6. kapitola – Ochránce

Remus si Harryho starostlivě prohlížel. Díval se na něj jako na člověka, kterému už není pomoci. „Co mi to tu povídáš, Harry. Není ti nevolno?“
Harry pochopil, že by se na to mohl vymluvit a mohl by dělat, že mu je opravdu špatně, ale neměl už chuť ani sílu. Vždyť si o něm všichni myslí, že je zrádce a že pálí po své vlastní matce. Navíc ho to už dlouho tížilo na svědomí. Chtěl jim to všem říct a chtěl, aby to už prostě věděli. Aspoň Remus. Když mu to tu tak bezmyšlenkovitě vypálil, nebude zapírat. Jenže, bude mu věřit?
Sklopil hlavu a dělal, že károvaný vzor na koberci v nebelvírské společenské místnosti je strašně zajímavý. Po chvíli se ale rozmyslel. Ano, udělá to, aspoň to může zkusit.
„Víš, Reme, nejspíš mi neuvěříš, ale je to pravda.“
„Co je pravda? Že je ti špatně? Tak tomu bych docela věřil.“
„Ne, poslouchej mě!“
Remus se zvedl. „Já myslím, že už jsem tě poslouchal dost dlouho, Harry. Taková pitomá výmluva, to by snad nenapadlo ani Petra.“ Remus už byl na odchodu, ale Harry ho chytl za paži.
„Stůj! Já už to prostě musím říct.“
„Nech mě, Harry. Víš, ono by bylo vážně lepší, kdyby si řekl pravdu. Už zezačátku, bylo by to od tebe mnohem férovější, než si takhle vymýšlet a klamat nás. A my jsme ti tak věřili!“
Harryho tělem projel proud zuřivosti, nikdy neměl chuť nikoho tak sympatického udeřit, ale teď by nejraději Removi dal pár pohlavků. „A dost už!“ Zvýšil hlas. „Teď si hezky sedneš na zadek a budeš poslouchat! Je mi jedno, co si o mně v téhle chvíli myslíš, ale já prostě řeknu to, co jsem ti říct chtěl a nebudeš mě přerušovat! A ještě jednou opakuji, že NELŽU!“ Kladl obrovský důraz na poslední slovo.
Remus ani nedutal, s obrovským klidem se zpátky posadil do křesla, dal nohu přes nohu a očima Harryho vyzval, ať už se svou řečí začne, ať už to mají rychle za sebou.
„Víš, co je to Obraceč času?“ Vypálil na Rema přímo.
Remus mírně přikývl. „Něco jsem už o tom slyšel a četl. Myslím, že se zmiňovala jednou i McGonagallová v Přeměňování, i když si myslím, že to spíš spadá do oboru černé magie. Chtěl jsem si sehnat víc materiálů, protože mě to zajímalo, ale v knížkách, co jsou ve škole, nic není. Leda tak v oddělení se zakázaným přístupem, ale tam jsem nikdy nešel.“
„Tak to bys měl,“ dodal důrazně Harry. „Pokud chceš vědět něco víc, klidně se zeptej mě, protože já.. nejsem z Kruvalu, jak jsem tvrdil a ani nejsem z této doby. Přicestoval jsem právě tak.“
„Co to říkáš, Harry?“
„Já jsem z budoucnosti. Nesměl jsem vám to říct, poněvadž byl mohl změnit budoucnost. Vlastně bych ti to tu neměl vůbec vykládat, ale já už jsem to nevydržel. Jednou večer jsem byl u Siria v domě, na Grimmauldově náměstí,“ Harry se rozhodl, že nebude říkat nic o budoucnosti, o tom, kdo kdy a jak umřel, prostě jen řekne, že je z budoucnosti. „Prohlížel jsem si tam knihy, které mají Blackovi v knihovně,“ Remus si ho podivně prohlížel. Jak by Harry mohl tušit, jak to vypadá u Blacků doma, když tam nikdy nebyl? Harry pokračoval: „Natrefil jsem na jednu knihu, kterou jsem otevřel a v ní byla vyříznutá díra a v té díře byl Obraceč času. Samozřejmě ho Blackovi drželi určitě nelegálně, tím jsem si byl jistý. V té chvíli mě napadlo, že bych mohl některé věci, co se v minulosti staly, změnit. Vím, že mi Brumbál a plno lidí povídalo, že si s časem člověk nemá pohrávat. Jedna má spolužačka, jmenuje se Hermiona, používala kdysi Obraceč času ve třetím ročníku, aby stíhala předměty, které si zvolila. Ale to už je zase něco jiného.