Už mi lásko není dvacet let

Tahle povídka vznikla na základě přání Tofiam. Zadala si drabble na slova: ředkev, řasy, lžíce. Musím podotknout, že je jen pro psychicky silnější jedince. Tahle povídka je zvrhlá, obscénní, nechutná, úchylná, je prostě úplně všechno, jenom ne normální :). Věnovaná Tofiam. Jak to vypadá, když láska trvá i ve sto šedesáti letech? 🙂

Žánr: slash, pwp, parodie, komedie
Pár: H/D
Přístupnost: od 18ti let



Už mi lásko není dvacet let.
Už mi není ani dvacet pět.
I když to moc krásná léta jsou.
Nebral bych je ani náhodou.
To se jenom pro mě točil svět.
Co jsem neměl to jsem chtěl mít hned.
A to co měl jsem to jsem dával dál.
Rád jsem sázel snadno prohrával.

Dešťové kapky stékají po okenním rámu. U něj stojí muž s šedými vlasy a v rukách si leští své bytelné brýle. Vzpomíná na své mládí. Na tu dobu, kdy se se svou drahou polovičkou dal dohromady. Na tváři mu vykvete nostalgický úsměv. Už je to tak dávno.
„Ahoj miláčku,“ zazní za jeho zády melodicky. Muž se otočí a jeho zrak se střetne s šedým pohledem. Stařík se usměje. Osoba se světlými vlasy, které kdysi ozařoval platinový odstín, se přisune ke svému muži a jemně jej obejme.
„Všechno nejlepší k tvým už několikátým dvacátým narozeninám. Bohužel jsem nesehnal dostatek svíček na dort a navíc by se jich tolik na žádný dost nevlezlo,“ zavtipkoval jako obvykle. Za to století jejich soužití stále neztratil ten svůj typický ironický tón, který vždy jejich život obohacoval.
„Cos mi koupil?“ zazubí se stařík, div mu protéza nevypadne z úst, je tudíž nucen své rty opětovně zavřít.
„Nějaký žen šen, tlakoměr a nový berle,“ vyjmenuje druhý muž plejádu předmětů potřebných pro zdraví.
„Ty mě rozmazluješ, před dekádou to byla jen trubička na astma a alpa na křečové žíly.“
„To víš, Harry,“ poznamená muž laškovně, „musím si tě hýčkat. Kdo by do mé dvoustovky ukojoval můj sexuální apetit!“
„Draco,“ okřikne ho rádoby pohoršeně šedivý Harry a znovu se usměje, tentokrát opatrně, aby uchoval své zuby přesně tam, kde by měly být. V ústech.
„Mám pro tebe ještě jiné překvapení,“ pokračoval dál Draco, nevnímaje Harryho rozpaky.
„Ano?“
„Pojď za mnou a nech se překvapit,“ zadeklamoval Malfoy a provokativně přivřel víčka, až jeho prošedivělé řasy spadaly téměř na propadlé lícní kosti.
***
„…to je ředkev!“
„Prohrabuješ se v tom jídle jako batole! Chápu, že od doby, co musíš nosit pleny, drahý Harry, se tak začínáš cítit, ale už je ti sto šedesát let, ke všemu zrovna dnes. Tak se podle toho chovej!“ Odseknul nasupeně Malfoy, maje ve tváři uražený výraz. „Já jsem se s tou večeří tak dlouho pitval, div jsem neupitval sám sebe, když už teď mám ty zpomalenější reakce a ty se ohradíš kvůli pitomé zelenině?“
„Promiň Dráčku,“ omlouval se rychle oslavenec, „já to tak nemyslel. Já jen, myslel jsem, že už se nepěstuje, jedl jsem ji naposledy… já vlastně ani nevím kdy. Ne, prosím, nebij mě tou lžící, nemusel bych to přežít.“
Draco stáhne pohoršeně obočí. „Jez, už nechci nic slyšet. Stejně nevíš, jak to chutná, tvé chuťové buňky už dávno odumřely! Už v minulém století!“
Chvíli oba dva mlčky konzumují poživatiny.
Po chvíli ticho protrhne chlapec, který přežil, aby se stal staříkem, který přežívá.
„Stejně je to hrozně romantické. Po těch dlouhých desetiletích našeho soužití. Je krásné, že mi umíš udělat radost a nic za to nechceš. Když jsem tě poznal, za tvými pohnutky bylo vždy nějaké ale…“
„Ale,“ usměje se lišácky Draco, „jak můžeš vědět, že za to nebudu nic chtít?“ olízne si jazykem své rozpraskané vrásčité rty.
***

