8. kapitola – Překvapení pro Tichošlápka

Harry tomu nechtěl věřit. Ne, on ještě nemohl jít domů. Žádné loučení nepřipadalo v úvahu. Ani si neuvědomil, že už nesedí.
Stál tu strnule jako solný sloup a hleděl do těch bledě modrých očí, jak na něj chápavě hleděly. Brumbál byl vždycky dosti empatická osoba a dokázal se vžívat do bolesti jiných, tak proč ho teď nutí, aby se vrátil do své doby?
No proč asi, bylo to jasné. Harry nesměl porušit časovou kontinuitu. Už tak ji porušoval a určitě se něco v jeho budoucnosti změní. Nějaká malinkatá drobnost, cokoliv. Třeba právě Remus, kterému Harry sdělil své tajemství. Ale Remus ne, on je dost inteligentní na to, aby neudělal něco neuváženého, co by mohlo změnit budoucnost.
Zelenýma očima zajel k zemi a přemýšlel, co bude dělat. Jak by mohl přemluvit Brumbála, aby ho tu ještě chvíli nechal? Nebo navždy? Při téhle myšlence se chtělo Harrymu smát. Brumbál by ho tu nikdy nenechal navždy.
„Je mi líto Harry,“ vytrhl ho z přemýšlení. „Chápu, že bys rád dál zůstal se svými rodiči v této době, ale ve tvé době na tebe čekají už tvoji dospělí rodiče a určitě mají strach. Sice se všechno změní, až se vrátíš zase tam, odkud si přišel a do stejné doby, ze které si odešel, ale teď, zkus se vžít do lidí, kteří tě milují. Musíš jim tam chybět, neví, co s tebou je.. Lily a James..“
„..na mě nečekají,“ řekl smutně Harry.
Brumbál rychle pochopil. „Dobrá tedy, nic mi neříkej.“
„Nikdo tam na mě nečeká,“ dodal Harry. „Kdybych zůstal tady, nikomu bych nechyběl.“ Trochu lhal. Určitě by chyběl rodině Weasleyů, Ronovi, Hermioně a Ginny. Ale nikdo z nich.. není jeho rodina.
Brumbál si ho chvíli zmoudřele prohlížel. Harry věděl, že mu to došlo. Věděl, že pochopil, že všichni jeho blízcí umřeli.
„Žiju sám!“ Dodal, jakoby to snad Brumbál chtěl vědět.
„Dobrá, ale musíš nastoupit do školy. Pokud jsem v tvé době ještě ředitelem, což ale nechci vědět!“ Propíchl ho pohledem. „Určitě tě taky hledám. Pokud si nenastoupil do školy..“
„Pane, nemohl bych dostudovat u vás?“ Napadlo najednou Harryho. „Vždyť mi zbývají už jen dva měsíce. To není tak strašné.“
„Harry, ty se musíš vrátit do své doby, budeš studovat..“
„Nebudu, pane.“ Harry propichoval Brumbála svým jiskřivým pohledem. „Nechtěl jste vědět nic z budoucnosti, ale tohle se týká spíš mě. Já ve své době do školy nechodím. Důvod vám bohužel nemohu říct, poněvadž se to týká budoucnosti. A vy mne určitě nehledáte.“ Tvářil se velice vážně. Nemohl mu to říct, i když by chtěl. Aby si Brumbál uvědomil, jak je tahle situace vážná. „Nemohl bych prostě ty poslední dva měsíce dostudovat zde? Byl by aspoň ze mě kvalifikovaný kouzelník. U nás v naší době, bych jím nebyl. Pane, jaký je rozdíl mezi tím, když místo osmi měsíců strávím v minulosti deset?“
„Rozdíl dvou měsíců, Harry. Je to hodně dlouhá doba..“
„Ale když mě nikdo nehledá, když na mě nikdo nečeká. Když nechodím do školy a nemám žádné povinnosti? Řekl bych vám, jaké to tam všechno je a za jakých podmínek žiju, ale vy to nechcete slyšet.“
