Druhá část

Sirius byl bezradný. Ale musel se na ně jí podívat zblízka, i když věděl, že tu někde pobíhá jeho minulé já. Teď si uvědomil, že do Azkabanu pošlou jeho minulé já a on přítomný bude volný. Nebude se muset Harrymu skrývat a už v útlém dětství mu může zopakovat celou pravdu. Bude muset sehnat Remuse Lupina. Co když mu to ale neuvěří? Co když ho nepozná? Teď se ale nebude prznit takovými myšlenkami. Teď je tady. Může zase vidět Lily a Jamese. Může s nimi strávit poslední chvíle jejich života. Ale na druhou stranu, bude si muset dát pozor, aby ho nevidělo jeho druhé já. Když si představil, jak moc se bude muset ovládat, přejel mu celým tělem mráz. Jak jsem se sem ale dostal? Vrátil se k původní myšlence, která ho trápila celou dobu. Neznal odpověď.
Přistoupil k domu. Zavřel oči a zatáhl za zvonek. Slyšel, jak se ke dveřím někdo blíží. Srdce mu bušilo jako o závod: „Teď nebo nikdy!“
Dveře se otevřely, muž si Siriuse prohlédl: „Přejete si?“
„Jamesi!“ vzdychl Sirius a objal ho.
„Promiňte,“ odtrhl se muž, „s někým jste si mě musel splést. Je mi líto!“
Sirius se zamračil. A pak si toho všiml. Tak jasně zelené oči. Přesně takové, jaké měla Lily. Sirius byl šokován svým omylem. Nevrátil se do minulosti, nýbrž…
„Harry?!“ oba na sebe vyjeveně hleděli. Na Harrym bylo poznat, že mu Siriusova tvář něco říká, ale nemohl si vzpomenout. Svraštil oči. Svraštil oči: „My se známe? Mám ten dojem, ale…“
„Já si tě spletl s tvým otcem, Harry. Což mě ani nepřekvapuje, jsi celý on. To není možné, to je….. neskutečné. To jsem přece já, Harry!“
Harry vykulil oči, už tu tvář zařadil do patřičného šuplíku: „Pane bože!“ zařval, „to není možné! SIRIUSI!!“ pevně ho znovu objal, v očích měl slzy.
„Nechápu, jak je to možné. Stále tomu nemůžu uvěřit, ty jsi tady a ŽIVÝ!“
„Živý? Jak to myslíš, Harry?“ podivil se Sirius.
„No, když si tehdy přepadl za ten závěs na Odboru záhad, Brumbál, Lupin a všichni mi tvrdili, že jsi mrtvý,“ přivřel oči, „po celá ta dlouhá léta…. Už ses neukázal. Už jsem tě nikdy neviděl. Je to neskutečné. Stále si myslím, že je to nějaká má představivost ..“
Sirius sklopil oči k zemi. Najednou si to uvědomil. Jako by mu zapnul mozek, svitlo mu. Myšlenky se mu jako den po dni vrátily zpět k onu osudnému dni, kdy bojoval se svou sestřenicí: Belatrix Lestrangeovou. Jak díky své nepozornosti ho Bela přelstila a on se propadl oním obloukem. A hned na to se objevil ve svém domě. Jistě, všechno to zapadalo. Oblouk ho zavedl o několik let dopředu. Harry byl už dospělý, téměř stejně starý jako je on sám, pomyslel si. A také měl….
„Strejdo, mohli bychom si se strejdou Remusem půjčit tvé staré koště?“ ten prcek nebyl jeho syn, ale říkal mu strejdo. Sirius vykulil oči.
„Jistě, Kulový blesk je v přístěnku,“ ohlédl se po šokovaném Siriusovi, „mnoho se toho změnilo. Tohle byl můj kmotřenec.“
„Remus je u tebe?“