Čas otupí i ostrý břit.
Když tebe mám – co ještě můžu chtít.
A s láskou nehodlám už vabank hrát.
Když tikot hodin měl bych vážně brát.
Čas ten otupí i ostrý břit.
To co mi dal si zas může vzít.
Proto se neptám, když se probouzíš.
Jestli jsem to já o kom právě sníš.

Dvě nakrabatělá těla leží na posteli. Obě zdobí jen jediný kousek látky. Vzájemně se ožužlávají rty a funí si udýchaně do obličejů při jediném těžším pohybu, jímž se může zdát i obyčejné prohrábnutí vlasů.
„Draco,“ nadhodí Harry. „Všiml sis, že máš naopak spodní prádlo?“ Pokračuje rozverně.
„Opravdu?“ na chvíli se zasekne jmenovaný stařík. „To bude ten šedý zákal.“
„A já myslel, že máš šedé oči od přírody,“ zareaguje pohotově Harry a přisaje se na milencův vyschlý krk.
„Moc vtipné,“ zahuhlá ještě rádoby nebezpečně druhý muž, ale poslední slovo zanikne pod náporem rozrušení, jímž ho jeho dávno ne stoletý milenec zahrnuje.
Nakonec se jejich stařecké rty spojí.
„To bylo hrubé. Tak tvrdý polibek si mi dlouho nedal,“ odpojí se od Harryho Draco.
„Promiň, to bude asi ten stoletý zatuhlý jelení lůj, který jsem včera našel ve svých věcech,“ poznamená omluvně Harry.
Po chvíli pokračuje. „Draco,“ vzdechne vzrušeně a zaskřípe přitom protézou, ale toho si nahluchlý Draco nevšimne.
„Ano Harry?“ lascivně si olízne rty a rukou nahmatá povadlý zkrabatělý orgán v Harryho trenýrkách, které už vyšly z módy před padesáti lety.
„Draco… chci tě… v sobě,“ špitne muž a hlubokým vzdychem, který ho málem stál všechny jeho síly, si zamlží brýle. „Ale buď opatrný na moje hemeroidy.“
„Spíš na svůj zánět močových cest,“ poznamená starostlivě stařík s ocelově šedým zrakem.
„V šupleti je mast…,“ poznamená Harry.
Draco se natáhne do šuplete, hned na to sklesle poznamená: „Tenhle lublikant je snad starší než já a to je co říct,“ vzdychne. „Ten jsme používali v sedmém ročníku, vzpomínáš? Kde se tu vzal? Vždyť už z toho musí být nějaký nerost.“
„Kdy?“
„V sedmém ročníku. V sovinci,“ zopakuje Malfoy.
„Kde?“
„V Bradavicích, Harry,“ zamračí se bývalý Zmijozelák, „zdá se, že se senilitou zbývá řada už jen na mně.“
„Tak daleko moje paměť nesahá, vždyť to bylo minulé století. To jsme ještě hráli famfrpál s kamenným potloukem a vedle nás „hnízdili“ mastodonti. Dost už slov. Jdeme na věc. Vezmi si mě, dědo!“
„Přestaň s tím, Pottere, nebo ti ho vykouřím a ty budeš mít zase týden problém s močí!“
„A já myslel, že jen Fawkesovi se zapalují lejtka!“
Než se oba dva svlékli ze svých spodků, venku se setmělo.
Dobrých pět minut se Harry snažil přehoupnout na svá stará kolena, aby měl jeho milenec do něj lepší přístup.
Dalších deset minut trvalo jeho milenci, než se nastavil do pozice, z níž by mohl tento obtížný úkol splnit.
