Nasra…totiž návrat!

V poslední době si tak přemítám, jaká to byla nádhera ještě v době, kdy jsem newebovala a plně se věnovala jen svému blogu. Trávila jsem na něm bezmála celé dny. Tvořila blogy s různými tématy, na svůj bložínek jsem vkládala v podstatě cokoliv, co se mnou souviselo, poezii, prózu, recenze, kresbu, fotografie, grafiku, whatever.
http://blog.candita.cz/wp-content/uploads/lista.png

Zkrátka a dobře, pokud by někdo chtěl o mně něco vědět a chtěl by vidět, jak jsem se za posledních osm let vyvíjela, stačilo by si skrz na skrz pojet tento blog.
Ne, že bych to někomu doporučovala, protože blog obsahuje zhruba kolem tisíce článků a valná většina je v mých očích tak nehorázně ponižující 😀 a trapná, že je až natolik trapná, že ji z principu nechávám viditelně, aby si čtenáři nedělali o mně iluze :D. I já jsem se v určitých fázích svého života chovala jako naprostý kretén(kdo ví, jestli proběhla nějaká změna :D) a myslím, že i puberta na mě přišla později :)).
Tím spíš ve mně vznikal určitý odpor, když na mě lidé vyvíjeli nátlak. Ať už nevědomky, či vědomky, zejména v mém pisálkovském období. Bylo krásné a zároveň děsivé.
Čtenáři ani netuší, jakou jsem z nich měla hrůzu :D, vytvořili kolem mě jakýsi nepropustitelný oblak, který hlásal jakousi propagandu o mé jedinečnosti, což nakonec vedlo akorát k tomu, že se začali do mě pouštět odpůrci, kteří aniž by mě jakkoliv pozali, či mou tvoru, z principu pro změnu šířili opak. Tak začaly vznikat různorodé antiblogy, posměšky, nepravdivé domněnky a já se začala této komunitě stranit a demotivovalo mě to od psaní.
Možná proto už tolik nepíšu, baví mě to, ale děsí mě to. A začala jsem na to kašlat. Výmluvy typu, že nemám čas sice občas měly své opodstatnění, ale víte, jak to je, aby si člověk za dva roky neudělal čas na napsání pár stránek?

Každá mince má své strany. Pokud mi někdy někdo v minulosti záviděl tu pomyslnou slávu, vězte, že nebylo co závidět.

