2.

Po zbytek dnů to Hermioně vrtalo hlavou. Zdálo se, že kluky to vůbec netíží, a tak se rozhodla, že zjistí, co se děje. V poslední době si všimla, že když Draco sedí vedle svých kumpánů, tak s nimi vůbec nekomunikuje. Na hodiny chodí sám, bez doprovodu a už vůbec nemá žádné narážky na kohokoliv z Nebelvíru.
Když šla jednou do knihovny, aby si našla něco do Přeměňování, seděl tam Draco Malfoy. A právě s tou knihou, kterou Hermiona potřebovala. Přistoupila k němu blíž a zeptala se:
„Ehm, promiň, ale potřebuješ tuhle knihu?“
Draco se na ni podíval: „Jo!“ Hermiona už byla na odchodu, ale v tu chvíli Draco ještě něco dodal: „Ale jestli chceš, můžeme se z ní učit společně.“
Hermiona se zarazila, s nadzdvihnutým obočím se k němu otočila. On se usmál a poukázal rukou na prázdnou židli vedle něj. Hermiona se posadila, vyndala brk a pergameny. Začala si dělat zápisky, po chvíli ji to však nedalo a přestala. On měl hlavu skloněnou a dopisoval první stránku. Za domácí úkol jich měli pět.
„Nechci být nezdvořilá, promiň, že tě ruším, ale co se s tebou v poslední době děje ?“ ptala se tiše. „Vím, že mi do toho nic není.“
„To máš pravdu, že ti do toho nic není, ale nic se semnou neděje,“ zamračil se Draco.
„Ne ? Tak proč jsi tak … milý ?“ nemohla najít to správné slovo.
„Vůbec nejsem milý, jen se snažím zpříjemnit si zde podmínky ke studiu.“ Hermiona nevěděla, co si má myslet. Když už je madame Pinceová vyháněla z knihovny, vzal Draco knihu s sebou. Kousek cesty šli spolu, ale ani jeden neřekl jediné slovo. Avšak byla mezi nimi divná atmosféra.
„Na,“ podal knihu Hermioně, „myslím, že ty ji budeš potřebovat víc, než já. Já si to dopíšu jindy.“ Otočil se a byl tatam. Hermiona došla do Nebelvírské věže. Rozhodla se, že Harrymu ani Ronovi nic neřekne. Ještě by si z něj tropili blázny.
Další dny, další týdny ubíhaly stejně. Malfoy dokonce začal Hermionu při každém setkání zdravit. Rozhodla se, že si s ním musí promluvit, ať už t stojí cokoliv. Vzala kus pergamenu a napsala na něj, „Dnes, 17.00, učebna Přeměňování. H.Grangerová.“ Poslala Dracovi lístek přes Parvati, která se velice divila. Draco lístek ihned schoval a kupodivu na Hermionu kývl.
V pět hodin se sešli v učebně. Draco už tam čekal. Seděl u okna a byl zamyšlený, takže si ani nevšiml, když Hermiona vešla. Přistoupila tedy blíž.
„Ahoj.“
„Ahoj,“ opětoval jí pozdrav.
„Čekáš tu dlouho ?“ ptala se.
„Ne,ne, jsem tu chvíli, co jsi potřebovala ?“
„Potřebovala bych vědět, co se s tebou děje ?“
„A proč ?“ tázal se přísně Draco.
„Nevím, z nějakého důvodu mě to zajímá,“ uvědomila si teprve Hermiona. Dosud nepřemýšlela nad tím, proč ji to zajímá.
„Za normálních okolností bych ti to neříkal, ale .. jsi jediná, komu věřím.“
Hermiona při těch slovech poskočila „Komu věříš ? Ale vždyť já jsem mudlovská š..,“ nedořekla to, protože ji do řeči skočil Draco „Neříkej to. Byl jsem hlupák, kterého jen ovládal otec. Byl jsem pošetilý, když jsem ho poslušně poslouchal a přetvařoval se. Jenomže můj pohár trpělivosti už přetekl. Já nechci být takový. Nechci být jako otec a už vůbec nechci být Smrtijed.“ Než Hermiona stačila cokoliv říct, Draco ještě dodal: „Promiň.“
„Za co ?“ ptala se.
„Za to, že jsem ti celé ty roky znepříjemňoval život.“
„To už nějak překousnu,“ usmála se na něj. Vždyť Draco se změnil. Nebyl to už ten nafoukaný, povznesený a nevychovaný fracek, který pořád každého urážel. Stál tu s ní, povídal ji, co cítí, jak se cítí, byl milý a dokonce jí věřil.
„Nemám žádné přátelé,“ sklonil svou blonďatou hlavu, „jsem úplně sám.“
„Ale nejsi,“ opáčila Hermiona.
„Ne ? Tak mi řekni, kdo by se teď semnou chtěl kamarádit. Kdo by chtěl být mým přítelem ?“
„Třeba já,“ špitla.
„Ty ? Proč bys to dělala ?“
„Protože věřím, že ses změnil. A tím, co mi tu vykládáš, nemůžu jinak, než tě považovat za svého přítele,“ objala ho.
Draco si ji přitiskl na hruď. Po chvíli se oba odtrhli, ale stále stáli blízko sebe. Chvíli se dívali do očí, a pak se to stalo. Draco se sklonil a políbil Hermionu na rty. Držel ji rukama za krk a kolem pasu. Dlouze a vášnivě ji líbal. Sám se vyděsil tím, co právě dělá, ale moc se mu to líbilo a zdálo se, že jí to taky nevadí. Co by si teď o něm asi pomyslel jeho otec ? Jeho povedený synáček se tu líbá s mudlovskou šmejdkou. Otec by ho hned vydědil. Tohle byl Dracův první polibek. Ještě nikdy se nelíbal s žádným děvčetem.
Pak přestal se slovy promiň, ale Hermiona si toho vůbec nevšímala a znovu ho políbila.