Brumbál si odkašlal. V Harryho hlase zněl podtón zoufalství. Volal o pomoc. Vlastně měl pravdu. Pokud je to opravdu tak, jak říká a nikdo ho v jeho době nehledá, tak pokud zde Harry zůstane jen o dva měsíce déle, a Brumbál mu umožní dokončit studia, která by údajně dokončit nemohl, tak to nebude takový problém. Bude se jen muset domluvit s Ministerstvem kouzel. Ale má dobré jméno a ti určitě jeho prosbu vyslyší. Jen kdyby teď právě neodeslal dopis pro Ministryni kouzel, ve kterém jí sděloval, že zrovna Harryho připravuje k odcestování do své doby. Bude to muset vzít zpátky.
„Pane, prosím vás,“ poprosil znovu Harry. „Jen dva měsíce. Nechci to jen kvůli svým rodičům, které už neuvidím, ale chci dostat aspoň šanci dostudovat. Když už se mi tahle šance naskytla, proč ji nevyužít? Dva měsíce života někoho, jehož život nikoho nezajímá, to je přece nic.“
Opravdu měl pravdu. Brumbál pocítil nějaký podivný pocit. Určitě měl v jeho době toho kluka hodně rád, protože v něm viděl obrovský potenciál. Byl chytrý. Na svůj věk velice bystrý a světa znalý. Bylo v něm něco víc. Něco víc, než jen v obyčejném studentovi. Cítil to. Sálalo to z něj.
Harry se s ním nebavil jen jako s ředitelem školy. Ale choval se téměř jako přítel. Nebyl zcela upřímný, ale Brumbál to chápal. Harry prostě respektoval jeho přání nevědět nic o budoucnosti, i když to teď tak trochu nechtěně nastínil.
„Dobrá, Harry.“ Rozhodl se. „Dám ti ty dva měsíce. Můžeš dokončit sedmý ročník a složit zkoušky OVCE. Pokud ti to není umožněno v tvé době, tak já ti to tedy umožním. Ale pamatuj, poslední dva měsíce.“
Harry se zeširoka usmál. „Díky pane,“ a na znamení díku mu podal pravou ruku, kterou Brumbál ochotně a s úsměvem přijal.
***
„Reme,“ volal z dálky na přítele, a budoucího profesora Obrany proti černé magii, Harry. „Reme, pojď za mnou, prosím, něco ti chci ukázat.“
Remus nevěděl, co Harry asi tak může chtít, ale zaklapl knihu, nechal ji ležet na stolku ve společenské místnosti a šel rovnou za Harrym do jejich komnaty, která teď byla prázdná.
„Podívej, co mám,“ vytáhl z kapsy jakési hodinky. Remus stál ve dveřích, mezi futry, a nevěřícně na něj hleděl.
„To je..to je..“
„Obraceč času,“ usmíval se na něj mile Harry.
„Páni, ukaž,“ přistoupil blíž a Harrymu dal nahlédnout do ruk.
„Na, puč si ho, ale hlavně mi s ním nic neudělej,“ zazubil se, „nějak se musím dostat domů.“
„Pane jo, Harry. To je úžasný.“ Removi se Obraceč převaloval v dlani. Ještě nikdy nic takového neviděl. Sotva o tom přečetl několik stránek. „Tak tohle je lepší, než kdejaká knížka,“ písknul a tvářil se přitom uznale. „Jak to funguje?“
„Vidíš tyhle ty obrátky? Zatočíš s nimi. Ale nejprve si ten obraceč musíš dát kolem krku, aby tě přenesl. Pak teprve otočíš, tuším, že jedna krátká obrátka je jedna hodina nebo tak nějak, ale nejsem si jistý.“
„A jaký je to pocit?“
Harry se usmíval. Remus se vyptával jako typický zaujatec Obrany černé magie. „No, trošku tě šimrá v břiše, znáš ten pocit. Třeba když jsi nervózní nebo tak. Pak najednou vidíš kolem sebe mihotavé obrysy, pohyby a všechno kolem se jakoby vrací do minulosti. Vidíš třeba sám sebe, jak si před dvěma dny šel po chodbě nebo tak. A najednou se to utne a je to taková síla, že se pomalu ani neudržíš na nohách. Musíš udržet balanc.“
„Někdy bych to chtěl vyzkoušet.“
