Osoba, která mě v životě nejvíce ovlivnila…

b
No a protože je to tady jen samá grafika, téměř žádné mluvené slovo, nebereme-li v potaz fakt, že se často vykecáváme v komentářích :), tak si říkám, co takhle nějaké řádnější téma k diskuzi.
Co třeba nějaké filozofičtější téma. Kupříkladu: osoba, která vás ve vašem životě nejvíce ovlivnila… A jak, jakým směrem a v čem a zda-li v dobrém slova smyslu nebo v tom špatném…
Klidně se rozpovídejte.

Já to nemám tak jednoznačné. Mě ovlivnilo velké množství osob, mnohé záporně a mnohé v kladném poli.
Je jasné, že v životě každého má největší vliv hlavně rodina, tudíž rodiče, proto tyto dva „elementy“ nebudu zmiňovat. Mohu toto klišé podpořit. Mí rodiče mi dali zejména vychování a Domov. S velkým D. Já je na oplátku mnohokrát zklamala 😀 Ono to není tak vtipné, ale o to nejde…
Rodiče ovlivní každého, záporně nebo kladně, to je jedno, jsou tím hlavním středobodem v životě, dají vám totiž život, že ano… Tím už váš život ovlivní.. Věnují vám ho.
Ale pokud mám říct, kdo mě nejvíc ovlivnil, tak když vypíchnu jednu jedinou osobu, která prakticky změnila můj osud, tak to je…
…asi Joanne Kathleen Rowling.
Přestože tuto ženu osobně moc nemusím a mé sympatie k ní nevzhlížejí z mnoha morálních a společenských důvodů, tato dáma mě ovlivnila asi ze všech nejvíc. Zda kladně nebo záporně, to se dá těžko říct, neboť se od jejího vlivu odvíjelo plno příhod a ne všechny byly radostné. A však díky ní jsem si zamilovala psaní povídek.
Nebýt jí, vlastně bych asi dneska neměla blog, nedělala bych ani grafiku, nebyl by Layouts, nebyla bych tu já.
Heather
Ještě v dobách, kdy nebyly filmy Harryho Pottera a u nás v knihkupectvích začala sága HP teprve vycházet, jsem tento „fenomén“ s gráciemi odvrhla. Po přečtení první nudné kapitoly Kamene mudrců jsem knihu vrátila majitelce, která mi ji půjčila a už se nějakým Potterem nezaobírala.
Víte já odjakživa jsem typ člověka, který jde proti proudu.
Nesnáším už z principu věci, které jsou in a které letí.
Už jen kvůli tomu si je nepřečtu, neprohlídnu, neohodnotím a automaticky zaškatulkuji jako „odpad“ :). Teprve následně s několikaletým zpožděním většinou zjistím, že to není tak špatné.
A dlouho poté, co byl v kině první film HP a kámen mudrců, jsem pořád říkala, jaká je to blbost pro děti – ano, tento všemi známý a stále omílaný nepravdivý argument, kterým se všichni, kteří Harryho Pottera nikdy neviděli a hlavně nečetli, ohánějí.
Ale jednoho dne, těsně před Vánoci ještě na gymnáziu, můj bratr z koleje domů přitáhl první film na počítači.
Tak co s ním, že jo. Když už tam tak „nehybně“ ležel ladem, tak se na něj kouknem 😀
Koukli jsme a Blanch poznala, jaká byla krááááva nebeská :D, protože v ten den se vyrojila její nová a nepoznaná obsese.
Ještě nikdy v životě jsem neměla tolik entuziasmu, ten přišel až v době, kdy jsem prvně poznala pravou podstatu Harryho Pottera.
Naštěstí chvíli na to, zhruba tři nebo čtyři měsíce, šel u nás do kin hned druhý díl.
Ten první se mi líbil, ale ještě ve mně nevyvolal touhu koupit si a přečíst knihy.
Ale jakmile jsem v kině uviděla díl druhý, vše to vypuklo s plným nasazením.
Blanch jednou marodila a její drahá sestřička domů přitáhla první díl knihy a Blanch ho hned ten den celý přečetla. Jakmile přestala marodit, pospíchala do knihkupectví koupit druhý, následně dva týdny na to třetí a na narozeniny pak dostala i čtvrtý.
No a teď co máte dělat, když netrpělivě čekáte, až vyjde pátý díl…
Čas si krátíte psaním povídek, protože svět Harryho Pottera je tak krásně utopický a fantastický, že mu nelze odolat.
A pak to šlo vše ruku v ruce.
