Ráno na snídani Harry čekal, že mu přijde dopis nebo nějaký vzkaz, ale nic se nedělo. Když sovy nosily poštu, tak k Harrymu jen přiletěla Hedvika s Denním věštcem, kterého si letos předplatil. Nic zajímavého se nedočetl. Žádné útoky, žádné neobvyklé nehody a už vůbec ne žádná zmínka o Voldemortovi nebo o tom, že byl spatřen a dopaden Sirius Black, což Harryho trochu uklidnilo.
U stolu seděl jen Brumbál, McGonagallová, Snape, Hagrid, profesorka Trelawneyová a Kratiknot. Všichni ostatní učitelé zřejmě jeli Vánoce s někým slavit. Ještě před nedávnem tu bylo jen pár studentů, ale jak se blížil Nový rok, tak jich přijíždělo víc a víc. A k jejich smůle přijel i Draco Malfoy se svými gorilami Crabbem a Goylem.
Na oběd přišlo studentů ještě víc. Harry si pomyslel, odkud se berou. Vždyť nepostřehl, že by přijel někdo další. Ron byl rád, že tu s ním na Vánoce zůstala Noreen. I když měla původně v plánu jet domů za svou pratetou na celé prázdniny, jela k ní až po Štědrém dni a měla se vrátit právě den před Novým rokem.
Když už byli všichni po večeři a Ron s Hermionou šli do věže, Harry se vymluvil, že si ještě něco musí domluvit s Cho. Místo toho šel po kamenitých schodech do třetího patra
. Šel chodbou, kterou už moc dobře znal. Zastavil se před chrličem a přemýšlel, jaké by mohlo být heslo. Vyzkoušel mnoho variant, když se mu nepovedlo Šebestové koule, Gumoví slimáci, Šumivé bzučivky , Drcení švábi vyzkoušel naposled Máslový ležák, Dýňový džus, ale ani s jedním nepochodil. Už byl na odchodu, ale zrovna málem vrazil do samotného Brumbála.
„Profesore Brumbále, Vás jsem hledal.“
„Čekal jsem, že dříve nebo později za mnou přijdeš, Harry.“
„O-opravdu ? A proč ?“
Brumbál se na něj podíval svým pronikavým pohledem přeš půlměsíčkové brýle.
„Myslím, že to víš sám, Harry,“ pošeptal cosi do chrliče, „pojď dál.“
Harry vstoupil a sledoval, jak si Brumbál sedá za svůj stůj. Pokládá si ruce přes sebe na stůl a vážně Harryho pozoruje. Harrymu došlo, že by nejspíš měl říct to, kvůli čemu přišel.
„Ehm.. takže.. víte pane profesore. Nedávno jsem si v jedné knize přečetl, kdo jsou moji předkové a došel jsem k tomu, že ..“
„…tvůj předek a zakladatel tvého rodu je Godrick Nebelvír,“ doplnil ho Brumbál.
„Ano..,“ podíval se Harry překvapeným výrazem, když v hloubi duše věděl, že o tom Brumbál určitě ví, „Vy, Vy jste to věděl ?“
„Jistě Harry. Jen mě překvapuje, že jsi to zjistil teprve teď. Po pěti letech.“
Harrymu najednou bylo všechno jedno, „No a proč jste mi to neřekl ? Za celou tu dobu. Celý čas jste to věděl a nic jste mi neřekl ?“
„Popravdě, měl jsem k tomu vážné důvody. A neměl ses to dozvědět, než bude ten správný čas, ale ten už nastal..“
„Věděl o tom Sirius ? Ví to Sirius ?“ zvýšil hlas Harry.
„Ano, ví to Harry.“
„Co? Takže všichni kolem to ví, jen já ne ? Všichni mi to po celá léta tajili ? Zřejmě jsem moc slabé povahy. Nejspíš by mi to stouplo do hlavy, že ? Ubožák Harry Potter, neměl by vědět, že je dědicem Godricka Nebelvíra..,“ rozčiloval se.
Naopak Brumbál svým tichým a klidným hlasem pokračoval: „Ano, nebudu ti lhát Harry.. Já i Sirius jsme to věděli. Také Lupin, ale nikdo další. Teda ..kromě..“
„Kromě?“ otočil se Harry.
„Kromě Voldemorta. Proč myslíš, že tě chce zničit nebo získat na svou stranu ? Popravdě řečeno, není to kvůli tvým rodičům, ne doslova.“
Harry se teď zhoupl na židli, rychle se uklidnil: „Takže, takže Voldemort zabil mé rodiče, protože byli dědicové Nebelvíra ?“
„Jen tvůj otec, Harry. Jen James byl dědicem. Tvou matku neměl v plánu zabít. Jen Jamese a tebe. Tvá matka zemřela, protože se tě snažila chránit.“
Chvíli tak na sebe koukali. Potom se Brumbál zeptal, jestli má Harry ještě něco na srdci.
„Ne..,“ Harry už byl na odchodu, až pak si vzpomněl.., „Vlastně ano,“ otočil se.
„Ano?“ Brumbál ho málem propíchl pohledem.
„Vy jste věděl, pane profesore, že Noreen..Noreen Harperová, totiž..že je..že je moje příbuzná ?“
Brumbál chvíli mlčel.
„Donedávna ne. Ale před nedávnem mi to řekl Sirius, takže už ano. Vím to. Pokud se nemýlím, je to dcera sestřenice tvé matky ?“
„Ano, jistě. A také je..“
„Ano, vím Harry. Je dědičkou Mrzimoru.. ale teď už bych tě poprosil, jestli by jsi mohl jít. Mám ještě spoustu práce,“ poposunul si své půlměsíčkové brýle a zatvářil se neurčitě. Harry se ještě naposledy zeptal, jak použít Myslánku, jak do ní uložit špatné vzpomínky. Brumbál mu vše vysvětlil, a pak Harry nakonec odešel.
Takže je to jisté. Je opravdu Nebelvírův dědic. Ale to znamená..to znamená. Ne, není to vůbec jisté. Mohl to zdědit, ale nemusel. Mohl zdědit nějaké Nebelvírovy dovednosti. Může mít nějaké neobvyklé vlastnosti. Proto ho chce Voldemort zabít. Nebo ho prostě chce jen zabít proto, že má co dočinění s Godrickem Nebelvírem. Nebo má strach, že ho jako dědic Nebelvíra může porazit.
Už dávno ví, že Voldemort je dědic Salazara Zmijozela, takže by ho nepřekvapovalo, kdyby se chtěl zbavit i ostatních dědiců. Ale to znamená, že … proboha, Noreen. Harrymu se teď honilo tolik věcí v hlavě, že ani nevěděl, kam jde.
:):):):):):)
:))
jj good
))
)))
Ha,ha,ha:)))
😉 .) 🙂
😮
Tak tomu se říká duchaplný rozhovor.
:-p :o)
Harry vstoupil a sledoval, jak si Brumbál sedá za svůj stůj.
To je dobrý :)) svůj stůj :))))
Jinak v pohodě….
tam samozřejmě má být stůl :)))
a zas nic ta střelená Chocholate :(:(:(
sou to velcí zlouníni,že to Heryšovi tajili!!kopla bych je…no,nic,mé názory nebudu dál uveřejňovat a du dál
P.S. great 😉
it is fantastic