“ Odmlčel se a prohlížel si nic neříkající výraz v Remově tváři. „Chtěl jsem změnit minulost, a tak jsem Obraceč vzal a obrátil obrátkami. Po chvíli se všechno kolem začalo měnit a já se objevil zde na škole. Nechápu, jak je to možné, poněvadž Obraceč člověka vždycky vezme na stejné místo, odkud byl použit. Čili, já jsem se správně měl octnout v této době, ale v domě Blacků.“
„Buď rád, že ses tam neocitnul,“ řekl Remus posměšně. Harry v jeho hlase rozpoznal ironii a tón, který mu říkal, že mu Remus stále nevěří.
Ale Harry se nehodlal vzdát: „Tak jsem se objevil tady. Hned jsem narazil na Jamese a Siria. Nevěděl jsem, kde jsem, ale jakmile jsme je uviděl, docvaklo mi to a bylo to tak neuvěřitelné. Vidět svého otce a kmotra o tolik let dřív, ještě za dob jejich školy.“
„Otce? Kmotra?“ Remus evidentně nechápal jediné slůvko.
„Ano, Reme. K tomu dojdu, počkej.“ Usmál se. „Hned mě zavedli k Brumbálovi, protože jsem věděl, že tohle není dobře, chtěl jsem úplně do jiné doby, ale tohle se mi vymklo z rukou.. Brumbál říkal, že mi pomůže se vrátit do mé doby, ale musel jsem tu zůstat, než se to vyřeší. Musel jsem si změnit jméno, aby to nikomu nebylo podezřelé..“
„Změnit jméno?“ Remus naštvaně vstal. „Jak se vlastně jmenuješ?! Jsi úplně cizí osoba!“
„Neboj, změnil jsem si jen příjmení, poněvadž to by vás asi trochu mátlo. Jinak, já jsem Harry. Lépe řečeno, mé celé jméno je Harry James Potter.“
„Cože?“ Remův hlas zněl, jako by vůbec nebyl jeho, jako by patřil úplně někomu cizímu. Mísilo se v něm vyděšení s nechápavostí.
„Tak tak. Byl bych rád, kdybys to klukům neříkal, buď tak hodný. Brumbál mi vysloveně zakázal o tom mluvit. Teď jsem zklamal jeho důvěru.“ Opřel se o opěradlo židle a oči mu zvlhly. „Když už ji nebudu mít možnost zklamat ve své době, tak aspoň zde. To se mi povedlo.“
„Jak..?“
„To nic, toho si nevšímej. Jenom tak žvatlám,“ usmál se Harry, ale oči se mu stále leskly.
„Takže ty tvrdíš, že jsi..“
„Syn Jamese a Lily.“
„To je nemožné,“ řekl sarkasticky Remus.
„Proč si to myslíš?“
„Poněvadž James a Lily by se nikdy nemohli dát dohromady. Lily ho nesnáší.“
„To ano, dřív ho nesnášela. Ale na konci sedmého ročníku se dali dohromady. Víš, co se říká.. Co se škádlívá, to se rádo mívá. Vzali se a měli mě. Proto nemůžu dovolit, aby se mě má.. Lily vůbec dotkla, byl by to incest, proboha!“
Remus se rozesmál: „No to ano. Tak proto se jí pořád tak štítíš?“
„Věříš mi?“
„No, ještě nevím,“ Remova nálada se ale zřejmě zlepšila.
„Musím ty dva dát zase dohromady. Úplně jsem to pokazil. Co když se teď kvůli mně nedají dohromady? Změním budoucnost. Já se nikdy nenarodím, umřu!“ Harrymu se třásly ruce. Sklonil hlavu a zabořil obličej do dlaní. „Celé jsem to podělal. Kdybych jen nebyl tak tvrdohlavý a ten Obraceč prostě založil zpátky, nic by se nestalo. Nic z toho. Ale mám být po kom tvrdohlavý, že?“
„To bude dobré Harry.“ Poplácal ho Remus po zádech a poprvé, poprvé za celou dobu, co se tu bavili, se na něj podíval pohledem, který prozrazoval, že mu plně důvěřuje. „Pomůžu ti. Uděláme všechno, aby se ti dva do sebe zamilovali.“
