2. kapitola – Jak stíhačky neztrácejí naději

Tak vám splečně s ME přinášíme novou kapitolu naší praštěné povídky. Dneska nečekejte žádnou pořádnou akci, my, stíhačky, se prvně musíme někde ubytovat… 🙂

Zatímco se čtveřice Záškodníků snažila svým tempem předehnat ty dvě stíhačky, ony stíhačky se snažily svým tempem dohonit je. Úspěšně.
Tmavovlasý bohém se neochotně otočil, zřel danou situaci, načež své kamarády obeznámil: „Ty dvě harpyje jsou za námi.“
Morgana se začne rozhlížet na všechny strany, „Kde?“
Sirius na to ihned pohotově zareagoval, „Ona není jenom pomatená, ke všemu je ještě blbá!“
Blanch reaguje: „Ty máš co mluvit, víš, co se říká, dlouhé vlasy, krátký rozum,“ načež se s potutelným úsměvem obrátí na svou kamarádku, „i když by mě dost zajímalo, kolik věcí ještě má dlouhých…na tom rozumu pak už ani tak nesejde.“
„Cože? O čem to mluvíš?“ vyjekne zděšením Sirius.
„Hádej, můžeš třikrát,“ opáčí Blanch.
„Ehm… Myslíte, že se nám podaří nepozorovaně jim zmizet?“ pošeptá James tak, že to slyší všichni v okolí.
„Komu?“ odtuší jakože nechápavým hlasem Morgana.
„Takže jo,“ usoudí Sirius s pokýváním hlavou.
„Jo, jdem,“ souhlasí Morgana.
„Ale bez vás,“ upozornil ji James a propíchl obě slečny ne zrovna příjemným pohledem.
„A to řekl kdo?“ opáčí Blanch.
„Já,“ odsekne Tichošlápek, jako by to snad vysvětlovalo vše.
„Á, potrefený pes se ozval,“ konstatuje na to znovu dívka. Trojice chlapců se na svého kamaráda zvědavě ohlédne. Nakonec se beze slova všichni otočí a odejdou, aniž by cokoliv bylo řečeno. Morgana a Blanch stojí na místě a pozorně hledí na záda, která se od nich v kvapném tempu vzdalují.
„Dáme jim trošku náskok, ať si myslí, že se nás zbavili, až budou za rohem, tak za nimi půjdem. Předpokládám, že půjdou přes Medový ráj, všimla sis, že by se ještě někde po Prasinkách potulovali nějací studenti?“ Táže se starší z dívek.
„Ne. Takže určitě přišli tajnou chodbou,“ usměje se ironicky Morgana.
„Tak jest. Hele, už jsou v trapu, za nimi!“
***
„Vážně šli tudy?“ Optá se Blanch.
„Nevšimla jsem si žádné odbočky, určitě jdeme dobře, ale moc bych nevěřila mému orientačnímu smyslu,“ odpoví Ehran.
„Ale je mi divné, že neslyším jejich hlasy, při nejmenším by nás aspoň mohli pomlouvat! Skoro se cítím dotčená, že jim za to nestojíme,“ zadeklamuje blondýna.
„Možná jim došel kyslík,“ poznamená kousavě druhá z dívek. „Pokud o ně po cestě zakopneme, aspoň jim můžeme dát umělé dýchání,“ zatváří se spokojeně s téměř zasněným výrazem ve tváři.
„Pokud už nebude pozdě. I když…mrtvý nebo živý Sirius, to je fuk, Sirius a vodka, nejlepší jsou studené…ne přesně v tom samém pořadí.“
Bez jakýchkoliv dalších řečí se dívky prodíraly temnou chodbou, v níž zavládal chlad a vlhko. Bylo vidět sotva na metr před sebe. Před nimi i za nimi se rozprostírala tma. Dech se s každým mučivým krokem zkracoval, chodba byla dlouhá a náročná. Po chvíli začínala stoupat ve vidině brzkého vysvobození v podobě večerního světla. Respektive večerních.