Hlavně, já jsem o ni nikdy nestála. A v reálu jsem komplimenty vždy přijímala poněkud ostýchavě, protože jsem nikdy nevěřila tomu, že bych byla něčím významnější. Spíš jsem byla jen víc vidět. A to bylo zřejmě špatně.
Ale nikoho z toho neviním, akorát sebe. I tak můžu prohlásit, že jsem to tady milovala. Starou atmosféru i ty milé lidi. Srandu, které jsme si tady užili. Život se nějak posunul dál.
To jsem ale trochu odbočila. Mea culpa.
V posledních měsících, kdy jsem přišla o doménu, o svoje weby, jsem tak trochu ztratila motivaci už cokoliv dělat. Psát, grafičit, kreslit. I když mi bylo jasné, že časem se k tomu zase vrátím, alespoň pro sebe, neboť jsou to moje citové záležitosti a koníčky, které jsem z duše milovala. A mezi vší tou hrůzou, kdy jsem o všechno přišla, tady stále byl můj blog a občas pohostoval některý z mých prašivých výtvorů.
Nakonec jsem si říkala, proč zase tvořit stránky, proč všechno vytvářet znovu, když tady pořád mám blog. Je mi věrný takovou dobu, je mou historií, nostalgií, je mým vším. Je mou vizitkou. Proč mu zase nevěnovat vše jako za starých časů? Jako při začátcích, kdy to nebylo jiné. Je to vybudovaná základna, jejíž zdroj nevyschl.
Milovala jsem to tady, milovala jsem všechny své návštěvníky, protože i když do mě vkládali naděje a očekávali ode mě vždy to nejlepší, což mě velmi děsilo a děsí dodnes, byli to skvělí lidé, kamarádi. Spolusouputníci ve zbrani, v humoru…
Blog v podstatě způsobil, že jsem našla plno životních přátel. V něčem mě přivedl k horším zkušenostem, ale vše formuje osobnost. I na internetu.
Vždy se sem vracím s jakousi vřelostí v srdci. Zní to pateticky, já vím :), ale je tomu tak.
Ať už za ty roky blog prodělal hromadu změn, k lepšímu či horšímu, nikdy jsem na něj nezanevřela.
Kdysi dávno, bude tomu tak šest let, možná pět, mi jakýsi mladík nabízel pětistovku za to, když mu blog prodám. Dodnes nevím, jestli to myslel vážně, očividně ano, když si dal tu práci mi poslat jak mail, tak to napsat do návštěvní knihy(podle mě to souviselo s provařenou adresou a vysokou návštěvností). Nicméně, ani za všechny peníze světa bych nikomu blog neprodala. Takovou pro mě má cenu, i když je plný nesmyslů a připomíná mi i to špatné, co jsem v životě zažila.
A proč vlastně tyhle hemzy píšu? 😀 Já jsem ani neměla v úmyslu se takto otevírat, v podstatě jsem chtěla nějak kulantně(v porovnání s nyní napsaným textem je to vskutku eufemismus století) oznámit, že jsem se rozhodla se zase na „bložínek“ vrátit. Se vším všudy. K čertu s weby, ty stejně dělám na zakázky. K čertu s doménami, kdo to má pořád platit, zejména, když nemá na to finance.
Blog sice má svá proti, ale v konečném důsledku – já si z něj stejně nakonec vždy udělám takový domov, který bude vyhovovat mně.
A tak se vracím, vážení a zvážení, tedy pokud to ještě někoho zajímá :), ani nevím, co mě motivovalo, ale chci zase psát, chci čmárat, chci tvořit a vytvářet grafiku. Tentokrát už jen sama za sebe a kdy já uznám za vhodné, aniž by mě do toho někdo tlačil. Kdy už nejsem tolik viditelná a terčem komentářů arogantních haterů.
A začnu s tím opět zde.
Bohužel nemám k dispozici svůj počítač, abych si blog opět nově zvelebila a graficky vylepšila, ale jakmile tak budu moct učinit, stane se, což bude někdy koncem srpna.
A čekají vás další díly povídek, tvorba nejen ze světa HP. Nějaké amatérské rádoby kresby, hromada grafiky. A vše autorské, jako to vždy bylo.
Neočekávám nával návštěvníků, vlastně o to už ani moc nestojím. Jsem ráda za věrné přátelské návštěvníky, kteří mají něco v hlavě a umí se vyjadřovat asertivní formou, byť s něčím nesouhlasí.
Zkrátka a dobře, číslo na ukazateli mi nenahradí rozumné komentáře, i kdyby jich bylo jen pár.
Tak… Myslím, že mi to sluníčko vlezlo moc na mozek 😀
Jak se tak dívám na obsah textu, který měl mít asi jen tak dva odstavce, můj kamarád má zkrátka pravdu, jsem šílený grafoman!
Mějte se eumoiricky.
http://blog.candita.cz/wp-content/uploads/lista.png

Blanch

candita.cz

bíglofil | wowkař | mangacvok | pisálek | grafický magor | metalák | rozhodně pako ... Smrdím tady od roku 2002 a smrdět budu dál!

35 komentáře “Nasra…totiž návrat!

  1. A právě jsem zažil druhé Vánoce!

    Můj grafický vzor, který mě před lety dokopal si stáhnout Photoshop a naučit se v něm, se vrací do starých vod :D Neber to jako nějaký nátlak, jen je prostě fakt, že pro mě jsi v grafice tak nějak inspirativní člověk, at už děláš cokoli :D (Kurde, furt to zní jako nátlak, diplomacie není má silná stránka :D )

    Jináč, přeju tedy hodně energie do práce 😉 Já mám ted v grafice nějakej blok. Každej můj pokus nějakym záhadnym způsobem spadne do digitální kresby. A jelikož nemám tablet a můžu "kreslit" jen myší, což je jak dělat znakový písmo kamenem do hlíny, tak to nikdy nedokončím :D Snad mě tvá aktivita dokope abych to dodělal :D

    Ale opět, take it easy :D

  2. Juch! Juch! Jupí! Juch!

    Ehm, toť k mé rádosti, ještě si představ jak tancuji po pokoji oslavný tanec a křepčím jako idiot, mí nový spolubydlící si o mě musí vážně myslet, že jsem retard :D

    Mila Blach, naprosto rozumím tomu, co pro tebe blog znamená a jelikož, je ten můj jen o rok mladší, mám na paměti jak to všechno začínalo a sama mám díky němu ty nejlepší přátelé :-)

    Víš, že jsem ani netušila, že tě takhle šikanovali? Jsem z toho celkem v šoku a chápu, proč tě to tak děsilo.