Rok jsem psala povídky jen do šuplíku. K tomu začala vytvářet a upravovat fan arty v photoshopu k povídkám. Posléze dva nebo tři roky psala pouze pro jeden potterácký server, kde bylo všehovšudy jen pět autorů, protože v tehdejší době nebyl skoro nikdo ani na fanu. Na fan jsem šla rok poté. Zdaleka nebyl seznam autorů tak zdlouhavý. Byla jich tam desetina, ne-li méně. A díky tomu jsem se já se svými povídkami hned stala známou…
Tehdy nebylo moc s kým porovnávat :D, tak to nebylo tak těžké.
Takové blafy by dneska nečetl nikdo…
No a když už tak Blanch dávala svoje povídky na stránky jiných, pořád si říkala, že to nějak není ono. Stránky jsem sice v té době už udělat uměla, protože já se je naučila dělat někdy ve dvanácti třinácti letech, ale ty mě ani nenapadly. Já chtěla místo, kde bude možnost psát komentáře. A ty jsem ještě vkládat na web neuměla. Pouze vytvořit klasickou html prezentaci.
O tom, že existují nějaké blogy, jsem neměla ani páru, dokud mi jedna dobrá duše(BarborkaSiriuska) neporadila, že si mám založit blog, protože ona už jeden měla taky…
A tak to začalo ve velkém.
Založila jsem si blog na tomto systému. Bylo to v roce 2005 a blog.cz měl čerstvých pár měsíců. Dva nebo tři. Byl prázdný, holý, nikdo na něm neblogoval. Abyste věděli, jsem čtvrtý nejstarší blogař na tomto systému, takže tehdy nás tady bylo tak deset :D.
Začala jsem zde vkládat povídky a získala několik pravidelných návštěvníků. Hlavně si mě tady našli mí čtenáří z potteráckých webů a když zjistili, že mé povídky jdou první sem a až potom na fany, tak se sem automaticky přestěhovali :).
A když už jsem měla své místečko na psaní, chtěla jsem si ho zvelebit. Tak jsem začala nevědomky vytvářet něco jako layouty. Nikdy jsem tento pojem nikde neviděla, nečetla, neslyšela jsem o něm.
Grafiku jsem sice už nějaký čas dělala, ale celé layouty jako takové ještě ne, většinou jsem vytvářela jen záhlaví a zápatí a nápisy do menu. Chvíli před blogem vznikl Layouts na první doméně:). Protože když jsem dělala ty arty a nápisy do povídek a různé náčrty pergamenů a podobných ptákovin, říkala jsem si, že bych mohla zkusit i něco víc než to. Prvně Layouts sloužil spíš jako skladiště na grafické pokusy :), dělala jsem totiž i stránky kamarádům a vše ukládala tam, než se ke mně přidala Franky J a my Layoutse začaly prezentovat jako stránku, kde si ostatní mohou stáhnout designy.
To jsem ale trochu odbočila.
Zkráceně… JKR -> povídky -> blog -> grafika…
Tahle paní mě dostala tam, kde jsem, vlastně jí vděčím za to, že se dneska umím ohánět v photoshopu, protože s psaním povídek jsem našla i nový koníček, který mě chytl.
Byť jsem už nějaké grafické začátky zkoušela kdysi v pubertě ještě v obyčejném kreslení 😀 (člověk by zíral, co všechno tam jde zvládnout:D), tak své počátky počítám od chvíle, kdy mám photoshop a začala jsem ho aktivně používat a kdy jsem udělala asi přibližný první vzhled. Tehdy jsem ho mívala zapnutý takřka denně. A od té doby uběhlo zhruba šest let.
A od doby první povídky to už bude osm let. Nebo už devět? Páni, toto letí…
Takový sloh jsem ani napsat nechtěla :D, každopádně takhle se to má s osobou, který ovlivnila tok mého života.
Žena, která údajně naučila mladou generaci zase číst knihy, mi přinesla nejen psaní, které zbožňuji, ale i grafiku a layoutování. Taky díky tomu i plno bezvadných přátel, které jsem měla tu čest poznat nejen na netu, ale i osobně. Viď, Heather…
Nebýt Harryho Pottera, neměla bych nikdy důvod si shánět adobe photoshop :))
Neznala bych hromadu skvělých lidí.
No a co vy? Kdo vás nejvíc ovlivnil?

Blanch

candita.cz

bíglofil | wowkař | mangacvok | pisálek | grafický magor | metalák | rozhodně pako ... Smrdím tady od roku 2002 a smrdět budu dál!