„Vážně, nezkoušej to. Je to nebezpečné. Kdyby ses třeba posunul jen o několik hodin, mohl bys potkat své druhé já. A co myslíš, že by se mohlo stát, kdyby si viděl sám sebe? Podmínkou při užívání je, že člověk se musí vyhýbat sám sobě, aby se nestalo něco nekalého. Od kamarádky jsem slyšel, že hodně lidí v minulosti zabilo samo sebe.“
„Ale to se tobě tady nemůže stát.“ Usmál se Remus.
„Ne to ne. Já tu totiž nikde nejsem.“
Removi něco došlo. „Ale počkej. To, že ho máš, to znamená, že už je spravený..“ Ukázal na Obraceč.
„Ano, to je pravda.“
„To tedy znamená, že nás už opustíš? Že už se vrátíš do své doby?“ Remus vypadal smutně. Harry na něm, jako na jediném poznal, že si ho docela oblíbil. S Remem si dobře rozuměli.
„No, brzy ano. Ale teď ještě ne. Brumbál mi povolil u vás dokončit poslední ročník a složit OVCE.“
„No, to je logické. Pokud jsem to správně pochopil, tak když se vrátíš zase Obracečem do své doby, tak se vrátíš do chvíle, kdy si odcestoval k nám..“
„Ano, tak by to mělo fungovat.“
„Takže je logické, že tě tu Brumbál nakonec nechal. Vždyť by ses vrátil někdy do doby srpna tvého roku, pokud si dobře pamatuji, jak si říkal?“ Tázavě na něj pohlédl.
„Jo, byl srpen.“
„Čili, bylo by před začátkem školy a ty bys znovu šel do sedmého ročníku. To je naprosto zbytečné. Takhle si ho můžeš dokončit tady a ve své době pak do něj chodit nemusíš. To by potom bylo zbytečných osm měsíců trávených tady.“ Řekl znalecky. „Takže ty dva měsíce už tu doklepneš a nemusíš chodit do školy tam u vás.“
Harry zesmutněl, ale nedával to najevo, naopak, na Remuse se zářivě usmál. „No, tak nějak.“
Remus ještě stále v rukách držel Harryho Obraceč. „Páni, já mám v rukách věc, která může změnit osudy lidí. Která může změnit minulost i budoucnost. Klidně by se toho dalo zneužít ke zneškodnění Voldemorta.“
To bylo snad skoro poprvé, co Harry zaslechl Voldemortovo jméno v této době.
„Nechápu, proč se lidi bojí vyslovovat jeho jméno.“ Otočil se na Harryho. „Zřejmě asi nevíš, kdo to je, viď? Je to..“
„Nemusíš mi to říkat,“ sklopil hlavu k rukám a začal si mnout prsty. „Já moc dobře Voldemorta znám. Osobně.“
„Vážně?“ Remus se posadil. Vypadal, že by si rád vyslechnul všechno, co Harry zažil, ale oba věděli, že to není možné.
„V mé době Voldemort stále existuje,“ záměrně neřekl žije, protože ten jeho život se ani za život považovat nedal. Vždyť už byl jednou zneškodněn, právě Harrym. A pak o něm nebylo slyšet. Nakonec povstal jako jakési monstrum a nakonec, v Harryho čtvrtém ročníku, pojal lidské tělo. Vlastně ani ne tak lidské, jako napůl hadí.
„To je mi líto,“ odmlčel se Remus. „Pokud dělá stejné věci jako teď.. tak..“
„Promiň Reme, ale nemůžeme o tom mluvit.“
„Já vím, to je dobrý.“ Stočil svůj zrak znovu na Obraceč. „Stejně je to skvělá věcička. Jak to člověk dokáže vymyslet, vyrobit.. udělat z toho tak mocnou věc. Vem si, že by si mohl odvrátit třeba obě dvě světové války.“
„No to ano.“
„Na, vezmi si to, moc mě to láká,“ usmál se Remus. „Já bych toho totiž určitě hned zneužil.“
Ve chvíli, kdy Remus Harrymu zrovna podával hodinky na zlatém řetízku, vstoupil Sirius.
Zrakem zhlédl situaci. A než Harry stačil Obraceč zastrčit do kapsy, Sirius si ho stačil prohlédnout.
