19. kapitola – Komnata přání

No, nějak jsem zdolala tak málo času a postupně jsem dala dohromady tuhle kapitolu. Když už nic, tak aspoň něco. Zřejmě zase dlouho nic nebude, tak jsem ráda, že jsem sesmolila aspoň tohle 🙂 Přeji příjemné čtení..

Sirius se rozhodl si ten týden bez Morisnové náležitě užít. Celou dobu její nepřítomnosti měli samozřejmě volno. Ale přesto Siria hryzalo, co se asi Morisnové stalo. Většinou po škole takové fámy kolují rychlostí světla, ale nyní nic. Jen bylo všem oznámeno, že profesorka Lektvarů je nemocná. Nikdo o ní nic bližšího nevěděl, ani její milovaní Zmijozelští, což bylo opravdu podivné.
„Už to máte, kluci?“
„Na co pořád tak spěcháš, Péťo?“ Siriuse Petrova nedočkavost štvala. Nikdy nebyl trpělivý a i to největší tajemství by byl schopný vyžvanit, pokud by tedy nešlo o něj.
„Já jen, už se moc těším!“
„To my všichni, Petře,“ spřáhl ho pohledem James, „Siriusi, podej mi prosím tu žíni z jednorožce,“ vhodil podlesní ingredienci do lektvaru. „Tak a teď to musíme nechat dva týdny odležet, a pak můžeme začít.“
„Skvělý!“ Promnul si Petr ruce.
„Kam to schováme, aby na to Remus nepřišel?“ Ozval se James.
„Co já vím.. hele..vzpomínáš si, jak jsem ti říkal, že jsem našel s Tery jednu skvělou komnatu? Tam by to bylo skvělý.“
„No jo, svatá Tery..“
„Nech toho, Jamesi. Na to, že je to holka, je skvělá. Ne jak ty ostatní husičky.“
„No dovol?!“
„Promiň, myslel jsem vyjímaje Evansovou!“
„No proto!“ Zaculil se obrýlený chlapec. „Tak jakou místnost si to myslel?“
„V sedmém patře, pojď, ukážu vám to, je to fakt perla všech perel!“
„Nepřeháněj, Tichošlápku!“
„Pojďte a uvidíte!“ Vyzval své dva kamarády a skrz všechny nástrahy, které přináší hrad, zamířili do sedmého patra, kam je Tichošlápek vedl. James přitom nesl kotlík s lektvarem, který z nich brzy udělá zvěromágy, lépe řečeno, který jim pomůže k tomu, aby z nich zvěromágové byli.
„Tady chvilku stůjte, něco vám ukážu,“ James a Petr se opřeli o zeď, zatímco Sirius jako blázen procházel stále chodbou sem a tam.
„Je ti dobře?“ Ozval se Petr.
„Chviličku strpení, pánové, za chvilku to bude,“ prošel chodbou ještě jednou a najednou se naproti nim vytvořila futra s dveřmi, které někam vedly a které tam jistojistě ještě před pár vteřinami nebyly.
„Co-to?“
„To koukáš, viď, Jimmy!“ Zaculil se hrdě Sirius, jako by našel poklad. „Pojďte!“ Otevřel dveře Na chvíli, než vstoupil, se však zarazil.
„Co se děje?“ Zareagoval ihned Petr.
„Je to tu jiné, než posledně!“
„Jiné?“
„Jo, posledně tu byla postel a krb, hromada cigaret a popelníky!“
James na Siria hleděl pohledem, který dával jasně najevo, že si o něm myslí, že je blázen.
„No vážně, Jamesi,“ postřehl Sirius Jamesův výraz a bránil se. „Ne, že by tohle bylo špatné,“ koukl kolem sebe. Místnost byla jako vstup do katedrály. Byla obrovská a měla vysoká okna téměř ke stropu, na nich bylo několik ikon. Podlaha byla z dlažebních kostek a všude kolem byly police. Vypadalo to tu trochu jako sklad. Na regálech bylo plno knih, stetoskopů, pergamenů, brk a věcí, které ještě v životě neviděli.
„Myslíte si, že je to nějaký sklad?“ Zareagoval ihned Sirius. „Vždyť minule to tu vypadalo spíš jako kuřácká místnost!“
„Možná,“ napadlo Jamese, „se tato místnost mění podle přání. Co my víme, tenhle hrad je kouzelný, určitě skrývá plno tajemství.“