Netrvalo to ani další čtvrt hodinu a Draco konečně svými prsty posetými stařeckými flíčky vyhledal Harryho prostatu. Chvíli ho jen tak dráždil, ale jelikož věděl, že jeho značně opotřebovaný milenec dlouho nevydrží a on také ne, rychle využil možnost a zavčasu, dokud mu to jeho srdce dovolí, do něj vstoupil. Musel si dát načas, než si zvykl na příjemné teplo a povadlou kůži nejen zvenčí, ale i střevní stěny zevnitř.
Po chvíli se k životu probudil bývalý Nebelvír. „Oh, Draco..Draco…ještě mě kousni do zad, to je tak příjemné…“
„Já tě nekoušu, jenom mi vypadla protéza.“ Jedním, dvěma pohyby si Draco zvykl na kdysi vžitý stereotyp. Za mlada se milovali i pětkrát denně. Dnes už jim to kardiostimulátor neumožňoval.
Pomalu se vyhoupl, ponořil se více do hloubi milencova těla, načež se zase odklonil. Tohle zopakoval jen párkrát, když v tom…
„Auu…bože au…“
„Co je,“ křikl vyděšeně kdysi blonďatý lamač dívčích srdcí, „udělal jsem ti něco? Já nechtěl. Promiň, Harry, chtěl jsem být něžný. Co se děje?“
„Ne to nic, jen ty moje křečový žíly,“ povzdechl si, „chytne mě to vždycky, když se moc namáhám.“ V rozporu se svými slovy se ale ještě víc přitiskl k Dracově tělu a svými hýžděmi se nasunul na milencovu pigmentově poznamenanou chloubu. A to bylo Dracovo tělo vždycky čistě bílé, nepoznamenané. Stáří jej dohnalo.
Harryho povislá kůže se s každým přírazem neesteticky pohupovala ze strany na stranu. Dracovo zchátralé pohublé tělo, jež zdobily šedivé chloupky, se tak pomalu dostávalo na vrchol…
Harrymu ještě několika hmaty pomohl rukou k vyvrcholení, načež se stalo něco nečekaného…
„Aaaaaaah bože..ježiši…aaaaaaaauuuchh, aaaaa!!!“ křičel jako pominutý. Zorničky měl zúžené, tělo napjaté a ruce zaťaté v pěst.
„Draco, Draco..co je? Co se děje?“ Harry se chtěl v ten moment otočit, ale nechtěl svému muži ublížit, tak raději zůstal nehnutě klečet. „Máš infarkt? Mozkovou mrtvici? Obrnu? Řekni něco, Draco, proboha… to ne…“
„Klid Harry…“ nářek z Dracových úst ustane.
„Co to proboha bylo?“
„Doznívající orgasmus…“ jeho Malfoyovský pichlavý tón byl v tento moment tatam, ale Harry by dal klidně krk za to, že se o něj právě snažil a nechtěl, aby Harry poznal, jak ho jeho samotná reakce znepokojila.
„Tohle? To byla síla!“ opáčil Vyvolený.
„Síla lásky…“ tentokrát už o sarkasmus nebyla nouze.
„Nechtěj po mně, abych ti zpíval The power of love… málem jsem z tebe dostal infarkt, myslel jsem, že mi tu umíráš.“
„Neboj se, Harry, já a můj tlakoměr tu ještě hodláme nějaké to století být.“

Už mi lásko není třicet let.
Už mi není ani třicet pět.
A že to moc krásná léta jsou.
Říkal jsem si ať mi zůstanou.
To se kvůli tobě točil svět.
Tebe učil jsem se nazpaměť.
Myslel jsem, že spoustu času mám.
A že vůbec nikam nespěchám.