„Ano. Vlastně, proč tu ještě stojíme, pojď dál. Ostatní tomu neuvěří. Panečku, ještě teď mi buší srdce,“ Harry kýval nevěřícně hlavou.
V obývacím pokoji sedělo plno lidí. Sirius mezi nimi rozpoznal Rona a Hermionu, o nějakých hezkých řádek let poznamenaných. Zdálo se, že jsou manželé, protože Ronovi se na levém prsteníčku blyštil prsten, držel Hermionu za ruku a ona právě okřikla jedno ze dvou dětí, jež byly v místnosti. Nejspíš jejich.
V rohu seděl muž začtený v novinách, jedno z dětí ho tahalo za rukáv a v ruce drželo Harryho Kulový blesk. Sirius tomu muži neviděl do tváře, ale podle ošuntělého lemu hábitu, který mu trčel, poznal, že se jedná o jeho dávného přítele, Remuse Lupina.
Vedle Rona seděla Ginny, ona dívka, kterou si Sirius spletl s Lily. Hned vedle ní nějaká krásná blonďatá žena. Když Sirius vstoupil do dveří, všichni vzhlédli očima, ale zdálo se, že nikdo v přítomných nechápal Harryho nadšení v očích. Nikdo, až na….
„Ooo můj milostivý bože, Ježíši Kriste, Panno Mario,“ Remusovi spadly noviny z rukou, Sirius věděl, že ho jako jediný poznal, „Tichošlápku!!“ Vždyť se znali tolik let. Přiběhl k němu a pevně ho objal.
To už Hermiona stála pevně na nohou: „Cože?“ kroutila nevěřícně hlavou, „Harry?“ obrátila se na něj. Ten přikývl, „chceš říct, že tohle… tohle..“
„Ano, Hermiono!! Je to on. Je zpátky!“
„Svatá dobroto!!“ pištěla Hermiona, Harry viděl, jak se jí do očí nahrnuly slzy.
„Ale jak je to možné?“ Ronovi jakoby stále nedocházela pravdivost tohohle tvrzení.
„To netuším,“ všichni se semkli kolem dokola Siriuse.
„Siriusi, jak?“ Na Hermioně šlo poznat, že neměla slov, „Vůbec ses nezměnil. Jsi pořád stejný. Jak je to možné?“
„Kde si celou tu dobu byl?“ Všichni ho zahrnovali otázkami. Jen jediný Remus si zachoval chladnou hlavu: „To ten oblouk, že mám pravdu?“ Sirius přikývl. Remus byl za ta léta naopak hodně poznamenaný. Vlasy měl téměř šedivé, obličej měl plný vrásek a působil dojmem člověka, který během krátké chvíle hodně zestárl. Bylo na něm poznat, že vypadá nepřirozeně staře. Ale jeho záře v očích působila stále mladicky a jeho úsměv dokázal zahřát u srdce.
„Mimochodem, Siriusi, tohle je moje přítelkyně, Lenka Láskorádová,“ představoval mu onu blonďatou ženu, kterou líbl na tvář.
Až do večera jim Sirius vykládal, jak to s ním celou dobu bylo. Vykládal, jak propadl tehdy tím obloukem, a že se právě včera vynořil zde, v této době, u sebe doma na Grimmauldově náměstí. Vůbec nezestárl a vůbec nevypadal, že by byl Harryho kmotr, ale spíš vypadal jako jeho vrstevník.
„Takže, ten oblouk tě poslal sem? O dvacet let dopředu?“ zajímala se Hermiona.
„Ano.“
„Ale proč? Proč tě ale poslal ten oblouk zrovna do téhle doby?“ zajímalo Harryho a Rona zároveň.
„Netuším,“ přimhouřil oči Tichošlápek.
„Možná se má v tomto čase udát něco důležitého a v Siriusově cestě časem byl nějaký záměr,“ usoudil Remus.