24 komentuje 2.

  • rybana  píše:

    Jé to je krááááááásnýýýýý

  • Blanch  píše:

    a příšerně naivní.. vlastně jsem to ani neměla komentovat..nemám tu povídku ráda, fakt ne :))

  • Trea.c  píše:

    njn…fakt dost naivní…páč jako malfoi by se takhle nezměnil…ne na venek…..heh…ale máš fantazii…..:)

  • Blanch  píše:

    Ještě jednou opakuji..je to fanfiction ..ne kniha :))

    Ale někde na začátku povídky..u komentářů jsem psala..možná i v úvodu..že tuhle povídku jsem napsala na přání.. není to přímo z mé hlavy. Jistá osoba si ji vyžádala a já jí jen chtěla udělat adost.. jinak já osobně ji nenávidím snad ze všech nejvíc.. no…dělí se o první příčku s povídkou Co se škádlívá… a pak ještě Všechno jednou začíná, všechno jednou končí… no..je jich víc 🙂

  • phoebe  píše:

    je to skvěly možná i lepší než nějaký jiný povídky.

  • phoebe  píše:

    je to skvěly možná i lepší než nějaký jiný povídky.

  • phoebe  píše:

    je to skvěly možná i lepší než nějaký jiný povídky.

  • kiki  píše:

    je  to desive najivni

  • kiki  píše:

    je  to desive najivni

  • Blanch  píše:

    Ehm..pro příště, než napíšeš tento komentář, přečti si laskavě úvod :)) Tam máš všechno vysvětleno

  • lucka  píše:

    Takovychhle pribehu o dracovi by si mohla napsat vic!!!

  • Blanch  píše:

    neeee..jen to neeee :)))

    Chystám o Dracovi kapitolovku, ale ta snad nebude tak děsně naivní..

  • larafi  píše:

    Pekny!Ale Malfoy je na to moc velkej hajzlík

  • Claris  píše:

    A bude víc těch příběhů?? Já už to budu mít brzo přečtený uplně všechno!!!! Jinak píšeš sqěle!!!

  • LILI  píše:

    JE TO SKVELI A JE TO LEPSI NEZ KNIHA A FILM

  • Blanch  píše:

    O Dracovi chystám kapitolovku..Za soumraku krve.. ale vložím ji, až ji celou dopíšu..abych neměla další oprátku na krku :))

    Ale nebude to tak naivní.. a navazuje na šestku

  • Glum  píše:

    Jéééééééééé!!!!! to bylo hezkééé a vůbec to nebylo najivní.:))))

  • Blanch  píše:

    bylo to děsne naivní a přehnané

  • Kiki  píše:

    Já právě miluju takovýhle najivní povídky!!!!!!!!!!!!!!Máš fakt talent!!!!!

  • Blanch  píše:

    zrovna u téhle povídky mě ten talent tak nějak…nebere.. u této povídky neumím přijímat hezké komentáře, protože s nimi nesouhlasím :))

  • Helesika  píše:

    občas je to až stereotypní jak píšeš ……..a nečekaně ji políbil………………….ale je to o to zajímavější………..navíc mi přijde že ty z každé hajzlíka udělaš  hodnýho nevinýho…….ale mě se to líbí

  • Blanch  píše:

    Takhle už rozhodně nepíšu..je to čtyři roky staré.. a ted už sakra z hajzlíků nedělám takové dobráky..tak naivní už dávno nejsem

  • Rhea Grímová  píše:

    je pravda, že je to naivní a nereálný a je to blbost, ale jen, když to spojujete s knihami Rowlingové a fandíla jsou tu od toho, aby jsme do nich vlili všechnu svou fantazii a tady si to přece spojovat nemůžete….muj názor je, že je to pěkný. Jsi fakt dobrá

  • Blanch Johnny Bůů :)  píše:

    eeeh..fuj..ble..tak tuhle snad ze všech nenávidím nejvíc..vážně..je na prvním místě mých nenáviděných děl

Odpověz

Můžete použít HTML <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

*

code