56. kapitola

„Nesnažte se podvádět, pergameny jsou začarovány tak, aby poznaly jakýkoliv podvod, v tomto případě byste dopadli velice špatně a byli byste vykázáni z testu a byli byste známkováni písmenem E,“ hlásal jakýsi malý podsaditý mužík, který stál za katedrou, opodál stála profesorka Prýtová a sledovala dění ve třídě.
„Začít můžete…tři…dva…jedna…teď,“ odpočítal podle hodinek malinký muž, „chopte se svých brk a pište, máte na to přesně hodinu.“
Harry se do toho hned pustil. Na první pohled to vypadalo strašlivě, ale jakmile se začetl, uvítal otázky, na které znal odpovědi. K čemu slouží Mandragora? Nad touto otázkou se mírně usmál, kdo by znal líp účinky Mandragory, než jeho nejlepší kamarádka Hermiona Grangerová. Když si vzpomněl na události v druhém ročníku, musel se prostě nad touto otázkou usmát.
Následující tři otázky se stále týkaly Mandragor.
Když už se blížil konec hodiny, Harry si pochvalně oddechnul. Naposledy smočil brk v inkoustu a naškrábal odpověď na otázku pětadvacet. Nemohl tomu uvěřit, ale na všechny otázky znal odpověď. Nebylo to tak strašné, Aladar měl pravdu, všichni dělají z těchto zkoušek pěkné drama.
Ohlédl se na Rona, v obličeji byl neobvykle rudý, ale podle toho, kolik toho Harry viděl napsaného v jeho pergamenu, poznal, že na tom taky nebude nejhůř.
Naopak Hermiona se zeširoka usmála, naposledy foukla na konečné, ještě mokré, slůvko a odevzdala pergamen profesoru z komise, který už pergameny vybíral.
Na chvíli spočinul na Harrym, ale nakonec beze slov vzal do ruk jeho popsaný pergamen a odešel zpět ke katedře.
„Dobrá, studenti, to je pro dopoledne vše. Ve dvě hodiny se uvidíme opět zde, tentokrát tu budou všichni členové komise a každého z Vás budeme brát postupně podle abecedy, přeji vám všem dobrou chuť,“ složil pergameny do lejstra a odkráčel ze třídy někam pryč.
Ron se otočil na Harryho: „Tak co?“
„No, myslím, že mám všechno…a doufám, že i dobře.“
Hermiona se vesele usmívala. Ron si všiml její dychtivosti něco říct, ale schválně se jí nezeptal. Zpět se otočil na Harryho, „jo, nebylo to tak strašné. Nejvíc mě pobavily první tři otázky..“
„..mě taky,“ přitakal Harry.
„.. no a zbytek docela šel, jen na jednu otázku jsem si za boha nemohl vzpomenout, a tak jsem si prostě a jednoduše něco vymyslel.“
Hermiona důležitě odkašlala. Ron ji slyšel, ale ani se na ni neohlédl, jen ať se povaří ve vlastní šťávě.
„Co myslíš, Harry,“ pokračoval, nevnímaje Hermioninu touhu pochlubit se, „co budeme dělat za praktickou zkoušku?“
„Já nevím, přesazovat narcisy?“zavtipkoval Harry
„Taky myslím, že budeme zřejmě něco opečovávat..třeba ty zmiňované Mandragory, to by docela šlo.“
Hermiona se zhluboka nadechla, ale Ron jí skočil do ještě nevyřčené věty, „pamatuji si, jak jsme se o ně starali v druhém ročníku. Doufám, že se budeme starat o cibulky, jinak nevím..o dospělé Mandragory….., ježiši, Hermiono, my se tě prostě na to ptát nebudeme,“ vypěnil Ron, když slyšel další důležité odkašlání, „pokud chceš něco říct, tak to prostě vyklop, nám je jasné, že máš samozřejmě všechno dobře! A že to podle tebe bylo hrozně jednoduché.“
Hermiona už ani necekla, nafoukla se jako žába a následovala své dva kamarády na oběd, aniž by Ronovi věnovala jediný pohled.

Blanch

candita.cz

bíglofil | wowkař | mangacvok | pisálek | grafický magor | metalák | rozhodně pako ... Smrdím tady od roku 2002 a smrdět budu dál!

4 komentáře “56. kapitola

  1. Wastow nejsou…mají v průměru 4-5 stran, jenomže když jsem tehdy vkládala tu povídku na tento blog, tak jeden článek vyžadoval jen 10 000 znaků, což je nějaká stránka a půl, proto jsem je musela dělit. Ve skutečnosti má tato povídka 32 kapitol a ne to nehorázné číslo, co je v seznamu. Já bych si nikdy nedovolila napsat něco tak krátkého :))

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

code

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..