„Myslím, že u táty to nebude takový problém.“
„To máš pravdu, Harry.“
„Byl jsem celou dobu na mámu zlý, dělal jsem hloupé vtipy, snažil jsem se, aby mě začala nesnášet, ale zbytečně. Spíš naopak, začala se na mě lepit ještě víc. Reme, nikdy by mě nenapadlo, že je máma taková stíhačka.“
Remus vyprsknul smíchy. „To mě taky ne. Ale my ji z téhle stránky zatím neznáme, víš. Lily byla vždycky ten typ, co se vždycky učí a hned na první místo klade školu. To James byl vždycky ta stíhačka. On dolézal za ní. Ne, že by Lily neměla plno nápadníků, ale nikdy si moc kluků nevšímala. To asi až ty jsi v ní probudil tu vášeň.“
„Já,“ odfrknul si posměšně. „Její vlastní syn, to je dobré. Hlavně, když s tátou vypadáme úplně stejně.“
„No vidíš, to mi ani nedošlo. Fakt na tom něco bude. Jste si s Jamesem tak podobní a ty oči.. ty máš..“
„Po Lily,“ doplnil ho Harry. „To mi v mém světě říkají všichni, dokonce i tys mi to říkal.“
„Já? My se známe i z budoucnosti?“
„Co myslíš, když je James můj otec, Lily má matka a Sirius můj kmotr?“
„Takže Tichošlápek je tvůj kmotr?“ Smál se Remus. „To se povedlo. A co Petr?“
Harry se zarazil, zkoumavě a zároveň vyděšeně se na Rema podíval, ale nic neřekl.
„Proč ho vlastně tak nemáš rád?“ Pokračoval Remus. „Jde to na obě dost poznat. Snažíš se to ututlat, ale dost okatě.“
„Tohle téma s tebou nemůžu řešit!“
„Proč, udělal nám snad něco Petr? Provedl něco?“
„Reme, změnil bych budoucnost, kdybych ti to řekl.“
„Aha, tak promiň. Ale stejně, už tím svým chováním si něco naznačil a myslím, že už to změnilo naši budoucnost, protože teď začnu mít podezření na každém rohu.“
„Dobrá, ale prosím, neřeš to. Nechci toho mít na svědomí ještě víc.“
„Dobrá. Poslyš. A ukázal bys mi ten Obraceč?“ V očích mu zářily malinkaté jiskřičky zvědavosti.
„Je mi líto. Když jsem dopadl tehdy na tu zem, jakmile mě sem Obraceč přenesl, zřejmě jsem ho rozbil. Nejde. Dával jsem ho Brumbálovi a ten ho nechal opravit, proto jsem ještě tady. Klidně bych se mohl hned vrátit zpět, kdyby Obraceč šel, ale musí se na něj podívat odborníci, protože obyčejným kouzlem opravit nejde a prý to hodně dlouho trvá, než se dá Obraceč do pořádku.“
„Aha, to je škoda. Myslel jsem, že bych se podíval.“
„Ukážu ti ho, až se budu muset vrátit, rozloučím se a podíváš se, slibuji.“
„Díky, Harry.“
„Vím, že máš určitě plno otázek, je to logické,“ pravil Harry, „ale musíš mě pochopit, nic víc ti říct nemůžu. Nechci..“
„..změnit budoucnost, je mi to jasné,“ sklopil hlavu Remus.
„Jasně. A prosím, ještě jednou, neříkej to klukům, nikomu to neříkej. Kdyby se James dozvěděl, že je můj otec, mohlo by to taky změnit budoucnost. On nesmí vědět, že se s Lily opravdu dá dohromady. Teda, doufám, že dají dohromady. Já rušivý element jsem jim to pěkně pokazil. Už jim nezbývá moc času.“
„Jasně, neboj. Bude to naše tajemství. A co Tichošlápek?“
„Prozatím to budeme vědět jen my dva, dobře?“
„Teď mě napadá. Proto si věděl, že jsem vlkodlak a kluci jsou zvěromágové?“ Usmál se šibalsky.
„Ano. Vím to z budoucnosti.“ Úsměv mu oplatil.
Jen, co Harry dokončil poslední slovo, vchod Buclaté dámy do nebelvírské věže, se otevřela v nich se objevili zbylí tři Záškodníci.
„.. a že prej nemám žádné vychování, jak to myslela?“
„Asi tak, že máš utrum, Dvanácteráku!“