    Ale máš být po právu pyšná na to, co si dokázala, nidky ses nad nikým nepovyšovala. Na tupé komentáře a lidi si reagovala nadneseně a s humorem tobě vlastním a to jsem na tobě obdivovala.

    Jak už jsem alespoň jednou psala – byla jsi a stále si mojí blogovou modlou a to, že některé tvé starší články zavání kreténstvím je jenom dobře, alespoň v tom nejsem sama :D

    Vítej zpět! ;-)

  3. Moudré rozhodnutí. Myslím to s tím, že se dál nebudeš trápit tím, co od tebe ostatní čekají a co jim ty reálně můžeš dát, a budeš si víc psát takříkajíc pro sebe.. před pár lety jsem to udělala taky a je mi líp, mám pocit, že i mýmu psaní to prospělo a posunulo mě to spávným směrem. Nikdy jsem neměla zdaleka tolik čtenářů jako ty, ale mý sociofobní povaze stačilo i patnáct komentářů u jednoho článku, abych se z toho hroutila :D teď čte moje věci pár lidí, z nichž skoro všechny dobře znám, a zdá se mi, že ta volnost prospívá i tvůrčím schopnostem. 🙂
    A taky mi přijde jako celkem fajn věc zůstat na blogu. Mně se nikdy nepovedlo ani přestěhovat na web, nemám na to se s tím učit, ale nakonec si vždycky říkám, že je to vlastně fajn, že jsem pořád tady.. mám to stejně jako ty, je to archiv mých myšlenek, pocitů, názorů, výkřiků, často o ničem, ale dohromady jsem to já. A je mi tu dobře a neumím si už bez toho představit život.

    Tak vítej zpátky, autorko, díky které jsem zjistila, že vůbec nějaká fanfikce existuje 🙂 12. prosinec, den, kdy ti vyšel první díl Acta est fabula, slavím dodnes jako výročí svého prvního setkání  s FF světem 🙂

  4. Skvěle že jsi se vrátila :-). U některých blogů je velice škoda, že skončí – ale vše jednou končí (což se nejspíše netýká tvého blogu) :-).

  5. No jo, pokusím se o to :), když nemám na starost už ostatní weby, tak budu moct více času trávit tady. Jen teď nejsem u sebe doma, takže ještě do konce srpna to tady neobživne, jak bych chtěla.

    Tak doteď jsem inspirovala já vás, jak píšete, ano? Dobrá, teď budete třeba inspirovat vy mě… a hlavně motivovat :))

  6. [9]: Nu, nechci znehodnocovat tvůj komentář, nicméně mám podezření, že před deseti lety, když jsem začínala, jsi u mých začátků vzhledem ke svému věku zřejmě nebyla 🙂
    Každopádně děkuji.

    [8]: Me. Jako ME? :D Ta ME?

  7. Všichni se tak nějak vracíme 🙂 Teď budeš mít vše v klidu a tak to má být. A jak se říká dočkej času jako husa klasu :D a my jsme se dočkali. A těším se na tvoje věci, ať už to bude za rok nebo za měsíc 🙂

  8. [10]: to jeste bylo jak si tu byla aktivní a dávala tu mini grafiku (oddelovače) uz si to moc ani sama nepamatuji, pride mi to jako 3 roky, nebo mozna 2 nebo vic :D ja uz fakt nevim :D nemam prehled v case, jen vim ue to bylo dávno no tvy jmeno si budu pamatovat vzdy ^^

  9. [12]: No to nebyly moje začátky 🙂 To byl spíš konec :))
    Já grafičím někdy od roku 2003, v roce 2005 nějak vznikl Layouts, což byla naše grafická stránka, jen na blog jsem začala grafiku dávat opožděně 🙂
    Ale myslím, že i někdy dřív jsem tu sem tam něco šoupla, staré věci. Koukám, koukám, archív hlásí dodatečné vkládání někdy 2007.
    Ty dva tři roky zpátky jsem byla spíš jen nejvíc aktivní. Blog byl jen prostředník reklamy dalo by se říct.
    Ale ano, chápu a ještě jednou díky 🙂

