila na nohy. Sebrala si své věci a začala se oblíkat. Mezitím se Sirius probral a ohlédl se na své nahé tělo a tak nějak všelijak se usmál. A sakra, to jsem zase něco zvoral.
První ticho prolomila Lily. „To-tohle byla pěkná blbost!“
Sirius přikývl. „To teda byla.“ Sice byl s ní šťastný a moc se mu to líbilo, nevyvrátilo mu to však názor, že teď udělal tu největší kravinu v životě. Obětuje tu vlastně celý svůj život. Obětuje kamarádství s Jamesem, přátelství s Lily.
„Asi bychom to neměli nikomu říkat,“ odkašlal si. „Nemyslíš? Já nevím. Nerad bych, aby to zkazilo tvůj vztah s Jamesem.“ Kdyby to jen neříkal proti své vůli.
Lily si ho hodnou chvíli prohlížela, a pak přistoupila blíž. „Asi máš pravdu,“ klesla bradou. Zřejmě čekala něco jiného. Viděl v jejích očích malinký náznak naděje a očekávání. „Tohle se nesmí nikdo dozvědět. Nemělo se to vůbec stát, byl to omyl.“
„Jo, to byl.“ Otočil se bokem, aby mu neviděla do jeho zklamané tváře.
„Asi by ses měl obléct,“ podotkla, když si vzpomněla, že je vlastně ještě stále nahý.
„Ehm, jo.“ Opatrně se sesul ze stolu a ze země si podal oblečení, které si co nejrychleji navlékl.
Nervózně se na sebe usmívali.
„No, takže.. ehm, kamarádi?“ Pokračovala Lily.
„Jasně, kamarádi,“ podal jí ruku Sirius. „Bude to jen mezi námi. To víš, to ten alkohol, to ten včerejšek, ten strach a ty obavy.“
„No jasně, co jiného taky,“ nervózně se na něj podívala a jakoby čekala stále něco víc. „Nic víc to nebylo. Jsme jen kamarádi a to všechno bylo v těch emocích, prostě se nám to nějak vymklo z rukou.“
„Jo, to je ono. Vymklo, ale nemusíš se bát, zapomeneme na to a budeme dělat, že se nic nestalo.“ Snažil se o úsměv.
„Jo,“ cítila, jak se jí do očí hrnou slzy, ale rozhodla se, že to ustojí a nedá najevo svoje city ani žádnou slabost. Už ze sebe neudělá pitomce a nenaletí mu. Co vlastně očekává? Vždyť oni dva spolu už nikdy nebudou.
Upravila si hábit. „No, asi bychom měli jít na kolej, dokud všichni spí.“
„Jo, to jo.“
Celou cestu až do sklepení oba dva mlčeli a ani jednou se na sebe nepodívali.
Před školou čekaly kočáry, které je odvezly na nádraží k bradavickému expresu. Sirius si záměrně sedl někam zvlášť do kupé, kde by se nemusel dívat na Lily. Poněvadž věděl, že bude určitě v kupé s Jamesem a Remusem, tak si ani nesedal s Remusem. Nakonec si s Tedem sedl hned do prvního kupé po levé straně. Nikdo tam nebyl a později přišly jen dvě studentky z Mrzimoru z pátého ročníku, se kterýma si docela dobře popovídali.
Na nádraží King´s Cross se naposledy s Tedem rozloučil a dal mu svou adresu pro případ, že by chtěl někdy přijet, ať zůstanou v kontaktu. Ted souhlasil a na oplátku dal Siriusovi tu svou. Pak se rozloučili a Sirius už jen mohl vidět, jak mizí v davu studentů, kteří mají namířeno domů.
Na rohu nástupiště 9 a ¾ uviděl svého otce v obětí své družky. Mávnul na něj. První se rázným krokem vydal přímo za nimi, ale nakonec si to rozmyslel a vrátil se, protože se ještě musel rozloučit s ostatními. I když neměl chuť teď trávit čas s Lily, přece jenom už se zase dlouho neuvidí, a tak bude vhodné se aspoň rozloučit. Někdy se uvidí určitě, protože nadále zůstává kamarádem jejího budoucího manžela. A taky Remus, na toho nemůže zapomenout.
Přihrnul se ke skupince vyšlých studentů a zeširoka se usmál.
„Tak a máme po škole.“ Zkonstatoval suše.
„Jo,“ usmál se James a políbil Lily na rty. „Co teď budeš dělat?“
„Půjdu na vysokou a co ty?“
„Já si udělám nějakou roční rekvalifikaci a půjdu pracovat, i když stejně nemusím, protože jsem zdědil rodinné bohatství.“
„No jo, vy zbohatlíci,“ zavtipkoval Remus.
„Samozřejmě, vy dva jste u mě, tedy u nás, vždy vítáni!“ Pohlédl James na své kamarády a stiskl přitom ruku Lily.
„Takže vy dva..,“ ukázal na Lily a Jamese Sirius, „vy dva se budete brát?“
James se rozesmál. „No, zatím ještě ne, ale budeme spolu bydlet.“
„Aha.“ Otočil se na Lily. „Tos mi neřekla.“
„Zapomněla jsem,“ špitla skromně.
„No nevadí. Hlavně mi pak pošlete sovu, ať vím, kam se mám stavit,“ nasimuloval hřejivý úsměv.
„Jasně, Siriusi z rodu Blacků.“ Poplácal ho po lopatkách James.
„A ty, Remusi?“ Optal se Sirius. „Kde budeš bydlet?“
„Zatím s rodiči, dokud si nenajdu nějaký levnější nájem.
„A nechtěl bys přijet na léto?“
„No, proč ne.“ Usmál se plavovlasý mladík. „A pak můžeme společně zajet za Jamesem a Lily.“