Nakonec se úspěšně prodraly až k vrcholku.
Jakmile se za nimi uzavřel vchod jednooké čarodějnice, všimly si, že se před nimi rozprostírají prostory bradavického hradu.
„Hele, tak jsme tu dobře,“ odtuší mimochodem Morgan.
„Toho bych si skutečně nevšimla,“ opáčí ironicky Blanch. Začaly se rozhlížet. Moc toho ale neviděly, protože byla tma jako v ranci. Dokonce nebyly rozsvěcené ani pochodně.
„To jsme si pomohly,“ konstatuje Blanch.
Najednou se odněkud odnikud vynořila temná postava. Mastné vlasy jí spadaly na ramena a ze rtů jí pronikaly chrčivé zvuky.
„Co tady děláte, v tuhle hodinu?“ Podotkla a v hlase jí zazněl výhružný tón.
„Ajaj, není tohle náhodou Filch?“ Aniž by Blanch vnímala dotaz, který školník položil, otočila se na svou společnici.
„Asi máš pravdu, je tu něco cítit,“ odpoví nezaujatě Morgana a mimoděk si protře nos.
„A co to máte na sobě?“ Opakoval nevzrušeně zřejmý Argus Filch v poněkud mladším podání.
„Tomu se říká oblečení, chápu, že ten pojem vám nic moc neříká,“ zareaguje ihned Blanch, „třeba tohle,“ ukáže na svoje tričko, „to se tak vezme rukáv, provleče se jím ruka a tak podobně se to udělá i s tím druhým koncem,“ ukáže na druhý rukáv, „pak to převlečete přes hlavu a tradá, máte tričko…“
„Toulají se po nocích a ještě jsou drzé,“ mumlá si pro sebe muž pobouřeně. „Kdo jste, z jaké jste koleje?“
„Pane Filchi,“ snaží se muži zalíbit Blanch a rádoby pěkně se usměje…
„S někým si mě pletete, já nejsem žádný pan Filch…ze které jste koleje?“ Zeptá se znovu a ignoruje skutečnost, že si z něj dívky dělají legraci. „Půjdete se mnou, hned, za panem ředitelem…“
„Opava-východ(pro ty, jež nepochopili, Opava – východ je zdejší nádraží),“ odpoví s naprostou vážností Morgan. A Blanch vyprskne smíchy.
„Neee, za panem ředitelem neee,“ nasimuluje lítost z předešlého chování jedna z dívek, „nechceme mu přivodit infarkt…“
„Moc vtipné slečno,“ uchopí dívku tvrdě za paži a táhne ji sebou. Načež se ožene po druhé a ta ho kopne do holeně. „Dělej, Blanch, utíkej!“
Aniž by kterákoliv z nich už cokoliv poznamenala, vzaly obě dvě nohy na ramena a v tu ránu byly pryč. Školník sotva stačil dýchat, uběhl pár metrů a když si všiml, že dívky jsou už dávno pryč z jeho dosahu, vzdal to.
„Hele, v jakém jsme patře?“ byla první otázka, s kterou Morgan přišla, když zmizely školníkovi z dosahu.
„Jak to mám vědět, copak jsem Pobertův plánek?“ odtuší Blanch s ironií jí vlastní.
„No to nevím, ale jestli jsme v sedmém, tak je to v suchu,“ odtuší Morgana.
„Ok, tak se na to podíváme,“ sklopí zrak ke schodům, které právě vyběhly. „Jeden, dva…a jo, možná, že v tom sedmém i jsme, fajn, tak hledej ten hnusný gobelín…“
„Nemohlo by to být támhleto?“ Zaťuká mladší z dívek Blanch na rameno a její zrak prstem nasměruje na zeď, jež je vzdálená několik metrů od nich, na konci chodby.
„Ty tu hlavu nemáš jen na klobouky,“ usměje se plavovláska a obě dvě vyrazí vstříc holé zdi. „Ale bacha, ať se ti z ní nekouří, asi by to na nás dost upozornilo.“