„Máš pravdu, třeba podle dané okolnosti se tato místnost promění. Minule jsem se potřeboval schovat..“
„..a dát si několik čvaň..,“ doplnil ho James neochotně.
„Jo. A dneska potřebujeme schovat na dva týdny tenhle lektvar, a tak se místnost proměnila v jakousi úschovnu.“
„Na tom něco je, kluci,“ vložil se do dialogu Petr, „podívejte,“ vzal do ruky nějaký kotlík, „ten tu asi nebude pár dní,“ ukázal ho klukům. Byl celý zaprášený a bylo na něm vidět, že nebyl několik let používaný.
„Hele, tohle by se mi hodilo!“ Popadl Sirius sklenici, ve které byly nějaké přísady do Lektvarů.
„Poslyš,“ přistoupil k němu James odkládajíce přitom kotlík někam do regálu, „tohle nevypadá zrovna na bylinky, které užíváme!“
„Jo,“ přistoupil k nim Petr, „spíš jako nějaké jedovaté houby či co.“
Sirius se začal zeširoka usmívat.
„Co je?“ Zazubil se na něj Petr.
„Teď mě něco napadlo!“
„Srabus!“ Vykřikl bezmyšlenkovitě James.
„Přesně!“
„Cože? Vy mu chcete dát sníst tenhle blivajz? Ale..co když se mu něco stane!“ Zamračil se Petr.
„No právě. Vždyť je na lektvary přece génius, ne? Měl by na to přijít..“
„Kluci, tohle se mi nezdá, kdyby tu byl Remus..“ bránil se Petr
„Jenže Remus tu není!“ Ohradil se Sirius. „Ale no tak, Petře,“ sledoval jeho vystrašený výraz v obličeji, „bude sranda, je to přece Slizoun.“
„To jo, ale.. do toho s vámi nejdu, to je příliš nebezpečné. Co když nás vyloučí!“
„Děláš, jako by to bylo poprvé. Už tolikrát jsme mohli vylítnout!“ Přidal se James.
„Ne, tohle si udělejte sami,“ špitl zbědovaně Petr, „s tím nechci nic mít!“ Otočil se na podrážce a odkráčel pryč.
„Co mu přelítlo přes nos?“ Koukl Sirius na Jamese a čekal, že mu s jistotou odpoví.
„Je to srab!“ Podal si James flakón s ingrediencemi a zkoumavě si ho prohlídnul. „Kdy to uděláme?“
„Zítra při snídani?“ Sirius byl tím nápadem přímo nadšený.
„A jak to chceš udělat?“
„Vymyslíme nějaký plán, Jamesi..,“ prohlídnul si znovu místnost, schoval flakón pod svůj hábit a chystal se k odchodu, „kam si dal ten kotlík?“
„Tady!“ Ukázal James na regál poblíž Siriuse.
„Fajn, za dva týdny si pro něj přijdeme!“
Blížila se snídaně.
Čtyřka záškodníků seděla u nebelvírského stolu. Remus konverzoval se zápalem v hlase s nebelvírskou Primuskou o něčem týkající se Obrany proti černé magie. Petr seděl vedle Jamese a Siriuse a nervózně pokukoval z jednoho na druhého, když v tom to přišlo.
Oba dva se naráz postavili a s pevným krokem zamířili ke zmijozelskému stolu, přímo k místu, kde seděl Snape. Ten už tušil, že přijdou zase s nějakou levárnou nebo aspoň s něčím, co ho pořádně dožere.
„Nazdar Srábku!“ Řekli oba dva dvojhlasně a vůbec jim nevadilo, že je poblíž profesorský stůl. Morisnová tu však stejně nebyla, už celý týden nechodila na jídlo, takže jim nic nehrozilo, leda tak od profesorky McGonagallové, která tu ale ještě nebyla. Zřejmě řešila nějaké neodkladné záležitosti.
„Co chcete?“ Vyštěkl jako mrzutý pes.
„Ale, jen tak si pokonverzovat, víš, strašně nám to scházelo. Ta vzájemná harmonie mezi námi..“ začal Sirius.
„A tady Sirius se chtěl taky zeptat, jakou užíváš značku šampónu, už dlouho obdivuje, jak pevné máš vlasy!“ Doplnil kamaráda Sirius a oba vyprskli smíchy.
„Vypadněte!“ Snape si opatrně z kapsy vysouval hůlku.
„Ale no tak Snapíku, snad bys na nás, na staré dobré kamarády, nevytahoval hůlku. Snad by si nám nechtěl ublížit? Tady před zraky profesorů!“ Zvýšil hlas Sirius.