Zelenooký muž v „nejlepších“ letech se na okamžik zvedl a někam odešel. Po chvíli se vrátil, div že nezakopnul, jak marně bez brýlí hledal tu správnou cestu, v ruce drže nějakou krabičku.
„Co mi to neseš, Pottere?“
„Lentilky,“ procedí kousavě Harry. Také měl celé století vedle sebe dobrého učitele.
„Cože?“
Ze stolku si podá brýle a nasadí si je na kořen nosu. „Tady nějaká homeopatika, tady nějaký lecitin,“ vytahoval postupně léčiva, „něco na srdce, na vysoký tlak, ghinko bilobu, tady ten červený je na cévy, tyhle dva jsou vitamíny..“
„Vitamíny? Ty už mi nepomůžou. Když mě neskolil Voldemort, Tak nevyhraje ani zvýšený tlak“
***
„Koupil jsem brčka.“ Šedý zrak v barvě zamračeného oblaka se obrátil k tomu zelenému.
„Na co?“
„Na kafe, než ho stačíš vypít, tak ho dřív vyliješ. Sice stále říkám, že je lepší Parkinson než Alzheimer, ale aspoň někdy bychom mohli mít čistou podlahu, kdo se má pořád k té zemi sklánět, když má ke všemu revma a bolesti v kříži. Hůlka už taky není to, co bývala.“
„Já piju kávu? Měl bych s tím přestat.“ Poznamená sebekriticky Harry.
„Teď, když jsem koupil brčka? Po sto letech? To už nemá smysl, můj drahý.“
„Za chvíli mě z toho kofeinu trefí.“
„Nechtěl si mi něco říct?“
„Já nevím. Chtěl?“
„Já nevím. Ty to musíš vědět, Harry.“
„Na co ses to vlastně ptal?“
„Já se na něco ptal?“
„Draco, kdo s tímhle vyptáváním začal?“
„Já nevím. Ty?“
„Netuším,“ vzdychne poraženě Harry. „Senilita je mé druhé jméno.“
„A kdo by to měl tušit?“
„Zajdu si pro lecitin!“ odkašle si a odloží kávu i s brčkem na stůl. „Mimochodem, nedávno jsem byl u optika.“
„A co ti řekl?“
„Že tak tlustý brejle už na nose neunesu. Parkinson mě předhání.“
„Tebe by předběhl i Tery Fox, Harry.“
„Vezmu nám dvě dávky,“ usměje se rozšafně stařík se skly na očích. „Protože i přes tvoje stařecké faldíky a chloupky v nose, tě mám stále rád, Draco,“ políbí jej na vyschlé rty.


Čas otupí i ostrý břit.
Když tebe mám – co ještě můžu chtít.
A s láskou nehodlám už vabank hrát.
Když tikot hodin měl bych vážně brát.
Čas ten otupí i ostrý břit.
To, co mi dal, to si zas může vzít.
Proto se neptám, když se probouzíš.
Jestli zůstaneš nebo odcházíš.
THE END

Blanch

candita.cz

bíglofil | wowkař | mangacvok | pisálek | grafický magor | metalák | rozhodně pako ... Smrdím tady od roku 2002 a smrdět budu dál!

74 komentáře “Už mi lásko není dvacet let

  1. To bylo héééfkýýý!!! Tlemim se jak magor. A kdyby vedle nespala mamka, tak bych řvala smíchy. Tohle se Ti opravdu povedlo. Máš mou nejhlubší poklonu. XDDD

  2. Za tohle? :)) To je taková kravina. Vlastně jsem se musela přemlouvat, abych to vložila. Trochu se za to stydím, protože to vlastně ani nemá smysl a je to naprosto ujeté 🙂

    Nakonec jsem to s velkým sebezapřením vložila, ale furt mám obavy z reakcí 🙂

    Ale aspoň si mě trošku teď uklidnila. Děkuji.