„To je spekulativní,“ namítne Morgan.
„Kušuj,“ ožene se po mladší Blanch.
„No jo pořád…“
To už stály před gobelínem Barnabáše Blouznivého, který se pokouší učit troly balet.
„Tak co si přeješ?“ prohodí směrem k Morgan starší dívka.
„Rema,“ zamlaská zasněně bruneta.
„Ale pořád… Na něm se asi moc nevyspíš,“ odtuší Blanch.
„Že ne?“ mrkne na ni Morgan. „I když… To je fakt. Na něm ne, ale s ním…“
„To už by ses vůbec nevyspala.“
„Mě by to nevadilo,“ řekne dívka se zelenými duhovkami schovanými za skly brýlí.
„Dobře, ale teď bychom měly vyřešit to spaní,“ vrátí se k původní myšlence starší z vetřelkyň.
„No dyť to říkám, já s Remem, ty se Siriem,“ opakuje se drobnější dívka.
„Ne, nepovídej, já už myslela, že mi ponecháš jen Petra,“ protočí oči v sloup starší povídkářka. „Ale takový Severus by taky nebyl k zahození.“
Chvíli si dívky vyměňovaly názory, posléze však obě zavřely oči a nuceně si začaly představovat nějakou místnost vhodnou pro ubytování dvou praštěných povídkářek, jejichž mysl ovládly halucinace.
A hle, kde se vzaly, tu se vzaly, ve zdi se objevily – dveře. Obě dívky pohltilo náhlé zklamání, chtěly dva „nejmenované“ Nebelvíry a místo nich se ve zdi objevil dřevěný vchod.
„Dřevo jako dřevo,“ poznamenala Morgan.
Když vstoupily dovnitř, zůstaly ohromeně stát.
Místnosti vévodil obrovský krb. Naproti dveřím bylo okno, jejž pokrývaly temné závěsy. Na zemi byl semišový koberec a v rohu místnosti něco, co předčilo jejich očekávání – dýmka.
„Tak tohle si nechám s radostí líbit,“ oznámila tiše Blanch a její společnice s úsměvem přikývla.
Na každé straně místnosti byly další dveře.
„Nejsi zvědavá, co za nimi je?“ Optala se Morgana a podívala se na Blanch.
„Tak to jdeme zjistit!“ Zavelela ta druhá a obě se jaly otevřít dveře z višňového dřeva.
„Ty vole, tak tomu říkám postel!“ Zvolala překvapeně blondýna, když nahlédla do svého nového bydliště, a s rozběhem skočila do obrovského letiště s temně zeleným saténem. „Pro jednoho je to ale moc,“ uculila se. „Sirie, ach Sirie,“ nakonec se postavila a šla se posadit na sofa, které stálo ve vstupní místnosti naproti krbu.
„Remusi, Remusi, já se v té posteli bojím,“ ozvalo se z druhé místnosti kňučivě.
„To budeme muset jít co nejdříve na lov,“ konstatuje plavovláska. V tom se na stole před krbem objevila brokovnice.
„No… James sice je lovná zvěř, ale já zvěřinu nejím,“ reaguje na to šedooká návštěvnice…
„Máš recht. No ale nějaké jídlo by se hodilo…“ napadne brunetku.
„Ty kanibale,“ osloví ji Blanch.
„No dovol? Já zásadně vepřové maso nejím,“ naoko se urazí Morgana. To už se ale na stole objeví nějaké to jídlo k večeři. Samozřejmě nechyběl ani nějaký ten alkohol, ta životodárná tekutina potřebná k životu.
„Teď už mi ke štěstí chybí jen Remus,“ podotkne Morgana Ehran.
„No počkej zítra,“ ujistí ji starší kolegyně. „Ale prvně bychom jim měly ukrást Pobertův plánek, víš, co všechno dokáže. Takhle se nám budou náramně vyhýbat a to my přece nechceme,“ zazubí se.