„Zmizte!“ Sykl Severus.
„Ale nám se nechce,“ James k němu zezadu přistoupil a bratrsky ho objal, přičemž mu nenápadně nasypal do jídla nějaký prášek.
„Pusť mě, Pottere!“ Ošil se Snape a odtáhl se ze sevření.
„No jak myslíš, kámo,“ řekl téměř přátelsky Sirius, „my jsme chtěli zakopat válečnou sekeru, ale když nechceš..,“ významně zdvihl obočí a prohodil rameny. Ve stejnou chvíli k němu přistoupil jeho kamarád a oba dva stejně rázně, jako přišli, tak zase odešli. S úsměvem na tváři se posadili ke svému stolu tak, aby na Snapea viděli.
„Podařilo se,“ zašeptal James, hledíce na Snapea, jak do sebe háže snídani, aby byl co nejdřív z dosahu těch dvou bláznů.
„Výborně!“
Petr moc dobře věděl, co znamená ten rozzářený úsměv na tvářích jeho kamarádů.
„Vy jste to udělali, že jo?!“ Zahřměl. Ale tak, ať jej neslyší nejrozumnější ze čtyřky, Remus.
„No a co, Petře..zaslouží si to!“ Ohradil se James.
„Nikdo si nezaslouží umřít!“
„Co blbneš, Petře! Nikdo tady neumírá, jsou to jen halucinogenní houby, ty troubo. Myslíš si, že bychom někoho zavraždili?!“ Vyhrknul naštvaně Sirius. „Neboj se, stačili jsme se kouknout, co mu to vlastně dáváme. Není v ohrožení života. Jen mu bude strašně fajn!“
„Jo, jen do doby, než to přestane působit, pak mu bude zřejmě strašně zle,“ zazubil se chlapec s vlasy černými jako uhel trčícími do všech stran.
Z Petrova srdce jakoby vypadl kámen velikosti obří olihně, jež obývá bradavické jezero. Jeho rty se začaly nepřirozeně kroutit do škodolibého úšklebku.
„No vidíš, že to jde!“
„Myslím, že dnes zažijeme velice zajímavé vyučování,“ culil se od ucha k uchu chlapec s vlasy téměř po ramena, na nějž hleděly nejedny dívčí oči.
Začala hodina přeměňování. Profesorka McGonagallová se vřítila do třídy jako tajfun. V rukách měla štos nějakých barevných papírů a začala je třídě rozdávat. Každému po jednom. Jak James po chvilce poznal, byly to nějaké příručky vydané Ministerstvem. Nervózně se ohlížel ke dveřím, protože jeho nejlepší kamarád ještě stále nedorazil do třídy. V tu chvíli se prudce otevřely dveře.
„Pane Blacku, pět minut zpoždění. Nejednou jsem vám pohrozila, že vás proměním v kapesní hodinky!“
„Promiňte, paní profesorko, měl jsem..ehm..nějaké problémy!“
„Posaďte se!“ Vzepjala ruce k hrudníku a propíchla ho přísným pohledem.
„Kdes byl?“ Zajímal se James.
„Tak jsem ti šel na kolej pro věci, bylo už deset minut před hodinou, a tam pod schody stála nějaká holka. A když mě uviděla tak se mlsně olízla. Dovedeš si představit, jak jsem zdrhal?“
„A dohonil si ji?“ Řehtal se menší z kamarádů.
„Moc vtipné!“ Prohlásil ještě udýchaně Sirius, načež kouknul na stůl, kde ležel leták. „Co to je?!“
„To nám posílá Ministerstvo kouzel!“
„A proč nám to nedali až v Kultuře?“
„Co já vím..“
„To, co jsem vám právě rozdala, jsou letáky z Ministerstva, jak jste si stihli jistě všimnout. Jelikož vám v pátek odpadne hodina Kouzelnické a magické kultury a literatury, poněvadž mají na Ministerstvu moc práce a příslušník z Ministerstva tentokrát nedorazí, tak jsem aspoň splnila svou povinnost a rozdala vám letáky, které mají dostat všichni studenti.“
„Tak to je divné,“ broukal si pro sebe Remus.
„Nečetl si v poslední době něco zajímavého v novinách, Remusi?“ Zareagoval ihned na věc Sirius. „To se mi nechce líbit.“
