Tara na něj mrkla. Zrovna nesla tác k jídelnímu stolu: „Měl bys rychle běžet,“ šeptla, „tvoji rodiče už dávno sedí u stolu.“
„A jéje, to bude zase výprask,“ polknul Sirius.
„Omlouvám se, že jdu pozdě,“ začal Sirius, i když věděl, že to stejně bude k ničemu, „usnul jsem.“
„Ty mi nikdy nemůžeš udělat nic kvůli, viď Siriusi?“ její hlas zněl hodně zahořkle, „Raději se posaď, nechci se před jídlem rozčilovat, ty jeden.. jeden..“
„Nezdržuj se s ním Honorie, víš, jaký je, nemá cenu to teď rozebírat..“
„Ono to nemělo cenu nikdy. Je to zkáza naší rodiny!“
„Hm, takže teď už na mě budeš dokonce i házet to, že vy dva se pořád hádáte, ne? Kvůli mně se nakonec rodina rozpadne,ne?“ tahle věta mu byla osudovou, tehdy ještě nevěděl, jak moc je k pravdě blízko.
„Mlč, kluku, aspoň u večeře by si konečně mohl držet jazyk za zuby!“
„Ty jsi s tím začala, máti!“
„MLČ!“
Sirius sklonil hlavu k talíři, tak, aby na něj nebylo vidět a tiše se hihňal. Měl tu výhodu, že si nechal narůst vlasy po ramena a nebylo mu vidět do tváře. Vlastně ani nevěděl, jestli si je nechal narůst na truc matky, protože ji hrozně ty dlouhé vlasy pobuřovaly, nebo jestli mu to tak vyhovuje. Každopádně by si je asi ostříhat nenechal, byl s tím spokojený. Říkávali mu, že vypadá jako trhan z nějaké mudlovské vesnice nebo jako azkabanský trestanec.
Tara přinesla druhý chod. Měli růžičkovou kapustu a uzené maso. Nejspíš proto, že tohle jídlo Sirius tak hrozně nenáviděl. Od chvíle, kdy přijel na prázdniny domů nechává jeho matka záměrně dělat jídla, která nemá rád. Když Tara přistoupila k němu, nandávajíc mu kapusty, ohrnul nos a ona mu nenápadně šeptla do ucha: „V kuchyni jsem ti uvařila něco lepšího!“
„Jsi anděl,“ sklonil se nenápadně k ní. Když všem nandala, odešla do ústraní. Vypadalo to, že Siriusův bratr taky zrovna neskáče nadšením. Věděl, že tohle je matčin boj. Záměrně čekala, jestli Sirius načne jídlo. Nechtěl tuhle bitvu prohrát a taky, že neprohraje. Regulusovy úšklebky nad jídlem mu dávaly sílu. Aspoň není jediný, kdo u stolu trpí jako on. Vzal příbor a dal se do jídla. Jeho matka průběžně kontrolovala, jestli Sirius vážně večeří a když odevzdal prázdný talíř, překvapeně a zároveň nakvašeně ho sjela pohledem. Já se jen tak nedám, máti!
Rodinná tradice byla rozpuštěna. Regulus si odběhl do svého pokoje s něčím hrát. Otec si vzal Denního věštce a šel si sednout do obývacího pokoje na pohodlné kanape. Matka sklízela ze stolu. Sirius využil situace, že si ho nikdo nevšímá, a tak se rychle tiše vkradl do kuchyně, kde už na něj čekala Tara s jeho oblíbeným pokrmem, který uměla tak dobře udělat jenom ona. Smaženého pstruha na citrónu s vařenými brambory. Mohl se po tomhle jídle utlouci. Tak obyčejné, tak mudlovské a tak dobré.
„Bylo to vynikající, konečně jsem spláchl tu hnusnou kapustu, jsi vážně anděl, Taro, jsi moje všechno,“ odložil příbor na talíř, který byl dočista, dalo by se říct, vylízaný.
„Ale nepovídej,“ usmála se na něj Tara. Uměla se tak hezky smát. V tomhle domě nebylo zvykem vidět někoho se smát. Naposled viděl Sirius svou matku se smát, když mu bylo devět, teda, smát se od srdce a s citem. Smích, kterým nyní Siriuse obdařovala byl falešný, posměšný, škodolibý, zlý a ubližující. Ale je pravda, že smích, který každý den mohl na někom vidět, patřil jeho mladšímu bratrovi. Denně vyváděl nějaké lumpárny a denně ztrpčoval Siriusovi život, a pak měl z toho obrovskou radost. Radost z cizího neštěstí.
