58. kapitola

„Taky dobře, Ginny,“ Ginny…jak to zaznělo, jen to vyslovit bylo něco neuvěřitelného.
Harry nadskočila, jako by právě Harry vyslovil Voldemortovo jméno.
„T-to je dobře, Harry. To je jenom dobře,“ popošla o několik krůčků dál, z kapsy vytáhla nějaký pergamen se stužkou a mírně se na něj usmál, „dovolíš?“ Harry ji stál zrovna v cestě, „musím něco poslat!“
Harry si všiml, že stuha má červenou barvu a to většinou znamenalo symbol lásky. Rodičům se neposílaly červené stuhy..“Jistě, promiň,“ znervózněl, že by Ginny posílala někomu nějaký milostný dopis?
„Promiň, píšeš rodičům? Pozdravuj je ode mne,“ začal nevinně, jo tohle nevyznělo zas tak blbě. Tohle by prokouknout nemusela.
Ginny se nevinně usmála, „ne, jim jsem nepsala.“
„Aha, no, nevadí..,“ odkašlal si Harry. Teď zrovna nechtěl odejít, ne..když jsou spolu zase sami.
Ginny pobídla malého výrečka, aby jí dopis doručil a Harry si mezitím mnul ruce vztekem. Užíralo ho vědomí, že třeba psala nějakému klukovi.
Když sova odletěla, ovzduší zhoustlo. Najednou Harry a Ginny naproti sobě stáli a ani jeden neměl co říct.
Harry prolomil hrobové ticho: „Hele, Ginny..víš..já..pokud jde o ten..“
„Neříkej nic, Harry.. byla to prostě chyba..“
„To si myslíš?“
„Nebo nebyla?“
„Já nevím,“ vysoukal ze sebe po chvíli Harry.
„Zapomeneme na to..“
„Ty bys chtěla?“
„A ty ne?“
„Já..no..“
„Co Harry?“ naléhala na něj Ginny.
„Ty bys teda chtěla?“
„Já ..taky nevím!“
Oba se strašně rozesmáli, Ginny si klekla a opřela se o zeď pod oknem. Vlasy jí padaly do očí a Harry měl nutkání políbit jí znovu. Ale nemohl. Nevěděl, jak to cítila ona. Vždyť Hermiona říkala, že o něj už dávno nemá zájem. Nebo že by lhala? Ne, to si nemyslel? Ale třeba se to mohlo změnit..za tu dobu..od toho polibku.
Oba tu stáli jako šašci a nebyli schopní kloudné věty..
„Tak co budeme dělat?“
„Co bychom dělali? Prostě jsme si dali pusu a tím to skončilo,“ usoudila nakonec Ginny.
„Pokud si to tak přeješ, tak dobrá.“
„A ty si to tak nepřeješ, Harry?“
„Už jsme zase u toho,“ zasmál se, „hlavní je, co si přeješ ty.“
„Ale já vím, co si přeju, ale tady spíš záleží na tobě, co si přeješ ty!“
„Tady záleží na tom, co si přejeme oba!“
Opět vybuchli v obrovský smích.
Ginny se postavila a opřela o okno, „koukni na nás, chováme se jako malé děti. Jako kdybychom nebyli schopní říct si, že to prostě nic neznamenalo.“
Harry se přesunul blíž k ní, „a pro tebe to nic neznamenalo?“
„Ne,“ zalhala Ginny.
„Opravdu?“ posmutněl Harry.
„Víš, možná dřív..a za jiných okolností!“ prohlásila Ginny.
„Za jiných okolností?“
„No jistě, tys chtěl, abych tě políbila jenom proto, protože tam byla Cho..“
Harry se pleskl do čela a přivřel oči.
„Co se děje?“ ptala se Ginny.
„Ale..bylo v tom něco víc nebo nebylo?“ zkoušel to dál Harry, doufaje, že mu Ginny řekne aspoň něco pozitivního.
„Prostě jsme se nechali unést,“ prohlásila tvrdě Ginny.
Harrymu se nechtělo věřit, že je Ginny tak odtažitá a odmítavá. Tohle vůbec nečekal, věděl, že to co říkala Hermiona…ale.. Dusil to v sobě celou dobu, od chvíle, kdy vytáhla ten pergamen, ale už to prostě musel říct: „Ty teď s někým chodíš?“
„Já?“ zarazila se Ginny, proč se jí proboha na to ptá? „No, tak trochu!“
„Tak trochu, to je co?“ Hlas mu trochu ujel, cítil, jak mu rudnou tváře a cítil vztek, který se prolínal jeho dlaněmi, které svíral v pěst.
„Proč tě to zajímá, Harry?“
„No, jsem zvědavý, prostě cítím jakousi ..nevím, jak to říct..prostě si sestra mého nejlepšího kamaráda. Tím pádem jsi skoro taky jako moje sestra.“ Tak tímhle to ještě víc pohnojil, tím si byl jist.
„Kterou si líbal..,“ sklonila Ginny hlavu. Takže sestra, je pro něj jenom sestra. To je konec. Myslela si, že je za tím něco víc, ale celou dobu se chová jako Ron. Takže má teď o jednoho hlídacího psa navíc, teda o jednoho bratra navíc.
„Nooo,“ protáhl nervózně, „která mě líbala.“
„Harry!“ smála se Ginny.
„Dobrá, se kterou jsme se společně líbali,“ chtěl taky dodat, že to bylo moc pěkné a že se mu to líbilo, ale nezavdal si odvahy. Pak se podíval na hodinky a zděsil se, „promiň, už musím jít. Už dávno skončila hodina, Hermiona a Ron na mě budou čekat. Musím na oběd a pak mám další zkoušku.“
„Jo, jasně,“ přitakala Ginny, „měj se a hodně štěstí!“

Blanch

candita.cz

bíglofil | wowkař | mangacvok | pisálek | grafický magor | metalák | rozhodně pako ... Smrdím tady od roku 2002 a smrdět budu dál!

19 komentáře “58. kapitola

  1. je to možné :))) Já už ani nevím, co tam je za situaci..nechce se mi to číst 🙂 Hlavně, že mě chápete :))

  2. občas se někdo překlepne a navíc je to vtipný překlep…………. Harry nadskočila, jakoby Harry vyslovil………………… docela zajímavé ale dobré

  3. 🙂 já dělám hodně překlepů.. po jednom =řečtení si toho nevšimnu..nechce se mi to po sobě číst víckrát..

  4. Harry nadskočila, jako by právě Harry vyslovil Voldemortovo jméno.   xDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDD    nemá tym být Ginny xDDDDDD

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

code

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..