„Nebylo tam nic, co bychom už nevěděli, ale zdá se mi, že Ministerstvo něco tají. Tohle smrdí průšvihem!“
Sirius se rozhodl, že to raději nechá tak, jak to je. Nechtěl si pro dnešek přidělávat starosti. Ještě, aby se staral o nějakého Voldemorta a Ministerstvo. „A co Srabus?“ Rozzářil se.
James na něj ukázal prstem, „Zatím mlčí, ale koukni na něj, jak sebou klimbá ze strany na stranu!“
„Co vy dva si tam špitáte?“ Obrátil se na ně podezřívavě Remus.
„Ale to nic,“ zahihňal se James a obrátil zrak k první lavici u katedry, kde seděl Severus Snape.
Profesorka McGonagallová začala vykládat látku. Mluvila v kuse už dobrou čtvrt hodinu, když v tom se zvedla něčí ruka. Ruka hned v první lavici. Snapeova ruka.
„Ano pane Snape?“
Dejte nám pevný bod a pohneme zemí,“ zachraptěl, načež se pisklavě rozesmál a začal rukou mlátit do stolu.
„No dovolte?“ Opáčila profesorka. James se Siriusem, také s Petrem, se hlasitě rozesmáli.
„Před patnácti sty lety všichni věděli, že Země je středem vesmíru. Před pěti sty lety každý na téhle planetě věděl, že Země je placka. A vy jste nám před patnácti minutami řekla plno dalších věcí, o kterých jsme neměli ani páru. Teď si představte, co se dozvíme zítra!“ Smál se Snape jako při nějaké grotesce.
„Co to provádíte Snape, co to má znamenat?“ Zvýšila profesorka hlas, ale Snape se namísto kání začal ještě hlasitěji smát a házet knihami po všech směrech. Studentky, které za ním seděly, začal tahat za vlasy a pištět přitom jako holka.
Petr a další dva, kteří se přičinili o Snapeův stav, se nemohli přestat smát.
„Snape loví bobříka trapnosti!“ Vzlykal smíchy Sirius.
„Snape, vzpamatujte se! Probůh,“ uskočila profesorka stranou, když po ní hodil jednu ze svých knih, „slečno Cortneyová, zaveďte, prosím vás, Severuse Snapea na ošetřovnu, zřejmě není v pořádku!“
„Já jsem v klidůůůů,“ zpíval si Snape, „kočka leze dírou, pes oknem, pes oknem..profesorko, lezete často dírou? Cha cha,“ křičel, přičemž máchal rukama jako dirigent.
„Slečno!“ Obrátila se profesorka znovu na zmijozelskou studentku.
„Jistěže!“ Amanda Cortneyová se zvedla a opatrně Severuse zboku přidržela. „Pojď,“ táhla ho pryč z místnosti, ale Snape se vzpíral a stále něco hulákal. „Prosím tě, pojď!“ Zvýšila dívka naštvaně hlas a konečně se jí podařilo Severuse vysoukat z učebny.
„Tak to bylo dobrý!“ Chechtal se nadšeně Petr, ale dlouho mu to nevydrželo. Hned před ním se jako stín vynořila profesorka Přeměňování.
„Tak, vy čtyři! Co jste mu udělali?!“ Zeptala se nakvašeně a v očích jí lítaly blesky.
„My?“ Zatvářil se nevinně James. „Proč zrovna my? Co bychom..“
„Pane Pottere, tohle můžete mít na vědomí pouze vy!“ Zahřměla.
Remus se tvářil nechápavě a zkoumal pohled každého z nich. Přeletěl očima z profesorky, přes Petra, Siriuse až k Jamesovi a vůbec nechápal, oč běží.
„Pane Lupine!“ Obrátila se na vůbec nic nechápajícího Remuse.
„Vůbec nevím, o co tady běží, paní profesorko, přísahám!“
„No dobrá,“ změřila si všechny čtyři nasupeným pohledem, a hned na to odešla ke katedře. To už byl však konec hodiny.
Třída se pomalu vyprázdnila, záškodníci zůstali jako poslední.
„Dejte si pozor vy čtyři, jestli se dostanete do nějakého průšvihu, já už vás z toho tahat nebudu!“ Přistoupila k nim profesorka, spřáhla je výrazem vraha a odkráčela pryč.