  3. Proč by ses měla bát reakcí. Ano – je to velmi netradičně zpracované, ale ta písnička k tomu sedí víc než dost a nádherně to uvozuje. Je sice nepravděpodobné, že by to tak někdy mohlo dopadnout, o to víc srandovnější, je představit si tyhle postavy ve 160 letech. Ačkoliv Brumbál ani Nikolas F. takové problémy nejspíš nemají, no Nikolas má elixír :-D

    Jojo, na stáří není nic srandovního, ale dokud jsme mladí, tak si z něj dělejme srandu, pak už to bude jen krutá realita. :-(

  4. Blanch, právě proto, že je to tak ujeté, je to tak úžasné. Člověk se u toho zasmějě a není to nucený smích, ky si říká "aha, tady bych se asi měl zasmát", ale tlemí se jak pako a příjemn ho to uvolní. Je to taková oddychovka.

    Mimochodem, už jsi někdy slyšela, že v jednoduchosti je krása? Je to jednoduchý, příjemně se to čte, človek se zasměje a uvolní. Opravdu Ti skládám poklonu. :)))

    Vzpomeň si, co jsi říkala o drbbles. Říkala jsi, že drabble nemusí mít pointu, žeje pro pobavení. Tak to zkus brát jako hodně podařený drabble. A kromě toho, tohle pointu má a je to vytrvaost a partnerská láska i po několika letech. Vždyť je to krásné. ;o)))

  5. drabble je drabble, tohle má čtyři a půl strany a je to o ničem :)))))

    Já to měla nazvat spíš Absurdita 🙂

  6. :D:D varování: Doufám, že se najdou inteligentnější než-li já. Za žádnou cenu u téhle povídky nesnídejte, chcete-li se dožít příštído dne!

  7. to Morgana – a ani neobědvejte! myslím, že ještě večer budu z obrazovky utírat gulášovou polívku… :-/

    :D

    blanch, na tuhle povídku bych řekla jediné: fuj. ale neřeknu to, páč tě mám ráda 😉

    jejda, sem se prokecla…*shy* ale jako líbila se mi, ne že ne! *zářivě se zubící*

  8. 🙂 koukám, že víc lidí je úchylných jako já, když se vám to líbí :)))) Ta oplzlost v popisování těch vrásčitých těl a pigmentových skvrn byla záměrná :)))

  9. hehehe, tak to byl mazec :)))) i když nikdy neumím napsat smysluplný komentáře, tak je furt píšu. No, pravda, tvoje povídky si to zaslouží. Prostě a jednoduše se mi ty tvoje ftipný povídky strašně líbí a už od první věty se culím jako debil :))))) Jisté partie povídky jsem si pro jistotu moc nepředstavovala, ale jinak se mi to moc líbilo… kde ty na ty nápady pořád chodíš, co? :))))) Bych taky chtěla :))))

  10. jéé..děkuji děvčata 🙂 Jsem ráda, že jsem vás mohla pobavit prostřednictvím téhle koniny 🙂

    Geri tohle jsem odpovídala Alesii na fanu, ptala se taky, kde na to chodím…

    Odpověď zněla:

    já ti ani nevím. Je to už asi čtvrt roku, co jsem jednoho večera prostě seděla u wordu a nešlo mi nic napsat, jen mě furt napadaly úchylné vtípky a taxem si je začala psát a vylezlo mi z toho tohle všechno, tak mě pak napadlo, že z toho udělám povídku o tom, jak se H/D milují i po stovce :), protože jsem ještě nikdy na nic takového nenarazila. Když mi pak dala Tof zadání, hned mě trklo, že tohle prostě musím věnovat jí, protože ona umí taky psát někdy tak krásně obscénní povídky, které miluju :))

    Tehdy jsem si ještě na icq povídala s Nancy a ptala se jí, zda to není moc, abyste mě nevypískali, ale mně to nedalo a já to stejně musela napsat, protože když jsem si to předevčírem po sobě četla, některé ty dialogy, tak mě třeba rozesmál Tery Fox. Já vím, že to smrdí samochválou, ale jako bych to ani nečetla po sobě 🙂

    Mám zkrátka někdy takové dny..někdy ty vtípky plynou na povrch tak nějak samy, ve velkém množství a někdy naopak vůbec…:)