34 komentáře “Osoba, která mě v životě nejvíce ovlivnila…

  1. krásný příběh který jsem dočetla až do konce…
    Osoba která nejvíce ovlivnila můj život? nevím nevím…JKR to asi není…sice jsem do HP blázen ale JKR mi zas tak život neovlivnila…
    To udělala asi moje třída…
    Dohnala mě k nenávisti všeho co je in&cool
    Nesnáším naší třídu..Víš jak pro mě bylo těžký popisovat dnes na občance kladné vlastnosti spolužáků až se tsydím jak jsem tam musela lhát…Kdyby u nás ve třídě nebyly takový slepice tak asi taková nejsem..Ale rok od roku přistupovali noví spolužáci a já si pěstovala nenávist…

    toť byla první ,,osoba" co mě ovlivnila…
    dále asi rodiče což je asi jasné…

    a mí přátelé mimo školu…Z výtvarky a ze skautu…

  2. [5]: A jak to mám brát, když to reklama je, To je jedna z nejtrapnějších klišoidních blogařských hlášek tohle…
    Rozmnožuje se jako cholera :DD

    [4]: Už sem ti na to odpověděla. Pokud mě nechceš ještě víc znechutit, neptej se mě pořád dokola. Tím spíš se zatvrdím a na celý layout se vykašlu úplně.

    [1]: No..já svou třídu na gymplu jako celek taky nemusela, byť jsem si tam našla pár bližších kamarádek, se kterými se vídám dodneška, bylo to v ní docela utrpení.
    Zejména i díky třídnímu.

    [6]: v článku jsem to psala, adobe photoshop a to kuře mám z Deviantartu. Je to status k nějakému komunikátoru, je tam celá sada png ke stažení. Ale neřeknu ti už od koho, to si nevzpomínám 🙁
    Ale byl to kluk, myslím 🙂 a dával ke stažení grafiku.

  3. a víš že sem na tom podobně jak ty?
    Asi bych taky řekla že J.K.R.
    Vlastně taky bloguju díky ní, první blog, který jsem měla byl o Harrym Potterovi =)
    Mě se ale stejně líbil a nejvíc mě ovlivnil ten příběh, i když to neumím popsat =D nevím jak mám říct jak… možná sem ten příběh brala až nějak moc vážně, myslím že sem díky němu "vyrostla"

  4. Ok chápu… :D
    Víš já se nechci vnucovat, ale doufám že to chápeš jenom chci stručnou odpoved jo dnes to udelam nebo nn dnes to nebudu je jasny že tě to obtežuje taky by mi to vadilo ,ale nedockala jsem se přesné odpovedi kdy to bude-neber to jako narazku, či něco jiného já to tak nemyslím,ale čekám na nej cely dva dny..mno možná si ještrě počkám :D  :D
    ale no tak shrnutí:chápu to..ale přece jenom :D  :D

  5. No páni vidím že tvůj smyslživota a jeho směr je u tebe jasný..Smekám nad tvou výdrží a sebekázní..
    Tak u mě je to jinak, mí rodiče mi sice dali super domov, ale jejich ovlivnění bylo volné, prostě se o mě až tak nezajímali a spíše to nechávali na mě. Našla jsem tak svůj rozum a prokoukla ovlivňování rádoby kamarádek a stal se ze mně samorost, který se pak nechal ovlivnovat spíše věkem, a nabitými zkušenostmi.
    Protože snění,knihy, filmy jsou strašně krásný, ale život je daleko horší a né každý jedinec má na růžích ustláno.
    Pak můj život totálně změnila a ovlivnila moje nemoc, nečekala jsem to. Přišlo to jako rána z nebe,zničilo mě to.Ale nebyla bych to já, samorost ve mně se projevil, a já našla smysl života.." Naděje, nejistota, bolest, radost a to vše mě ovlivňuje k tomu abych prožila každý nový den.." ;-)

  6. Páni, tak do tohodle článku se mi faaakt nechtělo. Ale nějak záhadně jsem se překonala… A skvělý :)). Prostě dojemný mi to přišlo… :)) No a kdo mě ovlivnil? Žádný rodič, ani kámoš ale moje o tak 4 let mladší setřenice :)). To jsem byla malá a rodiče furt lítali za prací a já byla furt sama. Bratr neměl na mě čas. Buď byl v autoškole nebo se učil. Ale jednou na prázdniny ke mě přišla Ona. Já si v duchu říkala: Bože zase budu hlídat další ho prcka :/. Ale nevíš kolik radosti ze života je v dětech, že mi obrátila život na ruby. Už jsem na nikoho neprskala :)) Prostě jsem byla otevřenější :)). A dotedka se porad vidime o prázdninách :))

  7. [15]: Už jsem ti na to odpovídala třikrát 🙂
    Stačí si tu odpověď vyhledat. Psala jsem, že ČASEM, což není dnes, ani zítra, za měsíc, to je prostě doba neurčitá. Nevím kdy. Časem může být i za rok. Ne za den.