„Jasně,“ přitakal Sirius a nervózně přitom pokukoval po Lily, která svůj pohled záměrně odvracela.
Nakonec se obrátil zase na Jamese. „A už máte koupený byt?“
„Všechno už je zařízeno,“ vysvětlil černovlasý mladík. „Zbývá už jen pár detailů, ale jinak už můžeme bydlet.“
„Přece jenom jste ale ještě dost mladí.“
„Ale když se máme rádi?“ Do rozhovoru tentokrát vstoupila Lily.
„To je pravda, promiň, Lil.“ Řekl poněkud zklamaně Sirius. „No nic, musím jít. Táta na mě čeká. Tak se mějte moc hezky, pěkné léto. Vám dvěma, ať to vyjde,“ ohlédl se na budoucí manžele. „A ty,“ ukázal prstem na Remuse, „ty musíš přijet! Tak pa, mládeži!“
„Ahoj Siriusi!“
„Čau Tichošlápku!“
Čas plynul neúprosně. Sirius se cítil víc a víc pod psa. Najednou si uvědomil, že se ani kvůli Removi nestal zvěromágem. Jak zjistil, tak ve svém novém životě už se nedokáže přeměňovat a slíbil si, že se to zase jednou naučí, ale nějak na to zapomněl a už to nezkoušel. Co kdyby to zkusil přes léto? Koneckonců už ví přesně, jak na to. A aspoň by se tak strašně nenudil, jako se nudí. Neměl co dělat. Všechno, co za celý den dělal, bylo, že se šel podívat do města, pak si přečetl nějakou knihu nebo šel spát. Nanejvýš se jel projet na své nové motorce, kterou mu otec pořídil. Nikomu to neřekl, ale pojmenoval ji Lily. Aspoň nějakou vzpomínku na ni bude mít a bude o svou lásku pečovat.
Ano, to je dobrý nápad. Stane se opět zvěromágem.
Den po dni, týden po týdnu mu to šlo lépe a lépe. Přece jen už věděl, co má udělat pro to, aby mu to šlo. Věděl, co a jak a měl s tím zkušenosti, takže nebylo divu, když se to ke konci léta už skoro naučil. Spousta trpělivosti a spousta správných myšlenek přinesly ovoce. Věděl, na co zaměřit své myšlenky, jak pracovat s tělem, jak a na co myslet. Tohle byl zřejmě rekord v rychlosti naučení se zvěromágství. Ale musel si přiznat, že od počátku, co se vrátil v čase, je jeden z nejlepších kouzelníků, a to jen díky své minulosti, kterou nezapomněl.
Ke konci léta přijel Remus. Škola jim oběma začínala až v polovině září, takže měli ještě spoustu času. První dny se prostě jen bavili o Jamesovi a Lily, o Siriusových citech a o budoucnosti. Sem tam si zašli do města, občas na nějakou mudlovskou párty, které si už Sirius oblíbil kdysi. Loudali se po Příčné ulici, kde potkali plno známých, sem tam zašli do knihovny anebo do cukrárny. Byly to moc pěkné časy a Sirius byl spokojený. Jen jedno mu chybělo…
„Měli bychom jet za tím Jamesem.“ Konstatoval jednou u poháru Remus.
„Jo,“ vzdychl. „Slíbili jsme to. I když se mi tam ale vůbec nechce, musíme mu pochválit jejich nový dům.“
„Ty Siriusi,“ pohlédl na něj kamarád.
„Ano?“
„Miluješ ji ještě?“
„Koho?!“
„Nech toho… tak miluješ?“
„Nedokážeš si představit, Remusi, jak moc. I když ji už nevídám, tak je stále v mém srdci, i když si to nepřeji.“
„Měl by si jí říct pravdu.“
„Jakou pravdu?“
„Tu, co si řekl mně, Tichošlápku. Měl bys jí říct o své minulosti a o všem, co se stalo. Možná by to pak pochopila, proč to děláš a bylo by to snazší.“
„Neuvěřila by mi.“
„Ale ano. Já jsem ti taky uvěřil.“
„Ale ty jsi něco jiného, Remusi. Ty nejsi holka, kterou jsem bez vysvětlení odkopl a které budu skládat účty až po roce a půl.“
„Je to těžké, ale já bych jí to stejně řekl.“
„Musím si to rozmyslet,“ uznal, že má Remus pravdu. Možná by pak bylo jednodušší s tím žít. Kdyby to všechno Lily věděla, tak by to možná nebylo tak těžké. Uvidí.
Neměl už moc času na přemýšlení. Stáli sbalení u krbu v bytě Siriusova otce. První šel Remus. Siriusovi se jen prášek Letax převaloval v dlani. Opravdu se mu tam nechtělo. Ještě pořád nevěděl, jestli to má udělat nebo ne. Nakonec se přesvědčil, vkročil i s kufrem do krbu a zvolal adresu Lilyna a Jamesova domu.
Přistál nohama přímo v chodbě. Rozhlédl se kolem. Bylo to tu útulné. Všechno sladěné do teplých barev, se semišovým kobercem a s lustrem z mozaik. Přímo naproti byly otevřené dveře, ve kterých stál už Remus. Šel rovnou za ním. Chvíli tam tak stáli, až se k nim nakonec přihrnul James.
„Pánové!“ Vzepjal ruce. „Přišli jste! Vítejte. Pojďte, provedu vás. Lily za chvilku přijde, jen šla nakoupit.“
Po nějaké čtvrthodině prozkoumávání jejich domu se kamarádi usadili v kuchyni u stolu. Vedli dlouhodobé debaty o tom, jak se kdo v létě měl a co prováděl. Mezitím už přišla Lily i s několika láhvemi červeného Savignonu. Sirius po ní šilhal očima a ona vypadala, že jí to vyvádí z míry. Snažila se to nedávat moc znát, ale on ji znal už moc dobře na to, aby poznal, že se něco děje. Že by měli s Jamesem nějaké problémy?