„Možná. Ale taky je možné, že je ten oblouk tak nějak nastavený. O dvacetiletý posun.“
„Táta mi kdysi dávno říkal, že nikdo netuší, jakou má ten oblouk moc. Ono už mluví samo o sobě, na jakém místě je, nemyslíte? Odbor záhad. Je tam plno věcí, nad kterýma člověku zůstane hlava stát,“ Ron pracoval na Ministerstvu kouzel stejně jako Percy a jeho otec, který však položil život ve válce proti Voldemortovi.
„Nebo si prostě ten oblouk dělá co chce a jen tak z legrace mě poslal tady. Taky se mohlo stát úplně něco jiného,“ usoudil nakonec Sirius.
„Jedno je ale jasné,“ dodal Harry, „ty tu vlastně vůbec nemáš být. Měl by ses vrátit v čase zpět, tam, kde jsi mě opustil. Tam, kde jsi přepadl, přišel si o nejlepší léta mého života. Ale taky nejhorší,“ řekl sklesle.
„Muselo to být strašné, Harry. Nemít mě v době, kdy jsi mě nejvíc potřeboval. To kvůli mé pošetilosti… já..omlouvám se,“ položil mu ruku na rameno.
„To už nemá cenu řešit,“ hryzl se do rtu Harry, „musíme obeznámit Brumbála. Třeba ti dokáže pomoci.“
Dny plynuly, z dní se staly týdny a z týdnů měsíce. Hermionin a Ronův syn jel poprvé do Bradavic, kde Hermiona učila obranu proti černé magii a Ginny Magické formule. Profesor Kratiknot totiž už byl také po smrti. Brumbál byl o všem spraven a snažil se dát zase všechno do pořádku. Spolu se skupinou největších expertů na záhadné jevy se pokusil zjistit podstatu kamenného oblouku na Odboru záhad. Však marně. Ani po měsících ustavičné námahy to nebylo nic platné.
Jednoho večera za Siriusem přišel osobně: „Obávám se, že tvá přítomnost zde má své opodstatnění. Není žádná možnost, aby ses vrátil zpět. Nemůžeme riskovat a nechat tě obloukem znovu projít, Siriusi. To jistě chápeš. Klidně by ses mohl octnout také v jiné dimenzi, v jiném paralelním světě nebo také klidně ve svém dětství. Nedá se nic dělat. Budeš tu muset zůstat.“
Sirius měl zvláštní pocit. Vlastně ho ani nezarmoutilo, že se nemůže vrátit. V tomhle světě byl očištěn. Posmrtně mu byl tehdy udělen Merlinův řád první třídy za oběť. Za boj proti Voldemortovi. Zde na tomhle místě měl vlastně vše tak, jak si to přál. Měl tu Harryho, i když teď už dospělého, samostatného a brzy téměř ženatého. Nikdy by ho nenapadlo, že se jeho kmotřenec bude ženit dříve než on. Měl vlastní dům, kde už nebyl ten starý uječený obraz jeho matky. Měl kolem sebe přátelé. I Remus tu byl. I když ho mrzela smrt Artura Weasleyho. Měl stále své bohatství v Gringotově bance. Byl stále mladý, sedmatřicetiletý zralý chlap. Nic mu nechybělo. Kdyby se vrátil do světa, odkud pocházel, vše by bylo při starém. I když přišel o dvacet Harryho let, měli před sebou ještě dlouhý život. Mohli teď při sobě stát ne jako kmotr a kmotřenec, ale jako sobě rovní přátelé. Vlastně bylo dobře, že přepadl přes ten oblouk, protože takhle šťastný ještě v životě nebyl. Život mu dal druhou šanci. A on ji hodlal náležitě využít !