  11. juuu … neco tak nechutnyho sem uz dlouho necetla … uuuplne se mi z toho obraci zaludek. Cowece tebe radsi necist po veceri. I pres neustale krece v brichu ti skladam poklonu, tvoje popisy jsou opravdu …mmfmmmhg … vystizne. 8DDDDDDDD

    P.S. Taky by me zajimalo, kde ty napady beres (cr. to Geri) lol

  12. :))) To je tak krásný komentář, Age 🙂 To jsem to dopadla, když mě těší, když mi někdo řekne, že jsem nechutná a obrací se mu z mého psaní žaludek :)))) Strašně si mě tím potěšila 🙂

  13. Ježiši to je supr :D i když mi ještě není 18, no…..to nevadí. Já jsem se taky řechtala jak kůň, až ke mně přiběhla sestra a ptala se co se děje :D Je to fak suprová povídka, to mi věř :D Ty básničky v tom textu jsou velmi povzbuzující a zvlášť ten záčatek je suprový, ten prostředek jsem raději jen tak přeletěla očima, přece jen, ještě mi není těch osmnáct :D :D :D

  14. hehe mám se vůbec vyjadřovat docela drsnýýý :D… nechápu kde ty pořád přicházíš na ty provokace které si oni říkají :D… ty me pokazdé rozesmějí 🙂 moc pěkné

  15. jůůů! hele Blanch, tady kousek nahoře je výzva k přihlášení se do dollz soutěže! Blanch přihlaš se, prosíííím! (co je to dollz?)

  16. Blanch: tak to znám, já když si po sobě, asi po půl roce, četla RABa, tak jsem taky nevěřila vlastním očím, že jsem to napsala já a taky jsem se to mu chlámala :)))) Taky mi připadalo, jako by to napsala někdo jinej… zvlášť když se mi tehdy do té povídky nechtělo. Takže mě to pak překvapilo… :))))

    Ale je to fakt super nechutná povídky :))))))))

  17. Ty básničky jsou texty z písně..jejda, už nevím, jaxe jmenuje… musím to zjistit a napsat to k úvodu 🙂 To jen aby bylo jasno, že to není mé dílo.

    Lovable já nevím, možná to bude tím, že já jsem ve skutečnosti taky taková. Jako…umím být dost sarkastická a mám jednoho kamaráda, na kterém si to strašně ráda cvičím 🙂 On je takový..no..hajzlík…a s ním se tak krásně vyměňují poznatky :)))

    Nosici no celá žhavá už tam letím :)) Mám dojem, že dollz jsou ty kreslené panenky? Vlastně ani netuším, jak se vytvářejí a ani to nepotřebuji vědět :))

    Geri mně se do téhle taky nechtělao..hlášky a nápad vznikl už někdy v únoru nebo lednu, už si nevzpomínám přesně… a sepsala jsem ji předevčírem 🙂

    Já jsem tak strašně ráda nechutná :)))

  18. Je to nádherný, moc jsem se u toho pobavila. A navíc je to úžasně nápaditý, prostě smekám:))))

  19. Ehm, není to právě Už mi lásko není dvacet let? Já si myslím, že tak se to jmenuje,a le ruku do ohně bych za to nedala…

  20. jooo!!! 🙂 mam ohromnu tesu, ze si sa zase raz s nami podelila o uchylnosti, ktore sa ti rodia v hlave:).. no, uz si si precitala vsetky mozne superlativy na svoju osobu a dielo, nemam co noveho dodat…ale kawai tu ete nebolo, ze? ^^ ved vies, ze zboznujem tvoje veci :)!

    PS: toto dielko mi to prislo celkom prirodzene.. dokaz toho, ze stale dotvaras moj obraz o slizolinskom protagonistovi:). ale v predstavach urcite ostanem (hlavne pri intimnych scenach) v pritomnosti :D (lepsie povedane, pri predstavach z obdobia, ked je im osteoporoza ete velmi vzdialena a zuby su presne tam, kde maju byt. myslim tie vlastne. v ustach :D).

    oh, sh*t, PS mam dlhsie ako povodny text :D..