Večer si udělali menší párty. Popíjeli víno a vyprávěli si o zážitcích z dětství. Lily ale celou dobu mlčela a vůbec nekomunikovala. James s Remusem se pořádně opili a šli brzy spát. Lily to zřejmě uvítala, protože nakonec oslovila Siriuse.
„Musím ti něco říct!“
„Já tobě taky, Lily.“
„Ale..“
„Prosím, nech mě mluvit prvního,“ žadonil Sirius. Nakonec, po několika skleničkách červeného vína, se odhodlal, že jí to poví.
Posadil se pohodlně a vybídl ji, aby se taky uvolnila, protože to, co jí teď poví, ji asi vyvede z míry.
Začal vyprávět. Řekl jí úplně to stejné, co řekl předtím Removi. Vykládal jí o tom, jak byli oba dva v Nebelvíru, jak si v minulém životě vzala Jamesem a jak spolu měli syn, a že ho učinili kmotrem. Vykládal jí o Petrovi a jeho zradě a jak ho kvůli něj poslali do Azkabanu. Vyprávěl jí o tom, jak přepadl přes Oblouk a jak ho poslal do minulosti, do jiné alternativní reality, kde ho Moudrý klobouk poslal do Zmijozelu, spolu s Lily. Vyprávěl jí všechno od základu. Asi po hodině vyprávění veškerých detailů skončil a zvídavě se podíval na Lily, která na něj strnule hleděla.
Nakonec složila ruce do obličeje a hlasitě se rozplakala.
„Co je?“ Hladil ji po vlasech. „Chápej Lily, proto my dva spolu být nemůžeme. Ty a James patříte k sobě. Musíte mít Harryho. Byl to bezvadný kluk, miloval jsem ho a hrozně mi chybí. Byl celý po Jamesovi. Jen ty oči, ty měl po tobě!“
Lily začala ještě víc brečet.
„No tak, Lily, broučku,“ vzal ji do náruče, ale odtrhla se.
Zvýšila hlas: „Ale na to už je pozdě!“
„Na co?“
„Siriusi. Já už jsem těhotná!“
Nejdřív se zarazil, ale pak se usmál. „Tak v tom případě je všechno v pořádku. Tak proč pláčeš?“
„Ty to nechápeš, ty tupče, co?“ Začala pištět. „Proč myslíš, že jsem s tebou chtěla mluvit, a proč myslíš, že to říkám zrovna tobě?“
Ztichl. Tázavě se na ní podíval, nemohl tomu uvěřit, když ale… ne to ne!
„Je to tvoje! To dítě není Jamesovo!“ Začala znovu štkavě vzlykat.
„O můj bože!“ Sirius tomu nemohl uvěřit. Tak to si hochu pořádně posral!!! Co jen budu dělat? Musel se na to postavit. Nervózně si prohraboval vlasy a koukal přitom střídavě do země a střídavě na Lily. Chodil ze strany na stranu a očkem přitom pokukoval po jejích reakcích.
„Co teď budeme dělat?“ Zastavil se. „Ví to James?“
„Neví,“ popadla kapesník a hlasitě se vysmrkala.
„Tak to je… v prdeli!“ Zaklel.
„Myslím, že ten tvůj osud přišel vniveč.“ Konstatovala naštvaně. „Nevyšlo ti to.“ Zhnuseně si ho prohlížela. „Už aspoň vím, kdo psal ty dopisy.“
Sirius nic neříkal. Pochopila, že se trefila do černého.
„Jak je to mezi vámi vážné?“ Zeptal se Sirius.
„Jako jestli se budeme brát? Jestli si mě chce vzít? To myslíš?“ Přikývl. „Ne, zatím se mě neptal. Ani bych si ho nechtěla vzít.“
„Vážně?“ V jeho hlase už nebyl strach ani obavy, ale byla to jakási něžnost, malinká jiskřička naděje, že se všechno obrátí v dobré. Přistoupil k ní blíž. No co, čert vem osud. Když už to tak dopadlo, nedá se nic dělat. Zřejmě už jim to v tomto životě nebylo souzeno. Chytl ji za paže a láskyplně se na ní podíval. „Máš mě ještě ráda Lily?“
Neodpovídala a zrakem směřovala někam mimo, jen aby se na něj nemohla podívat. Ani se nesnažila zprostit z jeho sevření. Stejně by to nemělo cenu.
„Pověz mi, máš mě ráda?“ Stále nic. „Protože já tě stále miluju a nikdy jsem nepřestal.“
Pookřála. Otočila zrak k němu a chvilku si ho prohlížela. „Opravdu?“ Jako by to ani nebyl její hlas. Byl tak tichý a nezřetelný. Kdyby nestál těsně u ní, sotva by ji slyšel.
„Opravdu!“ Šeptl jí do ucha. Přivřela přitom oči. Něžně ji políbil na rty.
Odtrhla se. „Ne!“
„Proč?“ Zajímalo ho. Vždyť to vypadalo, že ona po něm stále touží, tak co se stalo?
„Tady ne,“ mírně se usmála. Oči měla rozmazané slzami a od smáčené řasenky. Tvář měla bledší a její vlasy silně kontrastovaly s její už tak bledou pletí. Znovu se k ní shýbl, přičemž jí pošeptal, ať za ním v noci přijde do pokoje. Chytil ji za ruku a sevřel její prsty. Jak krásně by se tam rýsoval jeho zásnubní prstýnek.
Teď ale musí přemýšlet, jak danou situaci vyřeší. Rozejde se Lily s Jamesem? Řeknou mu pravdu? Nebo prostě jen zmizí? Budou zase spolu? Tyhle otázky byly ve hvězdách! A neskutečně ho tížily na srdci.