    [11]: Všichni, takže i ty? 🙂

  10. Drahý blogu, kde zase soudruzi z NDR udělali chybu, že mám zase všude full resolution clich here?! gr

  11. No ne, co to vidí oko mé? Protírám zmatené bulvy, kontroluji jejich otevřenost, přemýšlím, co jsem to snědla…Ale jako jediné možné vysvětlení se jeví to, že se opravdu vracíš. To mám radost. Nebyla jsem u tvých začátků, v té době jsem o nějakém blogu neměla ani tušení, ale už pár let se sem chodím kochat. Těší mě zpráva, že tu teď bude všechno pohromadě, ráda nahlédnu i do jiných soudků tvé tvorby (je to závislost, tyhle tvůrčí činnosti, že?). Každopádně hodně štěstí a ať se daří tady i jinde. Taky si lehce pohrávám s myšlenkou vyhrabání blogu z pavučin, ale…

  12. [13]: mam jeden blog ktery kdyz jsem zalozila, tak jsem o 3 dny spoznala tebe (byl na to clanek) :D hned jak se dostanu na PC tak kouknu ten rok zalozeni :D to bylo nekdy jak jsem měla 9vet… pac ten blog byt o mem psovi :D (grafika tam byla jak svině :D umis si to asi predstavit :D :D :D)

  13. Děcka, vidím ten zmršený design s těmi náhražkami obrázků na rozkliknutí kvůli rozlišení jen já? Protože mě to parádně irituje…

  14. [19]: I u tebe to vidím 🙂 U všech to vidím. A viděla jsem to i na jiném počítači ještě včera.
    Veškeré blogově vložené obrázky do menu, do článků, zkrátka jako <img> místo pozadí, to dělají.
    A dívám se, že ve všech prohlížečích :X

  15. [20]: To je divný, velebnosti. Mně se nedávno stalo, že zmizel ten obrázek a dělalo to tam takovou tu ikonku – jako když smažeš obrázek na který odkazuje ten kód. Mizely mi dokonce části laye. Po dvou dnech se to samo opravilo. To asi zase soudruzi z blog.cz něco kutí. :D

  16. No tak tohle mi to dělá u všech, kteří ty obrázky mají vložené přes editor a ne základní nastavení. Nahazuje to tam obrázek blogu.cz nabádající kliknout na obrázek pro větší rozlišení :X
    Snad to brzo zmizí.

  17. [23]: Co používáš za prohlížeč? Zjistila jsem, že mi to dělá už jen opera…což je zrovna můj nejoblíbenější prohlížeč :X

  18. [13]: Já se vrátit se psaní? Radši ne :D Já jsem byla ten váš čtenář, ale naposledy jsem napsala slohovku k maturitě :D

  19. Jááá! tu byla, když.. kdy ono to jen bylo? Napsala jsi takovou tu povídku Harry/Draco, jak Harry byl vězněn Dracem a nakonec se do sebe zbláznili (odpusť, nevybavím si teď název) :-) Jéžiš, to bylo… ale to jsem ještě tehdá nekomentovala a byla tak trochu dítě. Ale trávila jsem u tvých povídek noci. Řekněme cca 10 let nazpět?
    Jsem moc ráda, že to takhle cítíš a těším se na možné i nemožné další tvé příspěvky…

  20. [33]: No, tady asi ne, deset let nevím, já píšu sice jedenáct let, v lednu to bude dvanáct… Ale tehdy jsem neměla blog, ani web, nic, přispívala jsem jen ha harrypotter.cz, a pak na fan. Tenhle blog vznikl v roce 2005, čili má osm let, slash píšu někdy od roku 2005/2006. Tak nějak.
    Myslíš povídku Acta est fabula, ta vznikla na konci roku 2006, čili to je sedm let :), strašně to letí.

  21. Úplně Ti rozumím.
    A jsem za Tebe rád.
    Ať je blog, jaký je, to s ním se dostáváme přes své bloky 🙂

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

code