„To byl Obraceč času?“ Zkoumavě a podezřívavě si Harryho prohlížel.
„Hmm,“ přitakal neochotně Harry.
„Kde si ho vzal?“ Zvýšil hlas.
„Siriusi,“ chytl ho za paži Remus. „Nech ho být. Ten Obraceč je Harryho.“
„Nemůže být jeho. Obraceče jsou majetkem Ministerstva kouzel.. no.. až na..,“ zamyslel se. Harrymu bylo jasné, o čem to asi mluví. Tento Obraceč měl totiž zrovna ze Siriusova domu. Zřejmě o něm věděl. Ale proč ho tedy nikdy nevyužil?
„.. to je jedno. Nikdo tak mladý Obraceč nevlastní! A nikdo nepovolaný. Jsou to velice mocné a jedinečné věcičky, s tím si člověk nemůže zahrávat.“
„Já to vím!“ Zašeptal Harry.
„Tak ho vrať, odkud si ho vzal!“ Pokrčil Sirius obočí.
„To nemůžu!“
„Co?“
„Siriusi!“ Napomenul ho Remus.
„Nepleť se do toho, Moony.“
„Spíš ty se do toho pleteš, Tichošlápku!“
Sirius se nechápavě na Rema otočil. „Co ty víš, co může tahle věc způsobit!“ Sirius zdá se věděl, o čem mluví. Že by se v jeho životě stalo něco, co právě způsobil tento Obraceč?
„Ukaž mi ho!“ Požádal Harryho.
Harry vytáhnul Obraceč z kapsy, chvíli váhal, ale nakonec ho Tichošlápkovi podal.
Sirius polekaně otevřel ústa. „Ale.. to je.. to není možné!“
„Co?“
„Tohle je přece náš..“
„..Obraceč? Ten, který byl schovaný v jedné knize ve vaší knihovně?“ Usmál se škodolibě Harry.
„To nemyslíš vážně?“ Otočil se na Harryho Sirius.
„Proč? Co?“
„Tys byl u nás doma a ukradl ho?“ Na Siriusovi šlo poznat, že mu stydne krev a vždycky, když se zlobil, tak mu na spáncích vyskakovaly žíly.
„No dovol, já nejsem zloděj!“ Zachmuřil se Harry.
„Tak odkud máš tenhle..“
„Od vás, z knihovny..“
„Tak co lžeš! Jak ses tam dostal?“ Sirius napřáhl k Harrymu ruku a už ho chtěl chytit za krk, když do něj z boku vrazil Remus.
„Nech si to vysvětlit, ty hlupáku!“ Naškrobil se. Načež se otočil na Harryho: „Myslím, že by si mu měl říct pravdu. Já mu věřím, on to nikomu neřekne.“
„Asi máš pravdu, Reme. Sirius není osoba, které by se moje budoucnost úplně tak týkala.“
„O čem to mluvíte, vy dva?“ Spřáhl je jedovatým pohledem nejlepší přítel Harryho otce.
„Myslím, že by ses na to měl posadit, Siriusi.“ Pokynul Harry rukou.
Sirius vzal jeho ruku a odhodil ji pryč. „Myslím, že bys mi neměl nic nakazovat.“
„Nebuď protivný, Tichošlápku! Co ti zase přeletělo přes nos?“ Remus byl tak trpělivý člověk, že až Harry nechápal, kde se v něm ta trpělivost bere. „Prostě si sedni a drž hubu!“ Zvýšil hlas, kterým překvapil nejen Harryho, ale i samotného Siriuse.
Sirius se posadil a nic neříkal. Zkoumavě pohlédl na Harryho, na znamení, že už může spustit.
Harry chvilku přecházel ze strany na stranu, načež prohlásil. „Hmm, myslím, že bych se měl asi prvně představit.“ Podíval se na svého kmotra, který se zatvářil pohoršeně nad tím, že jim „tenhle“ kluk lhal i v tomhle.
„Jmenuji se Harry James Potter Evans, když to takhle řeknu,“ obdařil svého kmotra brilantním úsměvem a ten už teď nechápal ale vůbec nic. Ústa měl otevřená dokořán, očima se vpíjel do těch Harryho a nebyl schopný ze sebe nic vydat. Ani hlásku. Čekal, jakoby se měl právě probudit ze snu. Jakoby to byl nějaký žertovný sen. Opatrně přeskočil očima z Harryho na Remuse a ten krátce přikývnul.
Tak buďto si právě ti dva z něj dělají dobrý den nebo špatně slyšel.

