9. kapitola

„Dobrý den, jmenuji se Seanna Diggoryová a budu letos učit Obranu proti černé magii.“
Opravdu se Harry nemýlil, byla to ona. Loni ji potkal na konci roku, když na Poháru tří kouzelnických škol zemřel její syn Cedrick. Byla to jeho matka, jistěže, byla to ona. Ale jak to, že se rozhodla vzít tuhle práci ? Nejspíš se rozhodla pomstít Cedrikovu smrt a rozhodla se, že studenty naučí, jak se pořádně proti Voldemortovi bránit. Vypadala o dost lépe, než když ji Harry viděl naposled a vypadala odhodlaně.
Žena se usmála, koukla na Harryho a pokračovala: „Vím, že máme trochu skluz, ale dnes si knížky schovejte, všichni se mi představíte a promluvíme si o tom, co jste se zatím naučili.“
Během hodiny Nebelvír získal 40 bodů, Harry získal body za provedení kouzla Expecto Patronum, které ho naučil ve třetím ročníku tehdejší učitel Obrany proti černé magii, Remus Lupin. Všichni ho v tu chvíli měli za boha, tohle kouzlo totiž nezvládne jen ledajaký čaroděj, ale opravdový čaroděj na úrovni. I profesorka Diggoryová z toho bylo trochu vyvedená z míry.
Další body dostala Hermiona za odzbrojovací kouzlo a za kouzlo Pertrificus totalus. Dokonce dostal i Neville několik bodů za kouzlo Locomotor Mortis, které na něj kdysi použil Draco Malfoy a od té doby si ho pamatoval. Neville byl na sebe po dlouhé době pyšný a zbytek studentů z Nebelvíru na něj také. Zato Zmijozel dostal pouhých deset bodů, za vyjmenování tří neodpustitelných kleteb. Sice se jako obvykle jako první hlásila Hermiona, ale profesorka Diggoryová dala pro změnu i šanci jiným. Hned po ní se totiž přihlásila Millicent Bulstrodeová.
Na konci hodiny dostali za úkol napsat, čeho se nejvíce bojí a jak se můžou proti tomu bránit. Harry uvažoval, jestli by měl napsat Voldemorta, ale posléze zjistil, že se ho vlastně nebojí. Je to jen jeho největší sok. To, z čeho má největší hrůzu, jsou Mozkomoři. To už přece zjistil tehdy v třetím ročníku.
„Zdá se být docela dobrá, ale to uvidíme až po nějaké době.“ Mínil Ron.
„Chudera, musela si toho spoustu zažít, ani se nedivím, že po tom všem se rozhodla učit Obranu proti černé magii,“ skočila Ronovi do řeči Hermiona.
Harry na oba jen mrkl a všichni se vydali k učebně Historie kouzel.
Celou dlouho hodinu Harry proležel na lavici a uvažoval, odkud by mohl Sirius znát Noreen. Kde se tu ta holka zčista jasna jenom vzala. Nejdříve má o ní podivné sny, pak zjistí, že s ním bude chodit na stejnou školu. Jeho kmotr zná její jméno a ještě něco horšího, Harryho něco k té dívce táhne. Ale nedokáže rozpoznat co. Je na ní něco zvláštního. Jakoby k němu nějak patřila. Jakoby byla jeho dávnou součástí.
V tom do něj drcl Ron: „Koukej Harry,“ ukázal směrem k oknu. Venku začal padat první sníh. Už bylo načase, byla půlka listopadu a loni touto dobou už byli zavaleni sněhem.
Do konce hodiny se Harry s Ronem dobře prospali. Jediný, kdo dával vždy v těchto hodinách pozor, byla Hermiona.
Odpočatí se hrnuli na poslední dvouhodinovku před obědem. Hermiona se odpojila a šla na svůj předmět, zatímco Ron s Harrym si už svlékali všechny vrstvy, protože je čekala hodina Jasnovidectví.
„Tak co myslíš Rone,“ ptal se Harry, „jak umřu tentokrát?“
Ron ani nehlesl, jenom se smál od ucha k uchu. Profesorka Trelawneyová mu totiž rok co rok předpovídala smrt, ale zatím se jí její předpověď nezdařila.
Harry, Ron, Seamus a Dean si opět zasedli místo u okna. Celé dvě hodiny si Harry vymýšlel splněné předpovědi. Loni totiž měli napsat za domácí úkol předpověď na celý měsíc. Ron a Harrym si ho tehdy celý vymysleli a dostali za něj nejlepší hodnocení, a tak ho museli přede všemi číst a říct k tomu nějaké postřehy.
Po dvou hodinách úmorného vedra se už těšili na oběd. Běželi do Slavnostní síně na jídlo.
U stolu už seděla Hermiona. Harry si také všiml, že u mrzimorského stolu sedí Noreen. Ona jakoby to vytušila, zvedla své zelené oči a koukla přímo na Harryho. Opravdu byla velice krásná, ale to nebylo ono, co ho k ní poutá. Bylo v tom něco víc, ale láska jistě ne.
Ron zůstal vedle Harryho stát jako přimražený.
„Viděl si to Harry? Ona se na mě podívala.“
Harry nechtěl svého kamaráda zklamat, když věděl, že ten pohled nepatřil jemu, nýbrž Harrymu samotnému, a tak mu odpověděl: „Jo jasně Rone. A jak se podívala, to nebyl ledajaký pohled.“
Ron si šel sednout a stále visel pohledem na Noreen. Harry si stačil povšimnout, že se Ronovi velice líbí a netají se tím, protože to šlo na něm dost poznat. Nebo si to spíš neuvědomoval, jak na ní neustále zírá s otevřenou pusou.
„Hej, my jsme tady Rone,“ to už na něj volala Hermiona, „probuď se z toho transu, život jde dál,“ smála se.
Ron se nafoukl jako žába a otočil se zpět ke svým přátelům.
Na oběd si dali spoustu dobrot, vařené brambory, smažené hranolky, pečená kuřecí stehna s nádivkou. K tomu dýňový džus.
Po obědě už je čekala jen hodina Péče o kouzelné tvory, samozřejmě zase se Zmijozelem, jako každý rok. Byla to Harryho oblíbená hodina, avšak bez Zmijozelu by byla ještě oblíbenější.
Do konce hodiny Harry ignoroval všechny Malfoyovy námitky a posměšky, ale na Ronovi bylo vidět, že je ještě rudější, než kdykoliv předtím. Harry si všiml, jak Ron zatíná pěsti. Hermiona mu stále opakovala, že za to Malfoy nestojí a ať si Ron nenadělá nějaký průšvih.
„Snaž se ovládat své nervy, Rone,“ mínila Hermiona.
Do konce to však všichni přežili bez jakékoliv újmy, Ron si svůj vztek už vylíval jen slovně a potom se uklidnil. Teď už je čekalo pouze volné odpoledne a klid.

Blanch

candita.cz

bíglofil | wowkař | mangacvok | pisálek | grafický magor | metalák | rozhodně pako ... Smrdím tady od roku 2002 a smrdět budu dál!

4 komentáře “9. kapitola

  1. bájo jdu na další mooooc se mi to líbí je  ale škoda že to nemám jakoby v knize abych si to vzala pohodlně do postýlky a nemusel ame ted bolet prd………zadek……:-)

  2. great!!hlavně ta věc s Ronem…nevim proč(vlasně vím,co kecám),ale Ron je má nejoblíbenější postava ze zatím všech knížek…jen doufám,že se v sedmičce dá dohromady s Hermy:)du dál

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

code