39. kapitola

Marina, téměř třináctiletá blonďatá dívka s hnědýma obrovskýma očima, se šla podívat, kdo ji to shání. Když si uvědomila, kdo tam stojí, málem se svalila na zem: „Harry Potter? Za mnou?“
„Promiň, že tě tu rušíme, Marino,“ začala Hermiona, „ale musíme s tebou mluvit, tady to nejde. Nešla by si s námi?“
„Jistě,“ vzala si na sebe svetr a vyšli spolu někam na neutrální místo. Nejvýhodnější se jim zdála, teď už prázdná, učebna na Obranu proti černé magii. Sedli si do lavic.
„Víš, to, o čem s tebou chceme mluvit se týká.. Vo-Voldemorta, Rone, nech už toho,“sjela ho Hermiona, ale nejen Ron však poskočil. Při vyslovení tohoto jména se Marina pevně chytla lavice a vytřeštila ještě víc ty své velké oči.
„Ty-víš-koho? Co já mám s ním společného proboha?“ ptala se dívka
„No totiž, my si myslíme, že jsi dědičkou Roweny z Havraspáru, vlastně, jsme si téměř jisti. Pokud totiž chceme porazit Voldemorta,“ teď už Hermiona Rone sjela jenom pohledem, „budeme potřebovat moc všech dědiců.“
„Všech dědiců? Co to znamená, to jako víš, kdo jsou další dva dědicové?“ dívka už si na vyslovování Voldemortova jména vcelku zvykla.
„No totiž,“ Harry sklopil hlavu, „já jsem dědic Godricka Nebelvíra.. a Noreen Harperová je dědičkou Helgy z Mrzimoru. Schází nám už jen poslední dědic. Ty.“
„Bohužel vás zklamu,“ porozhlédla se po všech třech Marina, „ale já nejsem dědičkou,“ v tu chvíli jí to přišlo líto, protože měla možnost se bavit s legendárním Harrym Potterem a mohla s ním dokonce mluvit častěji, kdyby.. „můj bratr je dědicem.“
„Aladar?“ zeptala se nejistě Hermiona. Marina přikývla.
„Takže on je starší?“ po dlouhé době Ron konečně ze sebe něco vydal.
„Jo, on je dědicem.“
„A nevíš..nevíš, jestli má nějakou zvláštní moc?“ zeptal se Harry. Marina chvíli zaváhala, ale Harrymu Potterovi přece nemůže lhát, ale taky dala slib.
„Víte co? Pojďte, já vám ho představím,“ šli zpátky na kolej. Marina je poprosila, aby na chvilku počkali venku. Jen co zmizla za brněním, objevil se ve dveřích chlapec. Skoro stejného typu jako Harry. Jen o něco vyšší a statnější. Měl černé vlasy, elegantně a mírně vlající mu do očí, napůl zastrčené za uchem a měl zelené oči. Sice ne tak jasné jako Harry, ale i tak dost zřetelné. Kolem krku měl dřevěné korálky. Když vyšel ven, strnul na Hermioně pohledem. Asi dvě minuty na sebe oba dva jen tak hleděli. Harrymu už bylo zvláštní, že se ani nehnout. Není jim něco? Zatímco Ron už byl téměř rudý jak humr, vzteky pukal.
„No tak to už stačilo,ne ?“ vybuchl najednou. Oba to vylekalo. Chlapec ale pohotově podal Hermioně ruku a jemně s ní zatřásl, „Ahoj, jsem Aladar.“
„Čau, jsem Hermiona,“ takovýhle úsměv viděl Harry Hermioně na tváři naposled, když se dali dohromady s Viktorem Krumem.
„A já jsem Ron,“ zamával mu před očima.
„Jo jasně, těší mě,“ podal mu taky ruku, nakonec ji podal Harrymu, „ahoj Harry.“ Kdo by se divil, že ho zná, že?
„Mohl bys..bys jít s námi, prosím?“ Hermioně se z podivných důvodů třásl hlas.
„Jistě,“ přikývl.
„Sestra ti nic neřekla?“ ptal se Harry.
„Ne, jen říkala, že budu hodně překvapený,“ usmál se. Měl překrásný úsměv, který zřejmě Rona ještě víc dožíral.
Zašli zpátky do oné učebny a celé mu to zopakovali. Všechno, co řekli Marině teď zopakovali jemu.
„A jak jste vůbec věděli, že jsme spříznění s..jak jsme nás našli,“ žasl nad Hermioninou výřečností Aladar.