James svůj zrak odlepil od svého kamaráda a zamířil ho přímo na Harryho sedícího vedle Rema. „Myslím, že půjdu rovnou spát. Je tady poněkud dusno!“ Rozloučil se ještě s Remem a odkráčel přímo do chlapeckých komnat.
Harry sklopil oči: „On mi nikdy neodpustí, Reme.“
„My to zvládneme, Harry.“
***
„Harry, Harry,“ dívčí hlásek se ozýval skrz celou nebelvírskou společenskou místnost. „Stůj!“ Harry záměrně nezastavoval. „Počkej na mě, něco bych ti..“
Jakmile Lily doběhla přímo k němu, Harry se prudce otočil a zlověstně si Lily prohlížel. „Co je!“
„Nebuď tak otrávený, že mě vidíš!“ Řekla dotčeně.
Harry nemohl jinak, než.. „Ale já jsem, představ si.“
„Já jsem myslela, že..“
„Tak raději nemysli, Lily. Zřejmě to ten tvůj mozeček zatěžuje!“ Harrymu to trhalo srdce, že ji tohle musel říkat, ale jinak nemohl. Nikdy nebyl na nikoho tak hnusný. Vyjímaje Malfoye, u kterého mu to teda vůbec nevadilo. Lily, jeho matka, to byl jiný případ. Ale jak jinak by mohl dokázat, aby ho přestala pronásledovat?
„No dovol!?“ Zvýšila hlas a v očích se jí objevily první slzy.
„Nedovolím! Nech mě na pokoji,“ přiblížil se k jejímu obličeji blíž, aby ho lépe slyšela a poslední slova řekl poněkud naštvaně a skrz zuby. Otočil se na patě a rychle pelášil pryč z místnosti, daleko od ní.
Lily tam strnule stála a sledovala Harryho, který se už ani neotočil. Po tvářích jí začaly stékat malinkaté slzy. Takhle jí ještě nikdo neponížil.
***
„Kde je? Kde je ten hajzl!?“
Harry seděl u stolu v knihovně a dělal si nějaký domácí úkol. Po chvíli k němu jako tajfun přiběhl jeho otec. Odhodil jeho věci ze stolu, popadl ho za límec a postavil na nohy. „Co si ji provedl ty hajzle? Proč Lily brečí? Cos jí udělal?“
Harry byl vyděšený, čeho je jeho otec schopný, ale nemohl jinak. Tohle by mohlo vyjít. „Nic jsem jí neudělal. To spíš ona by se měla zamyslet nad sebou!“
„Ty smrade jeden, vetřel ses mezi nás a dělal si, že jsi náš kamarád. Jsi zrádce a lhář! Nejsi jí hoden,“ napřáhnul pěst. „Sundej si brýle!“
V Harrym hrklo.
„Sundej brýle!“ Zakřičel James znovu. Ačkoliv Harry věděl, co ho čeká, ochotně si sundal brýle, a v tu chvíli přistála Jamesova dlaň na Harryho obličeji. Harry se složil na zem a popadal se za nos, ze kterého mu teď tekla krev.
James na něj ukázal ukazováčkem: „Ještě jednou jí něco uděláš a jsi synem smrti, ty prevíte!“ Vytáhl z kapsy hůlku a namířil Harrymu do obličeje. „Za tohle zaplatíš..“ už chtěl vyslovit nějaké zaklínadlo, ale někdo ho přerušil.
„JAMESI! NE!“ Dívka s dlouhými ryšavými vlasy přiběhla k Harryho otci a popadla ho za paži. „Ne, Jamesi, nedělej to. On za to nestojí!“
James se po ní otočil. To bylo poprvé, co mu řekla jménem. Hůlku nechal sklouznout zpět do své kapsy a otočil se obličejem na Lily.
Harry pozoroval, jak se jeho otci začaly třást ruce a jeho hlas vypověděl službu. Lily se na něj mile usmála a chytila ho znovu za paži. „Pojď, nech ho bít. Už si ho dost potrestal.“
James nebyl schopný s to říct jakékoliv kloudné slovo. Ale naposledy se na Harryho otočil a skrz brýle ho propíchl nenávistným pohledem. „Ještě jednou, Browne! Ještě jednou provedeš něco, co by Lily ublížilo, tak..“ přejel ukazováčkem vertikálně po krku.
Zkrvavený Harry stále seděl na zemi, ale přese všechno, co se právě událo, se usmíval. `Přece jenom k něčemu ta oběť byla. Správně mami. Teď už se ho nesmíš pustit!´