    V plánu to mám, ale není to pro mě nikterak důležité a musím ho prvně předělat, protože jsou tam mé nápisy a má nastavení. A udělat návod taky trvá dlouho a drobnou grafiku k tomu.

    Navíc mám taky práci jinde.

    Jejda, ty čekáš dva dny..no to je hrůza.
    Někdo na mé layouty na přání čekal i tři měsíce…
    Zvykej si, já se opravdu nepodřizuji tomu, co chtějí ostatní. Udělám to, až budu mít já chuť, což je opět nepřesná časová informace.
    Je to má dobrovolná činnost, ne povinnost.

    [16]: :DD Šmarja Josef… to fakt nemusíš děkovat za každou koninu…

  8. [17]: Moji rodiče nejsou teroristi, kteří mě každý den hlídali. Jejich výchova nebyla nijak striktní, taky jsem měla vždycky volnost, ale vzhledem k našim dobrým vztahům v rodině, se to projevilo i na mém jednání k jiným lidem. Tím myslím své vychování.

    Jinak jsem na názory a veškeré životní pravdy taky přišla sama a směr mé povahy se odvíjel od mých vlastních zkušeností, které taky nejsou zrovna hezké.
    A s tou nemocí je mi to líto, bohužel vím, jaké to je, trávila jsem půlku života po špitálech. A dodneška to není dobré.
    Holt život je pes a ten nejlíp naučí.

    [18]: No dojemný :D To je zkrácená verze. Ty hnusné věci jsem tady psát nechtěla :D, spíš mě zajímaly vaše názory, sebe jsem moc rozebírat nechtěla, tohle je jen kostra, abych na oplátku dala svůj "příběh".

    Ne nadarmo se říká, že děti jsou radost. Dokáží člověku na tváři vykouzlit úsměv, když je mu nejhůř.
    Já jsem nikdy sestřenici neměla, jen sedm bratranců a všichni jsou mladší než já :D
    Teprve před rokem se mi narodila má první sestřenice. A to bych spíš mohla být už její matka :)) Až bude dospělá, já budu babička :DDD

  9. [21]: Tak to jsem si přesně myslela, čiší z tebe životní zkušenosti..
    Díky, lítost nemusím ;-) Nic jiného mi nezbylo, než se stím smířit:-)Mám už jen občas slabé chvilky :-(
    Ale hodlám bojovat a prožít to co se má stát:-)

    Jinak pěkně odpovídáš, na komentáře..Určo se z toho dá sebrat moudro a skvěle se pobavit.. ;-)

  10. hmmmm….ja si niesom istá ale ja som strašná jak mi už viac ludí howorí…rodičia mi dávajú len zákazy tkýe tých by som si asi nevybrala…ja si niesom istá…
    Ale povedala by som, že to bude niekto s mojich kamarátov z netu. Tu si s kamarátmi pomerne rozumiem..aj keď ja som dosť zlá osoba, pecne povedané. Ono si ja píšem s mnohými ľuďmi, s ktorými som sa doteraz iba poznala. Niake téma sme nemali…teda mali ale čo to rozoberať. Ale často keď sa nudím niekomu napíšem a potom si už píšeme každý deň a sme proste ďaleký kamaráti 🙂 Mnohý moji kamaráti tuto, teda nenazvala by som ich kamaráti, majú radi GaGu a podobne, ktorých ja úprimne neznášam. Ono ja neznášam pomerne celé anglicko, ale je tam pár výnimok. Ja mám vlastne rada iba Japonsko, preto si tuto nenájdem kamarátov. Myslím, že mňa najviac ovlivňujú tieto neznáme osoby, som pre ostatných divná. Oni ma nechápu. Ale mne to nevadí, stojím si za svojím. Ale aj sestra. Ona sama mi ukázala osobne tento svet Japonska. Ja nemôžem uveriť mojim starým časom. Ale nezášam ju doteraz keďže sa vieme senzačne pobiť a vie mi aj vybiť zub, teda iba jednu pólku zubu mi vybila…za to sa jej ďakujem, ale nie len za to. Sme sestry preto to niak neprejavujem… :D:D

  11. Rovlingová je opravdu nepřekonatelná, obdivuji její telent, že dokáže vážné situace zlehčit, že se čtenáš i zasměje a naopak. S HP se člověk nikdy nenudí.