18 komentuje 19. kapitola – Lilyino trápení

  • Amalie  píše:

    ou, ou cítím malér….

  • Blanch  píše:

    :))) Fakt mě fascinuje, jak píšeš komentáře ke každé kapitole 🙂

  • Amalie  píše:

    to víš, musím se připomenout. Aby sis nemyslela že čtu jen první řádky:-)

  • Blanch  píše:

    :))))) Nemáš to jedno? .)

  • Terka  píše:

    Jo!!! Souhlasím s Amalií!!!!! Bude to pěknej průser!!!!

  • Blanch  píše:

    :))))))

  • Claris  píše:

    to není dobré

  • Claris  píše:

    jako myslim ten průser jinak příběh je good

  • Blanch  píše:

    :))

  • Glum  píše:

    Já taky cítím nějakej malér a to hodně velkej malér.

  • Helesika  píše:

    pane bože blanch ty máš fantazii

  • Blanch  píše:

    tohle vyžaduje fantazii? Ani mi nepříjde, spíš je to jak telenovela

  • Genevieve  píše:

    tyjsi prostě zlato

  • Blanch  píše:

    jenom mě vykopat 🙂

  • Lily  píše:

    Aj aj jdu si přečíst další kapitolku ajajaj asi je James přistihne co? já se tak bojím :))

  • Blanch  píše:

    :)))

  • Julie  píše:

    Svatej Brumbále,jak tohle dopadne?!

  • Kristýnka  píše:

    nebudu moc originalní..ale s tohohle kouká malér…a co chudáček Harry?achich…žadnej nebude…ale je pravda že si Sirius zaslouží být štastnej…Ale proč zrovna s Lily?!?Njn…opakuju se ale pishesh sqele!!!Jen tak dál..du na dalshi kapitolku…  :-)

Odpověz

Můžete použít HTML <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

*

code