Blanch

candita.cz

bíglofil | wowkař | mangacvok | pisálek | grafický magor | metalák | rozhodně pako ... Smrdím tady od roku 2002 a smrdět budu dál!

22 komentáře “6. kapitola – Ochránce

  1. No jo, já jsem věděla, co tam chci napsat a co mají říct, takže jsem nad tím nemusela uvažovat. Za půl hodky byla hotová…

  2. už se těším na pokračování píšeš to velmi pěkně je to zajímavý je to skvělý pospěš si s tím pokračování prosím prosím

  3. Hm, já taky někdy udělám nějakou tu kapitolku během chvilky, ale jenom když vím, co psát. Jinak mi to prostě nejde, no, ale to je asi normální!

  4. Belli: jj, i když vím, co tam chci napsat, stejně na to nebudu mít ale dostatek času. Já mám vždycky kapitoly předem rozvržené a konkrétně vím, co tam napsat. Takže už u první kapitoly mám daný konec a obsah, takže když mi někdo píše návrhy, co bych tam mhola dát a co ne, už je bohužel pozdě, já totiž svůj děj neměním 🙂

  5. Přeně, už aby byl víkend! Já vím, že na to nemáš čas, to je úplně normální, já mám sice čas, ale zase nemám návrhy, co tam dát. Samozřejmě svůj děj neměň, protože by to pak nebyl tvůj originál, ale byla by to práce i někoho jinýho. Já mooocinky doufám, že ty kapitolky se tady v pátek nebo v sobotu objevěj, protože jinak se asi užeru zvědavostí, jak to bude pokračovat!

  6. děkuji ti za uznání :)) Tehdy jsem se snažila..ale pokaždé, když si po nějaké době po sobě něco čtu, říkám si, že by to mohlo být lepší..

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

code

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..