  12. Blanch už na začátku jsem měla jasno, a pak jsem se dočetla, žes mi JKR vyfoukla… S tím, jak ses dostala k knížkám, to mám docela podobně. Všichni tenkrát mluvili o Harrym a byli z něho mimo a já ty knížky nechtěla vzít do ruky, jen z důvodu jejich oblíbenosti, no a s filmem začal nový život.. Bohužel k povídkám jsem přišla docela pozdě, protože jsme doma neměli počítač a o internetu nemluvě…..

  13. hezký počteníčko… taky musím konstatovat, že mě v mém životě hlavně ovlivnila Rowla, ovšem né ve smyslu povídek. jak si psala, díky ní sem začla číst, slabý výraz – díky ní sem začla hltat psané slovo ve velkym :D a pak to byl samozřejmě mistr Tolkien a jeho pán prstenů, kterej tuto mou nově nabitou úchylku nasměroval do stylu fantasy :D a kdo ví, jaká bych byla dnes, kdybych netrpěla nemocí zvanou fantasmagórie :D

    Mě rodiče ovlivnili hrozně moc, bohužel nikterak kladně, vzhledem k tomu, že se v mém útlém dětství rozvedli. V období, kdy se vám formuje osobnost, inu, stal se ze mě děsnej samotář :D :D a možná i proto sem se utíkala schovat do svého vysněného fantasy světa 🙂

    a pak, Blani, nesměj se mi, musím to říct, pak si mě ovlivnila ty :D Ve směru grafiky, samozřejmě. Kdyby nebylo tebe, tvého blogu a tvých layoutových pokusů, taktéž bych dnes nejspíš nelayoutovala. Každý má holt svůj vzor :D Neměj mi to za zlý :D a to je taky 4 roky zpátky, v tý době si přeci jenom byla prakticky jediná (na blogu) :D a já vždycky chodila na čumendu a říkala si – sakra, jak to ta Blanch dělá :D a jak probůh udělala ten přechod záhlaví do okrajů, a jak proboha nahrála do nastavení layout, kterej měl menu podél celé stránky :D a já to taky chtěla umět, tak sem zkoušela. a zkoušela sem proto, že sem to viděla u tebe, nakonec ono to vté době na blogu jinde k vidění ani nebylo :D to bylo ještě dávno předtím než sem měla ps, ba i než sem měla blbej photofiltr. v tý době sem si vzhledy patlala leda tak v tom malování :D a v tý době si mě ještě ani neznala :D díky tobě sem se zamilovala do grafiky, to se nedá popřít. i proto, že si mě v tom vždycky podporovala, a ač to v tý době vážně stálo za zlámanou grešli, vždycky si mi napsala něco povzbudivého, což mě nesmírně motivovalo :D takže tak…

    samozřejmě mě ovlivnilo i miliony jinejch lidí a faktorů, ale vypíchnout tu těhle pár (včetně tebe) mi přišlo důležité :D

    eh, tohle původně neměla být óda na Blanch :D ale je to tak, tomu neutečeš :D sem se trochu zasnila a rozepsala, někdy mám podobný syndrom jako ty :D

  14. Tak, nakonec jsem přece jen vybrala jednoho, ač lidí, co mě nějak zásadněji ovlivnili, je samozřejmě mnohem více. Viď, Blanch …

    Moje učitelka. Neřeknu čeho, už tak se mi zdá, že jsem až moc indiskrétní. Žena, která se mnou trpěla těch několik dlouhých let, která se mnou má větší trpělivost než vlastní rodiče a která se snažila ze mě vytřískat, co se dalo, i když ji samu to stálo hodně sil. Nestalo se nikdy, že by mě nechtěla vyslechnout a pomoct mi, nikdy mi neradila špatně, nikdy mě neponižovala nebo neodbývala, jak to tak často a rádi dělali jiní. Ona určovala směr, kterým se po všechna ta léta ubíral můj život, ona určovala, kde a s kým budu trávit svůj volný čas, ona mě vedla dál a věřila ve mě i tehdy, když jsem sama tu víru ztrácela, a snad ve mě věří i teď, když jsem ji ztratila nadobro. Nebude to dlouho trvat a dále už se nebudeme scházet, a teď mě nadarmo bolí srdce z toho, co jsem si sama spískala.

    Nu, i to je život.

  15. I found this page on 11th place in google's search results. You need some search engine optimization. Many webmasters think that seo is dead in 2017, but it's not true. There is sneaky method to reach google's top 5 that not many people know. Simply search for:  pandatsor's tools

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

code

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..