Blanch

candita.cz

bíglofil | wowkař | mangacvok | pisálek | grafický magor | metalák | rozhodně pako ... Smrdím tady od roku 2002 a smrdět budu dál!

62 komentáře “Druhá část

  1. Myslím, že se shodneme na nejoblíbenější postavě. Všichni horlí buď pro Snapea, nebo pro Harryho ale já vždycky fandila Siriusovi :-) Mimochodem: to bylo psaný před vydáním 6.dílu že?

  2. Jo? Tak já znám jen jedinou osobu, která má Harryho ráda a zase znám kopu jiných, co žerou Siriuse :)) Ale přiznám se, já mám Snapea taky ráda :))

    Jo, to bylo před šestkou..napsala jsem to hned druhý den po tom, co jsem si poprvé přečetla pětku, takže to bylo hned po pětce.

  3. jupíííí! ať se de Rowlingová bodnout Sirius by měl žít :-) Mám ho hrozně ráda a tebe chvalořečim za jeho živoz :-)

  4. bože, vy ste se snad zbláznili seš na tom stejně jako moje kamarádka. Ale vždyť se nesnášej. Já to nechápu. Děkuju za odpověď :-)

  5. :))) To víš, od každého něco..nemůže být každý na jedno brdo .)))

    Navíc jsou to oba dva vzhledový typy, který se mi vlastně líbí :)))

  6. je  to  super po pravde me  rouwlingova nastvalaze  ho zabila protoze  je nejlepsi sirius a pak snape nejlepsi postavy ale tohle je  fakt skvely moooc   se  ti   to povedlo

  7. hhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuusssssssssssssssssssssssssssssssssssssssssssssssssssssssssssssssssssssssssssssssssssssssssssssssssssssssssssssssssssss!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

  8. Když už máš výtky, tak se, prosím, chovej jako normální člověk a zkritizuj to tak, jak se to dělá a nedělej ze sebe ignoranta.

  9. A nechceš svý rozhodnutí ještě přehodnotit?:-D No já bych strašně chtěla pokračování-mám moc ráda Poberty a Sirius je suprrrr…

  10. Ne, vážně to nepřehodnotím. Tahle povídky nikdy neuvidí pokračování, to vím 100% 🙂 Už tam není co řešit, hlavní děj byl vyřešen.

  11. Takže Harry chodí s Lenkou, Rom je ženatej s Hernionou?

    Jak to děláš, že máš tak super povídky? Máš na to mějakej recept?

  12. Dekuju, Blanch, ze jsi nechala Siria zit, ze jsi nam ho vratila 😉 .. Mas muj nejvetsi obdiv, pises nadherne. Po precteni tehle "jednorazovky", jak ji nazyvas, mi po celem tele prejizdel mraz krasou 🙂

  13. Nevím, co je na tom tak krásného, že ti přejíždí mríz, ale děkji 🙂 Já už tohle neřadím do těch lepších..nevím, změnila jsem vkus a i trochu svůj styl psaní..ne jako přímo styl, ale způsob vyjadřování..a tohle je z těch starších, proto k tomu nemám lepší vztah..ale zase to tak nehaním..

  14. Blanch: nemohla jsem odolat přečíst si tvoje povídky znova.. :o) Ale.. jak už jsi tady psala, změnilas styl vyjadřování.. normálně bych nepoznala, žes to psala ty.. :o) Ale i tak je to moc hezký.. a naivní.. :o)

  15. Teď už to ale do sebe nějak nepasuje, co? Koneckonců: Brumbál je mrtvý, Lupin miluje Tonksovou…

  16. Phyll za naivní považuji jiné povídky, tohle není naivní romantika..naštěstí, spíš dobrodružné..ale prostě..není to ono no :))

    kipa teď už ne no.. co naděláš, takhle to bylo vždycky s každým dílem, co následovně vyšel :))

    Stejně jako mě každý upozorňuje v Počátcích pobertů v Bradavicích, že to a to je špatně, že tamto nemá tak být …apod. :)) Přitom byla ta povídka sepsána ještě před 4. dílem(mám ten dojem)

  17. je to skvělej nápad, když už to ta rowlingová tak zmršila, tim že ho tam nechala spadnout, tak by se mělo stát alespoň toto… každopádně si mě blanch opět nezklamala :0) jen ta lenka střelanka mě dostala… ona a remus?:0)

  18. Ne..žádné ona a Remus…všichni si to letou..chápu, že je to nepřehledné…ale jako svou přítelkyni ji představuje HARRY… ne Remus… ten dialog vede stále Sirius a Harry…

  19. No, tak je to tak, jak jsem sio původně myslela – je v budoicnosti!! ;-) Akorát mě trochu zaráží, jaktože žije ještě pořád Brumbál, když Kratiknot už zemřel a to musel být o dost mladší než Brumbál. JInak fajn, pěkně se to četlo!!

