29. kapitola

Přišlo to, na co samozřejmě všichni, až na Hermionu, zapomněli. Zkušební testy NKÚ z Formulí.
„Sakra, to je dneska ? Ani jsem se na to nekoukl,“ bědoval Ron.
„To máš zadostiučinění, já jsem ..,“
„Dobrý, dobrý Hermiono, my to víme, že jsi nám to říkala, ale prosím tě nech toho, to nám teď nepomůže!!“ zuřil Ron.
Hermiona věděla, že její slova jim teď vážně nepomůžou. Ona jediná byla schopná napsat test na výbornou.
„Kdybych tak uměl číst myšlenky,“ vzdychl Harry.
„To by jsi chtěl celý test opsat ? To nemyslíš vážně Harry, k tomu by ses přece nesnížil!?“ Hermiona ho propíchla vyčítavým pohledem.
„To je skvělá myšlenka kamaráde, není na to nějaké kouzlo ? Ale vždyť přece umíš zastavit čas, ne ?“ usmíval se Ron.
„No tak Rone !!“ okřikla ho Hermiona, „Ani nad tím neuvažuj !!“
„A co mám jako teď dělat ? Hermiono, já nic neumím !“
V tu chvíli k nim přiběhla Noreen. Celá uřícená a v rukách měla plno papírů, brků a knížek.
„Kamarádi moji, to je v háji !“ utírala si pot z čela, „Jsem naprosto dutá, nestihla jsem se za celou dobu nic naučit. Pořád jsme byli zabraní tím dědicem. Vůbec jsem si na tu zkoušku nevzpomněla. Teprve dneska ráno mi Susan Bonesová připomněla, že se to píše. Posledních dvacet minut nedělám nic jiného, než že jsi to opakuji, ale musel by mě někdo osvítit, abych to zvládla. Naprosto nic si nepamatuji.“
„Tak na tom jsme úplně stejně Noreen. Taky nevím ani ň, teprve teď mi došlo, že je ten test a za celou dobu jsem si na učení ani nevzpomněl,“ proklínal se Harry a Ron jen s křivým úsměvem a kývnutím přisvědčil, že on je na tom úplně stejně.
„Rozdejte to prosím slečno Brownová,“ pokynul profesor a podával ji jakési svitky pergamenu.
Celá třída zmlkla. Nikdo neměl z to ani muknout. Na Harrym, Ronovi a Noreen bylo teď pěkně vidět, že jsou nervózní. Ron si kousal nehty na prstech, Harry si mnul čelo a Noreen si nervózně natáčela vlasy na prst. Všichni se na sebe koukli, když jim papír dolehl na stůl. Jediná Hermiona se za celou dobu nekoukala jinam, než na svůj pergamen. Jakoby se svět kolem ní rozplynul. Harry se na to vrhl.
První otázka zněla :Jak nazýváme kouzlo, kterým nutíme předměty létat a jak byste nazvaly pohyb hůlky, který při něm používáme ?
Skvělé, tohle Harry přece věděl. Vzpomínal si, že takhle začala jeho úplně první hodina Formulí. Hned zapsal.
Dalších pár otázek Harry ještě zvládal, ale čím dál se dostával, tím obtížnější byly.
U otázky číslo dvacet pět už si opravdu nevěděl rady. Koukal kolem sebe, jakoby čekal, že teď k němu někdo přijde a řekne mu správnou odpověď. Jenže nikdo se ani nepohnul. Koukl na Rona, který teď ze sebe vydával jen kapky potu. Noreen měla obličej zkřivený pocitem viny a obav. Zkoušela na něco přijít, ale nakonec to vzdala. Roztáhla ruce a složila do nich hlavu. Chvilku jen tak koukala z okna ven. Byl chladný březnový den. Na trávě ještě ležely tenké sněhové pokrývky, které ale pomalu roztávaly. Dlouho jí to ale nevydrželo, protože si jí hned všiml profesor Kratiknot.
„Jste hotová slečno Harperová ?“ už si to šinul k ní.
Noreen vztyčila hlavu a s třesoucím hlasem sotva odpověděla, „N-no..totiž..no, a-no, vlastně ano..,“ čekala, co bude.
Harry teď věděl, na co asi myslí. Je konec. Profesor si vzal do ruk její práci a začal si ji pročítat. Harry si všiml, že tam Noreen nemá téměř nic napsáno. Vyjma prvních otázek, těch nejjednodušších. Přikrčila oči a držela ruce v pěst. Harry na ni viděl obavy z toho, že se teď ztrapní tím, jak špatné má vědomosti. Ale to se nestalo…
„Výborně slečno Harperová, výborně.. skvělá práce. Dávám Vám nejvyšší hodnocení, výborné, neboli za A,“ položil ji to zpět na stůl, “ a už mi to nemusíte odevzdávat.“
Harry střelil pohledem na Noreen. Vždyť přece viděl skoro prázdný papír, jak mohl Kratiknot dát Noreen výbornou ?
Noreen po Harrym hodila stejným výrazem. Naprosto překvapená se koukla zpět na papír. Tiše vypískla a přidržela si ruku k ústům. Naprosto vykulenýma očima teď klouzala po pergamenu, přes řádky, které nebyly napsány její rukou.
Harry si přál také dostat výbornou, ale jeho svědomí si připustilo, že by byl vůbec rád, kdyby dostal přijatelné, za C. Nakonec si sbalil věci a rychle odtamtud vypadl, nechtěl být už ani chvíli o samotě se svým svědomím, které mu nadávalo, že se měl na to aspoň jedním okem mrknout.

13 komentuje 29. kapitola

  • Helesika  píše:

    ty jo jen jestli to nenií ta jeji schopnost či co

  • Blanch  píše:

    :))) chytrá 🙂

  • Helesika  píše:

    jaj díky:-)))

  • Blanch  píše:

    nemáš zač 🙂

  • Julie  píše:

    to nemyslíš vážně?Takovou schopnost bych taky chtěla…. Napíšu při prověrce z Dějáku pár vět a učitelka mi dá za 1:))))

  • Blanch  píše:

    Jo, taky by se mi to hodilo, hlavně při matice..

  • Verč@  píše:

    Si taky myslim,že je to jeji schopnost..;-)

  • fenix  píše:

    ale wingardium leviosa se neučili na první hodině……

  • Blanch  píše:

    Pokud vím, tak v knize to tak je..

  • fenix  píše:

    neni…… tam přece je napsáno, že profesor kratiknot tvrdil, že už sou tak pokročilí aby donutili předměty létat…..teď na to koukam….. bylo to až někdy před večerem všech svatejch….

  • Lucy  píše:

    fenix:I mistr tesar se utne… ze to studujes tak dopodrobna! Nejdulezitejsi prece je, ze je to supr povidka, ne? Nevim, nevim jestli by nekdo z nas( ctenaru) napsal jen ze ctrtiny tak dobre povidky jako Blanch..

  • Blanch  píše:

    fenix tak to už mě ovlivňuje film…omlouvám se.. je to možné…

  • Pajuš  píše:

    Samo,že to bude ta její "nová"!!teda myslim,já nic nevim .a mooc jí to přeju(ptž. je zrzka:))chudák Harry,já být jím,asi ten čas zastavím…

Odpověz

Můžete použít HTML <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

*

code