Blanch

candita.cz

bíglofil | wowkař | mangacvok | pisálek | grafický magor | metalák | rozhodně pako ... Smrdím tady od roku 2002 a smrdět budu dál!

110 komentáře “19. kapitola – Komnata přání

  1. bože můj..vysvětlete mi někdo, proč mi ten text v některých místech černá? Já už su fakt nasraná!! PROČ?

  2. Sice vim, že když tady napíšu, že chci další kapitolu, tak to nemá skoro žádnej význam,ale já ji prostě mooooooooooc chci!!!!!!

  3. fakt sranda!!!:)))) Srabus mi ještě nikdy nebyl tak simpatickej…! Ale škoda, že ten text někdy není vidět, ale co nadělám, že….:)!

  4. domusha: co naděláš? zkus si to označit :))) nebo si to přečti tady..

    "Kdes byl?" Zajímal se James.

    "Tak jsem ti šel na kolej pro věci, bylo už deset minut před hodinou, a tam pod schody stála nějaká holka. A když mě uviděla tak se mlsně olízla. Dovedeš si představit, jak jsem zdrhal?"

    "A dohonil si ji?" Řehtal se menší z kamarádů.

    "Moc vtipné!" Prohlásil ještě udýchaně Sirius, načež kouknul na stůl, kde ležel leták. "Co to je?!"

    "To nám posílá Ministerstvo kouzel!"

    "A proč nám to nedali až v Kultuře?"

    "Co já vím.."

    "To, co jsem vám právě rozdala, jsou letáky z Ministerstva, jak jste si stihli jistě všimnout. Jelikož vám v pátek odpadne hodina Kouzelnické a magické kultury a literatury, poněvadž..

    a tady je to druhý..

    "Ano pane Snape?"

    "Dejte nám pevný bod a pohneme zemí," zachraptěl, načež se pisklavě rozesmál a začal rukou mlátit do stolu.

    "No dovolte?" Opáčila profesorka. James se Siriusem, také s Petrem, se hlasitě rozesmáli.

    "Před patnácti..

  5. děkuji za tlumočení :)))

    Víte, jak to mám..kdo ví, kdy bude pokračování..tohle jsem sepisovala po kouscích několik dní, abych to dala vůbec dohromady. A byly to pěkné nervy…zlatá moje zpomalená šunka..to je oproti té mámině šunce zlatíčko

  6. Mě ten text taky černal, dokonce někdy i celý kapitoly. Vyřešila jsem to tak, že jsem změnila pozadí… Jinak to nešlo… Snad se to alespoň tobě podaří… 🙂

  7. Všechny tvoje povídky jsou naprosto ůůůůůůůžasný,boží,super bomboový!!!!!!!!!!!!!!!!!Přečetla jsem skoro všechny!Napiš ještě nějaký,prosííím!!!!!!!!!