  20. Kratiknot zemřel násilnou smrtí 🙂 Nevím te´d, jak to tam mám, ale přirozeně stářím to nebylo. Spíš to souviselo s válkou s Voldíkem

  21. Moment!!!

    Tak teď už to nechápu vůbec: Harry je ženatý s Ginny, jak může chodit s Lenkou??

    Úplně původně jsem ale myslela, že s ní chodí Lupin, to mě trochu zarazilo.

    Jak to tedy prosím je?

    Dik

  22. Harry není ženatý s Ginny…nikde není, že jsou spolu ženatí… Ginny je tam jen tak..Ron je ženatý s Herm a mají spolu děti, Remus je sám, Harry chodí s Lenkou a Ginny je sama..jen je rodinná přítelkyně a byla na návštěvě…

  23. teď ti tu napíšu jedLežel na zádech a díval se do stropu. Namalovaní andělíčci se na něj dívali s takovým opovržením, že Harry nevěděl, jestli to má brát vážně, nebo ne.

    Přemýšlel, proč… Proč se zrovna on musí zamilovat do někoho, čí rodina ho nepřijme mezi sebe. Ne že by snad její rodina byla zásadně proti křížencům, to ne, ale mají prostě strach o svojí holčičku, moc dobře věděli, co se stalo Paní Potterové a mají strach aby jejich holčičku nepotkalo to samé. Myslí si, že Potterovic klan je prokletý. On tomu taky na chvíli věřil, ale už s toho vyrostl, vždyť mu je 17 a na takové povídačky si připadá hodně starý.

    Začal pomalu usínat, když ho v tom jeho vyvolená začala lízat na ouško, otočil se a začal jí líbat, ona mu jeho polibky opětovala. Lehnul si na ní a začal sestupovat dolů. Uvědomoval si, že před necelou hodinkou přestali po namáhavé dvouhodině, ale bylo mu to fuk, chtěl jí cítit a věděl, že ona jeho taky.

    Byl právě 22. prosinec a sedmý ročník mohl do Prasinek. Původně tam měl jít Harry s Ronem, ale ten na poslední chvíli odjel s Giny domů, protože jeho matka je vážně nemocná.

    Šel tedy nakupovat dárky s Hermionou. Nebyl zrovna moc šťastný, chtěl, aby to co koupil, bylo pro ní překvapení, ale co nadělal, stejně toho moc nenakoupili, protože zmizeli na nejbližším záchodě…

    Na vánoce moc studentů nezůstalo, z Nebelvíru jen asi 12. Harry a Nevile zůstali, Hermiona odjela taky, jela s rodičem na lyže.

    Na štědrý den, jakmile se Harry probudil, tak začal rozbalovat dárky, nečekal ani na Nevila, protože minulej rok na něj zas nečekal Nevile. Z hromady dárků tam už zůstal jen jeden malinkatý. Vypadalo to jako krabička na prstýnek. ,,Že by mě Hermiona požádala o ruku?! :D" Pomyslel si Harry. Nečekal a balíček otevřel. Vypadl z něj dudlík. Nevěřícně na to koukal a přemýšlel co to má znamenat a od koho by to mohlo být.