  21. ty jo to bylo velice originální!!!

    Něco takového jsem ještě nečetla a že toho bylo už dost!!!

    Já sice moc slash nemusím, ale tady to bylo popsáno velice lehce a nenásilně!!!

    NO prostě super!!!!! :D

  22. Blanch, to bylo úžasný!!! Teda…. já nemám slov :)))))

    Nosici, přihlásíme se sami a uděláme dollz – Blanch :))))

    Geri, RAB je něco naprosto skvělýho :))) Někdy je dobrý napsat i to, do čeho se člověku nechce :)))

  23. Eillen jj, to bude ono :))

    Rose je, díky 🙂

    Elánius :))) díky ti.

    Nesso kawai ne :))))

    Šarlot lehce? :))))) Teda..když nečteš slash, ale přečteš si tohle? To klobouk dolů :)))

    Ježiši..mě jako dollz? Neeeee…nemučte mě :))))

  24. Oh… tak teď budu koukat na "chlapce, který přežil" a na Zmijozelskýho prince přece jen trochu jinak. Jen doufám, že až si zase budu číst nějakou vážnou povídku, tak si nevzpomenu na tohle, pak by ta vážně ztratila kouzlo. Ale tohle je roztimilý, vtipný, kouzelný!=)

  25. Mol: No oc, no co, taky budeš jednou stará!!! I Ty starší generace mají právo občas si užít, ne? To, že jsou staří, ještě neznamená, že na to nemají právo! Náhodou, ta povídky je moc povedená a ten sex tam patřil!  Pokud se mají rádí, tak na veku a pohlaví nezáleží, ne? (s výjimkou pedofilů, zoofilů a nekrofilů :))) )

  26. Odvazila sem se jen do sceny v posteli, ale jakmile ma ocka dopadla na slova "seschly ud"(nebo jak to tam presne je), radsi jsem toho nechala :D…..ale ten kousek byl sqely :)…originalni, netradicni a blanchovsky dokonaly…..si dobra, blanch 😉

  27. Ty woe! Na začátku jsem se málem pozvracela…bylo to fakt odporný, ale superní :-) Pak ke konci jsem se málem zadusila smíchy!Vážně super!

  28. Wau…tak jako fakt nechutný(když si to člověk představí…brrrrr),ale skvěle napsaný a člověk se u toho fakt umlátí smíchy…

  29. Moc se mi to líbilo, ikdyž ze začátku sem myslela, že toho nechám, protože se mi z tvého popisu Harryho a Draca opravdu zvedl žaludek :). Ale to byl myslím účel, ne? Vydržela sem a přečetla do konce jedním dechem. Ty dialogy se ti moc povedly, přesto, že si to teď čtu asi po čtvrté, pořád se jim směju. Tleskám, povedená povídka.

  30. :))))) No, páni.  Někde jsem se nodokázala přestat smát a někde zase… no, to je teď jedno. Bylo to fakt hezký fakt legrační a fakt úchylný :))

  31. ROFL…! mazets!!! takle pojmutý slash HP/DM sem ještě nečetla ale je to super a takové…neobvyklé…ale jinak fain – je supr že spolu jsou tak dlouho :))

  32. Rozkošné…. V živote sa nepriznám, že som takéto niečo čítala a nebudem týždeň jesť… (ale veľmi milé) Tak čo je lepšie? Parkinson, alebo Alzheimer?

  33. ,,Já tě nekoušu, jenom mi vypadla protéza" :)) tak tohle je hodně originální. Stejně jako celá povídka. Parodie a sarkazmus z toho jenom čiší. Je to skvělí, chvilkama sice trošku nechutný, ale skvělí:)) Smekám..

  34. =o)) suprový, na to nemám co říct, je to fakt nádherný =oDDD, pravda, je to šílený a humorný, ale to je na tom to nej =oDD…tím samozřejmě nechci říct, že si šílená.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

code