Blanch

candita.cz

bíglofil | wowkař | mangacvok | pisálek | grafický magor | metalák | rozhodně pako ... Smrdím tady od roku 2002 a smrdět budu dál!

35 komentáře “2. kapitola – Jak stíhačky neztrácejí naději

  1. jůůva!:D:D to je řežba! jsem se řechtala jak řechtáček! to je takovej užasnej plyšák, který když ho nekdo zmačne, tak se začne nepřekonatelně chechtat!=)))

    Toto bych taky brala..objevit se v bradavicích… Sirie…

    Kurnik…jsem ten koment napsala před pul hodinou a zapomněla ho odeslat:D

  2. Sakra už, JDĚTE DO PRDELE S BLESKOVKAMA!!!

    Uff….se mi ulevilo….těm, které pohoršuji, se předem omlouvám…

  3. ježiš! u mě na blogu bleskovka není!!! co budu dělat???

    jinak blanch… s ME moc nehulte ať vám to neleze na mozek… kdo by pak psal tak pěkný slashík kdyby musel pod drogou psala takovýhle tohleto (mě se to líbí!! Ty víš jak to ne/myslím :))

  4. nijak..Filch v oné době ještě školníkem totiž nebyl 🙂

    Heat jen do nich…

    Zbytku odpovím zítra…jestli zbyde čas…se budu balit, o víkendu budu pryč…

  5. teda blanch, to jsi mě zklamala, že tu v tuto pozdně-brzkou hodinu nejsi :)))

    lidi, víte jak se blbě píše při svitu jedné ubohé čajové svíčky? člověk nevidí ani vlastní prsty :))

    já nechci abys o víkendu bla pryč!! :(( bééé, budu plakat… :'( *fňuk*

  6. Tak tuhle povídku si nechám líbit, no holky poznat vás tak ve skutečném životě, asi bych se divila :)))))

  7. Zdraví vás dvě spisovatelské duše, maminky této struhlé povídky :))

    Těší nás, že se vám to líbí…

    Nu což, Elizabeth, my dvě, toť tvorové prazvláštní, znát nás ve skutečnosti, to je opravdu terno *ironík* :))))

    Myslím, že v té povídce jsme si hodně podobné, píšeme to totiž tak, jak bychom se doopravdy zachovaly…

    renee my jsme s Morganou měly ve dvě ráno poněkud jinou práci :))) Konzumace kvalitní filmotéky ..na tu není nikdy pozdě 🙂

  8. ahoj máš super blog. ale mám takovou prosbičku prosím hlasuj pro můj blog na stránce fantastictwo.blog.cz… když budeš chtít tak ti pošlu v budoucnu taky hlas stačí když mi napíšeš na můj blog… Je to soutěž SNOB a já jsem DElektra můj blog je o Harrym Potterovi tak ti moc děkuju za hlásek… klidně si přid můj blog prohlédnout…ještě jednou díky…

  9. Morgano ty si podobná té povídce??? Vážně?? =DDD

    Bože to je dobrý už mě bolí ksicht jak jsem se celou dobu usmívala taky smála- je v tom rozdíl?? =)

    Takže vašim cílem je dostat Siria a Rema do postele???=) To se vám nepodaří=)) Alespoň podle toho co jsem četla.

    Ale jako wow to je pěkný=) Rychle piště zítra jedu na tábor!!! Na 14 dní tagže budu už zase odloučená od světa hp!! Bože rodino co mi to děláš!! Já budu uplně vymázlá!! Bez Blanch a ostatních autorů HP jsem fakt výmaz…

  10. LUC ona se nezdá, že? :)) Normálně..občas je víc perverzní než já :))

    LUC noooo :))) cílem :))) Cílem je dostat je hlavně všeobecně :))) Až k tomu lovu dojde, to se teprve budeme bavit..máme nějakých sedm stran dialogů a replik, které jsme vymýšlely speciálně pro tuto povídku a dost jsme se u toho nasmály… a pak, že já jsem perverz :))))

    Hele..je to naše povídka, co ty víš, co se tam stane? 🙂 My v úvodu psaly, že je to vlastně něco jako mary sue, i když je to taky parodie, to je pravda :)))

    Teď ME poznamenala, že vlastně ještě neviděla opilou mary sue…a musím jí to přiznat, taky jsem se s takovou ještě nesetkala :)) Vymyslely jsmenový druh: mary sue notorička :)) mary sue feťačka :))

  11. achjo, nechtěl by se tady někdo od M podělit o Rema? 🙂 Třeba jen příležitostně :))) (já vím, že nechtěl, ale znáte to: líná huba…. ;))

  12. hele, Morgano (pořád ještě jsi mi neřekla, jak to mám zkracovat :)), a bude taky hodně vadit, když se v jistých pasážích týhle povídky, který se tu určitě brzo objeví, aspoň vžiju do tvý kůže? :))

  13. já nevím:)) to víš kanibalismus je v módě… (co teprve sebekanibalismus…)

    zkracovat? co? ehm.. já zdrobněliny nesnáším:)) jako..můžeš – jakto většina dělá – mě oslovovat ME nekteří mi Morganu zkracujou na Morgi, Morg:D zustan u ME:))) hm, vžít jo?:)) ale nesmím o tom vědět:)))) takže sis zpečetila osud:)))

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

code

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..