27 komentuje 8. kapitola – Překvapení pro Tichošlápka

  • Rebelka  píše:

    ááááááááááááá tak to je drsný!!! Naprosto super!! Kdy bude další díl???

  • hanule  píše:

    ty jo je to fakt úžasný ….fakt super

  • Phyllis  píše:

    Když jsem si věimla, že to tady máš, ani jsem se od toho nehnula, je to vážně super!!!

  • Desetikoruna  píše:

    Fakt úžasná povídka! Hrozně se těším na další kapitoly!

  • Phyllis  píše:

    Souhlasím se všema!!! Vážně senzační povídka!

  • Mony  píše:

    úplně úžasný!!!!!Už se těším na další kapitoly!!!Doufám že budou brzo…:-)

  • Blanch  píše:

    Teda..když jsme sem šla, taxem ani nečekala tolik komentářů.. kde jsou ty časy, kdy jsem měla jeden za týden :))) Ty jo, fakt díky…

  • Lulinka  píše:

    budeš pokračovat brzo,že jo? Naprosto úžasná povídka!!!:))))))

  • Anet  píše:

    Mooooooc hezká povídka,myslím že bys pokračování měla napsat ještě dnes =)))))

  • Blanch  píše:

    Hele.. já napsala ty dvě kapitoly včera…nechtějte po mně, abych psala denně, na to nemám fakt čas :))) To nestíhám… čím rychleji budu psát, tím dřív to skončí. Chybí už jen nějaké tři kapitoly…

  • Phyllis  píše:

    My tě do toho nehoníme, jsme jenom zvědaví, to je lidská vlastnost, za kterou nikdo nemůže, ne? Dneska pokračování je vážně mooc brzo, Anet. Mě to stačí tak, jak to Blanch napíše a taky nemá rozdělanou jenom jednu povídku, tak se jí nediv, že to trvá, já se teda rozhodně nedivím, protože moc dobře vím, jaký to je!

  • Blanch  píše:

    No. JÁ jich mám rozdělaných asi pět, což mě vůbec netěší, ale až dokončím tuhle, tak budu mtí zase chvilku klid, než zase načnu nějakou další :))

  • Phyllis  píše:

    Hm, já jich taky mám rozdělanejch víc a pořád mě to táhne si rozdělat další a další… Ani nevím, na kterou se mám vrhnout jako 1. …

  • Blanch  píše:

    jo, přesně tak.. já prostě nikdy u jedné, u dvou, nevydržím 🙂

  • Martula  píše:

    je to opravdu vydařený , a napínavý! JE TO PROSTĚ SUPER!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

  • Phyllis  píše:

    Hm, tak to jsme dvě! Já prostě nevím, kterou dřív, k tý povídce Co by bylo kdyby… mám už vymyšlenej i konec, i prázdniny, co teď budou, ale jaksi nevím, kdy to napíšu… :)))

  • Blanch  píše:

    :))) Tolik komentářů k jedné kapitole..ty yo…

  • Michal  píše:

    Tak to mě dostalo už se těším jak na to vysvěětlení bude reagovat tak rychle další kapitolku

  • Blanch  píše:

    Zítra si tu musím detailně napsat do bloku a vyzkoušet několik variant 🙂

  • Phyllis to Blanch  píše:

    Yo celebrar al consecutivo capítulo!!!

  • Blanch  píše:

    Já tě nebudu opravovat, vím, že se snaha cení 🙂 Takže jsem pochopila, že oslavuješ následující kapitolu? Asi tam mělo být spíš, že se těšíš, co? No jo :))) Ve středu bude :)))

  • Huculka  píše:

    Harry dostal od Brumbála podlesní dva měsíce :o) Jinak je tp moc pěkný, máš prostě talent!!!

  • Nikita  píše:

    já sem tady nová o téhle stránce sem se dozvěděla nedávno a jsem z toho strašně nadšená máš velký talent

  • Blanch  píše:

    heh :)) díky ti brutální Nikito :)))

  • Glum  píše:

    Jaj,jaj,jaj!!! dobrý

  • Verč@  píše:

    suprrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrr!!!!!:)))))

  • Moony  píše:

    tý jo.. super povídka:-) :-D

Odpověz

Můžete použít HTML <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

*

code