„Vážně Taro, jsi jediná, koho mám v tomto domě opravdu rád,“ neřekl však to, co cítil už nějakou dobu. Ano, měl ji rád, ale tak nějak víc. Byla pro něj víla, která ho zachraňuje, osoba, na kterou se může jako na jedinou spolehnout. Byla mu vším. Platonicky ji miloval, ale nechtěl, aby se to někdy dozvěděla.Neměla ani tušení, jak to doopravdy je a neměl v plánu to všechno překazit. Jejich překrásné přátelství by tím zkazil a navíc, dívka v jejím věku přece nekouká po mladších. Hledá si už pomalu muže na celý život a on jím rozhodně nebyl.
Jindy sebevědomý kluk, který mohl mít každou holku ve škole, na kterou si vzpomněl, byl ve skutečnosti tak uzavřený a skrýval vše, co se v něm děje. Jindy atraktivní, sebevědomý a vtipný kluk si teď připadal jako ta největší nula. Když viděl, jaká osobnost tu proti němu stojí. Nebyl tak statečný, aby pro svou lásku bojoval a taky si vůbec nevěřil. Ne, nechá to tak, jak to je. Stejně zase odjede, nemůže jí to říct.
„SIRIUSI BLACKU!“ Sirius byl v obrovském průšvihu, jeho matka právě vstoupila do kuchyně. Sklenice, kterou ještě před chvíli držela v levé dlani, nyní ležela na zemi na tisíc kousků. Matka byla v nejvyšší fázi zuřivosti. Tohle Sirius znal, nebude na mě šahat, jestli na mě šáhne.., „Řekla jsem ti snad tisíckrát, že se nemáš vybavovat s touhle.. je to služka a ty jsi víc. Jsi pán tohoto domu. Nemáš tu co dělat… tohle ti přijde draho. Neposlechl si můj příkaz, mladý muži..“ Sirius raději ani nic neříkal, z tohohle by se nevykroutil. Bylo nad mraky jasné, že byl v kuchyni s Tarou. Proč jinak by tu chodil. Byl vážně v průšvihu.
„Au,..sakra..au..,“ Sirius nemohl nic dělat. Jedna rána následovala druhou, bič hbitě práskal o Siriusova záda.
„To bylo naposled, je ti to jasné..tu máš,“ práskla znovu, „naposled. Už tě tam nikdy nechci vidět, rozumíš?!“
nevim,nevim…vážně si myslíte ze by stará blacková mlátila sví dítě bičem?pochybuju…
nepochybuj, ona na něj byla zlá.. a jsou i horší povídky ..přečti si třeba Sirovo utrpení od Alzinky(Cernyonyx nebo taky Lejdynky)..
Jeho život v Blackovic domě stál za prd, takže ano, opravdu si myslím, že tohle bylo možné.. a není to jen můj názor. Ty si samozřejmě pochybovat můžeš, je to tvá věc 🙂 Já nepochybuji
je to jen povídka a tu nesmíme řešit do detailu ,,, i dnes ženy strkají své děti do popelnic……..(bohužel)
……………………………..povídka není jako film……… pokud jste viděli Troju všimněte si u jedné scény že na nebi letí stíhačka………………a je dost vidět……………………….takže teda no nevím kde se v tý době vzala??,
:))toho jsem si tam fakt nevšimla :)) dobrá chyba filmu :))
Jako..já si nemyslím jen v povídce..podle knihy si myslím, že Blacková byla schopná Siria týrat..nemohl ji mít nerad jen kvůli tomu, že se rozcházely jejich názory.. muselo v tom být něco víc..věřím tomu, že když jí odporoval, mlátila ho..
jojo mě taky někdy přilítla facanda když jsem byla v pubertě (ale bičem mě nemlátili) naštěstí
moji kamarádku mlátili koženým páskem 🙁
fakt dost hustý,a tvrdý,doufám,že se rychle sbalí a pude k Jamesovi…..
je to hodně brutální, proto si to nedokážu představit jako skutečnost
Je to až trochu moc krutý:(((
je to krutý ale strašně mě to ab číst….je to fakt skělí hele…
Moji sestru bili rodiče páskem.
Karolíno jj..jsou i takoví rodiče, proto si myslím, že u Siria to taky nebyl žádný med.
Ve třetí třídě jsem měla spolužačku, kterou mlátili koženým páskem a dokonce ji brácha zlomil ruku a doma za to seřvali ji.