    Prázdniny skončili a Hermiona nikde, všichni už přijeli a Harry si dělal dost velké starosti, tak se na ní těšil. ,,Nevim proč to tak řešíš" vyjel na něj Ron. ,,Asi se jí tam líbí a tak se rozhodla že tam ještě chvilinku zůstane" ,, Asi máš pravdu Rone, ale nemyslíš si, že by mi dala vědět? A jak se má vlastně tvoje máma?" ,, No, dost blbě" svěsil hlavu Ron ,, Doktoři říkají, že má asi jenom rok života"…

    Bylo už 15. ledna když Hemi konečně přijela, přišla do spol. místnosti a hned padla Harrymu kolem ramen a začla brečet. ,, Kde si byla? Měl jsem o tebe strach." ,, Copak tobě to nedošlo???" Udivila se Hermi. ,, A co jako mi nedošlo??" ,,Ale radši nic" řekla a zklamaně odešla.

    Hodina lektvarů, jak jinak by to mohlo vypadat než tak, že Snape zas dorážel a dělal naschvály. ,, Slečna Grangerová k tabuli a to hned!!!" Uložil Hermioně udělat jasmínový lektvar před tabulí, asi za 10 minut si Hermiona začala stěžovat ,, Pane profesore, mě je špatně, mohla bych si prosím vás odskočit??" ,,A to si jako myslíte, Grangerová, že vám takovouhle pitomou výmluvu zbaštím??" ,,Ale pane profesore, já si opra…."

    Nestačila do doříct, uprostřed věty omdlela.

    ,, Kde to jsem ?? Bože můj, to je ošetřovna, hmm, ,to sem zas dopadla. Božínku, ono mu to s tim dudlíkem nedošlo, jak mu to jenom řeknu? Ježiši, a co když mě pak pošle do háje? To bych nepřežila.." ,, Hermiono, Hermiono, slyšíš mě??? Hermi???? To sem já, Harry.."

    ,, Ach, Harry, ty to nechápeš, radši teď budu hrát že spím, než abych se ti podívala do těch tvých očiček.." ,, Hermiono, proč si mi neřekla, že si těhotná???" Harry už to nevydržel, musel se jí zeptat a dal si záležet na poslední slovo. Hermioně začali vlhnout oči, chtěla ho chytnout kolem krku, ale nemohla, musela pokračovat ve své hře. ,, Tak už ti to došlo?? No ano, jistě, madam Pomerfová na to přišla a řekla ti to. Cítím se tak slabá, čí je to asi chyba, že sem v tom?? Tvoje, nebo moje?? Ty sis měl vzít ochranu a já pilulky, ale to dítě si zabít nenechám, ne, radši ho vychovám sama, než abych si ho nechala vzít" ,,Hermiono, no tak, tak mi odpověz" Harry byl na dně, jeho přítelkyně je v jiném stavu a z odporu k potratu si ho musejí nechat, ale bylo mu teprve 17 a on se jako otec necítil, nechtěl to dítě, ale zároveň nechtěl ztratit Hermionu, její rodina ho už tak dost nesnášela, teď na něj určitě podají žalobu, i když to možná zní přehnaně, on tomu věřil, věřil tomu, že sobě i Hermě zničil život vlastní blbostí, jestli tu někdo potřebuje výprask, tak to byl jedině on…

    nu povídku kterou sem četla na jiným bloku.

  24. @ka: Sorry, ale prostě nechápu, proč si sem tu povídku vložila, týká se ale naprosto něčeho jiného a to ve všem……

  25. a kde je pokracko? harry a luna to je podle me konecny par:)) mn je to vázne zajimavy napad, ale chybi mi pokracko. ma to vubec nejake? libi se mi to, vypada to zajimave. jako vsechny tve povidky nutí k premysleni o moznem pokracovani, hlavou mi viri same teorie..

  26. ještě furt mám slzy v očích ani nevim proč,nák mě to dojalo,což se normálně nestává….fakt se divim…je to dobrá povídka,přesně taková,kterou čtenáři chtěj:-)…že se Sirius zase vrátí-to se musí líbit snad všem!!!njn škoda,že ve skutečnosti to tak nený:o(

  27. Já tuhle povídku mám prostě ráda. :-) Četla jsem jí už aspoň dvacetkrát, ale vždycky mě tak nějak zahřeje u srdíčka a donutí mě se přiblble usmívat. :-)

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

code

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..