  8. Já teda nevim. Obě kapitoly, tyto i ta ředchozí, mi přišli docela o ničem, co se týče stylu psaní i vtipů. 🙁 Ách jo, zas kritizuju jenom já, no rozhodně bych ocenila, kdyby si zas napsala něco pořádného, jinak doufám, že jsem tě moc nenaštvala 🙂

  9. no..tak si zvykej i na tohle..nemůže být všechno skvělé a vtip není moje priorita..já se chci teda hlavně dohrabat k ději

  10. Ahoj Blanch, už jsem pasala do diskuse, nevím, jestli sis můj příspěvek přečetla, ae když tak mi odpověz.

    J, povídka je good…

  11. Týjo… tak je to vážně suprová povídka.. jenom bych chtěla, aby se tam trochu rozjelo to "zvěromágství"…. ale samo je to na tobě.. 🙂 hlavně piš piš piš

  12. však oni to rozjedou, tohle je přece začátek.. nějak to začít muselo..ve druhém ročníku vznikl teprve nápad a zrealizování probíhalo postupně..

  13. já te sice vubec neznam ale tudle adresu sem dostala od mysuldy01-sabika a musim rict ze je to suprovy…ja taky pisu ale radsi na to nekoukej je to děs..teprve zacinam ale tech chyb..brr..jinak faakt bomba..

  14. "Před patnácti sty lety všichni věděli, že Země je středem vesmíru. Před pěti sty lety každý na téhle planetě věděl, že Země je placka. A vy jste nám před patnácti minutami řekla plno dalších věcí, o kterých jsme neměli ani páru. Teď si představte, co se dozvíme zítra!"

    To je z Men in black! Blanch, ty opisuješ! :o)))

  15. Já Man in black neviděla, ale znám to odjinud 🙂

    Já se tím netajím..všichni ví, že používám i fráze z MASHe..

  16. Jejky, teď si uvědomuju, že to muselo vyznít celkem urážlivě… Beru zpět, nápady máš skvělé :o))

  17. hezkýýýýýýýýý.mocmocmoc prosím další pokračování(já vim,že je to těžký,ale fakt prosím):-)))))))))))))))))))))))))

  18. Škoda…ale fakt se ti to psaní moooc daří…:-)(chci být totiž spisovatelkou,tak si to tak čtu…):-)

  19. "A tady Sirius se chtěl taky zeptat, jakou užíváš značku šampónu, už dlouho obdivuje, jak pevné máš vlasy!" Doplnil kamaráda Sirius a oba vyprskli smíchy.

    zvláštní věta :-)

    Jinak super a napiš co nejdřív pokračování

  20. Pokud tu větu chápu dobře pak  SIRIUS říká:"A tady SIRIUS se chtěl taky zeptat, jakou užíváš značku šampónu, už dlouho obdivuje, jak pevné máš vlasy!"

  21. Jamie.X ja taky….:)Blanch,PRRRRRRRRROOOOOOOOOOOOOOOOOOOOSSSSSSSSSSÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍM!!!!!!!!!!!!!!

  22. To teď budou prázdniny…..to budeš mít čas, že?….. Aspoň takovejch deset dalších dílů by mohlo do příštího měsíce stačit….ať mam co komentovat!