„To je na dlouhé vyprávění,“ usmála se Hermiona a Harry si byl v tom momentu jist, že se trochu začervenala. Co to s ní je proboha?
„Poslyš, Aladare,“ Harry už to chtěl konečně vědět, „máš nějakou zvláštní moc?“
Chvíli se rozmýšlel, ale nakonec usoudil, že bude přece jenom dobré, že jim to ukáže. Oni mu koneckonců řekli všechno o sobě a svých plánech.
„Dívej se támhle,“ ukázal Aladar na vázičku na profesorském stole. Otočil se tím směrem, upřel oči na vázičku a.. váza pomalu bledla a bledla. Byla světlejší a světlejší, až téměř nebyla vůbec.Zmizla, pár sekund na to se objevila v Aladarově dlani.
„Páni,“ pískl Ron, „to bylo fakt dost dobrý.“
„Díky.“ Na Hermionu to zřejmě hrozně zapůsobilo. Proč na ní nezapůsobila i ta Harryho moc? Jistě, že to na ní udělalo dojem, spíš byla vystrašená, ale takhle se u toho rozhodně netvářila a už vůbec ho takhle nehltala přitom očima.
„No,“ usoudil nakonec Harry, „myslím, že už je pozdě, měli bychom se vrátit.“
„Jasně,“ usmál se Aladar, „uvidím vás zase někdy?“ konkrétně se podíval na Hermionu. Ta mlčky přikývla.
„Zdá se mi to, nebo jsou nějací divní?“ šeptl Ron Harrymu do ucha. Ani nemusel šeptat, protože ani jeden z nich ho vůbec nevnímal.
„Tak dobrá,“ Harry s Ronem vyšli dřív, mysleli, že když vyjdou, Hermiona je hned bude následovat. Ale chvilku se zdržela.
„Kolik ti je,“ zeptal se Aladar, „to já jen tak, ať vím, vůbec jste mi neřekli, jak jste staří. Ale asi jako Harry, viď? Takže patnáct ?“ Hermiona přikývla, „Mně je sedmnáct, kdyby tě to náhodou zajímalo,“ ztišil hlas, podíval se jí zpříma do očí, „tak naviděnou, Hermiono.“
„Prosím tě, co to mělo znamenat?“ rozčiloval se Ron, když už byli s nebelvírské věži.
„Nevím, co tím myslíš, Rone?“ Harry věděl, že zase dojde k nevyhnutelné hádce, a tak se mlčky posadil a nechal je, ať si to vyřeší. Lépe řečeno, ať si to Ron vyřeší, protože Hermiona, jak se zdálo, žádný problém neměla.
„Ale ty moc dobře víš, o čem mluvím. Co to mělo být? Nějaké cukrování?“
„Vážně nevím, o čem mluvíš. A pokud bych s někým cukrovala, Rone, tak tobě do toho určitě nic není!“ řekla s chladným klidem.
Ron se otočil na Harryho: „Tak řekni ji něco, kámo!“ Harry se podíval na Hermionu, která svraštila obočí a ani nedutal.
„Myslím, že do mého soukromí ti nic není, Rone. A ocenila bych, kdyby si mě neosočoval kvůli každé blbosti,“ sebrala se a zmizla ve svých komnatách.
„Prej každé blbosti, slyšel si to?“ sedl si vedle Harryho.
„Jo, slyšel. Ale myslím, Rone, že bychom ji měli nechat, ať si dělá co chce. Měla pravdu, nám do toho nic není,“ nakonec se zvedli a šli taky spát, protože je čekal náročný den a hned první hodinu měli se Zmijozelem.

7 komentuje 39. kapitola

  • Helesika  píše:

    no  já si myslím , že Rona zžírá žárlivost.:-))))

  • Blanch  píše:

    :)) To jsou jejich běžné hádky, jako z knih :))

  • Glum Vlk  píše:

    No,jo.

  • Julie  píše:

    Tady mi to nepříjde jako z knih tady mluví žárlivost.

  • Blanch  píše:

    :))) I Rowling přiznala, že v knihách panuje žárlivost :))

  • Verč@  píše:

    Jj………Roník žáááááááááááárrrrrrrrrrlííííííííííííí!!!!!!!!!!!!!:-DDDDDDD

  • Pajuš  píše:

    to je jasné!!dvě great postavičky *IN LOVE* s tím sedmákem jí to přeju:)

Odpověz

Můžete použít HTML <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

*

code