  23. no..čas mít budu a je fakt, že o prázkách toho vždycky napíšu nejvíc.. ale já toho mám fakt hodně a tahle povídka bude mít kolem 80ti kapitol :)))

    Ale psát začnu až 1. 7. 2006

  24. No tak to si ještě počtu. Stejně s největší pravděpodobností nebudu mít celej příští školní rok co číst. Možná tak nanejvíš v září. No a ten rok po té taky. Což je pro člověka plně závislém na knihách dost strašný…

  25. no, já jsem taky plně závislá na knihách.. ale příští rok nebudu mít čas už vůbec.. to bude všechno nazár, maturita, přijmačky, učení..jaj..letos jsem se tomu vyhla, protože jsem přerušila ze zdr.důvodů, ale za rok to bude teror

  26. to je škoda!to už nebudeš psát vůbec nebo ještě míň než teď?to nám nemůžeš udělat!já tuhle povídku vidím na hooodně kapitol,ale..je super! XD

  27. Bach si úžasná takhle psát jsem dlouho neviděla.Zatím vše co jsem na tzvém bloku četla se mi strašně líbilo!!!!!!!!!!!!!!!:o)))

  28. jejda…neblázni..děkuji.. ale nic z toho určitě není dokonalé..já tam ty chyby vidím..ať už stylistické či obsahové, ale jsem líná to přepsat..přiznávám se k tomu :))

  29. Na mě teď hodila kamarádka ať jí napíšu jednu kapitolu k její povídce… to to dopadne… a byla bych teď ráda na tvym místě, čímž myslim, že aspoň umíš psát i když, jak ty říkáš, s chybami… tak si sakra neustále nestěžuj a buď ráda aspoň za to

  30. :))) Já jsem ráda, ale ..umět psát..no, to je diskutabilní..já si třeba myslím, že neumím :))

    To zvládneš, na tom přece nic není..

  31. Fakt neblázním je to fakt super třeba před chvílí jsem dočetla ,,vidím tě tichošlápku"To bylo taky úžasný můžeš psat knížky.Já taky píšu povídky jen tak z nudy ale je to htůza !!!!A prosímtě na kdy tak plánuješ další užasnou kapitolu???:o)))

  32. Adélo vypadá to snad jako konec? 🙂 Tahle povídka bude mít okolo 80ti kapitol 🙂

    Další (nevím, zda úžasnou) mám napsanou, ale čtenáři si ji musí odhlasovat v anketě 🙂

  33. jjjjj!!!!!!!ach jo blanch….:(neštvi mě…!!!!!

    ne,ale mohla bys ju sem dat,kdyš vidiš,jak se mi to libi…!:)

  34. verča nemohla, dokud si ji  neodhlasujete.. je mi normálně jedno, komu se to líbí a komu ne, pro ničí krásné oči ani prosíky 🙂 Hezky fair play..

  35. Nazdárek!!!!Já jsem,už hlasovala ve třetí  a v čtvrté anketě ale vypadá to dos bledě!Blanch a fakt nechceš přidat další super kapitolu?Já se snad stou anketou nikdy nedočkám!

  36. Proste uzasne ako vsetko co Blanch napisala a myslim ze tu vsetci so mnou suhlasiaa a dakujeme ti Blanch ze nam pises poviedky aby sme mali co citat cafffa dikes=) :D

  37. hele ty si ale vubec nepochopila postavy-petr je zly a proto by nikdy nerekl nic co by melo byt dobre takze by tem dvoum nerek ze nemaj delat to a tamto.a k te zini z jednorozce-ja myslela ze se chcou promenit v jelena,psa a krysu a ne v jednorozce.takze kdys uz si tu psala ze pouzijou lektvar do ktereho daji spetku zvirete(chlup atd.)tak tam asi nemohou dat spetku jednourozce!uvazuj!

  38. Petr není zlý, nechápu, kam an ty své názory chodíš. Petr v době Pobertů byl Petr, jakého ho měli rádi. Sotva by ho kdy vzali mezi sebe, kdyby byl zlý. Uvažuj trochu…mně připadá, že si ty knihy nečetla. V pátém díle je kousek ukázky z toho, jaký byl. Byl to naivní hloupoučký kluk, který se držel vždy těch silnějších a podstrojoval jim, pokud z toho měl prospěch. Byl pro Poberty kamarádem a ne nadarmo patřil mězi ně. Uvažuješ někdy nad tím, co píšeš? Že tvé příspěvky postrádají logično?

    Proboha…člověče, s tebou se nemá smysl ani bavit..žíně z jednorožce je přísada..ne zvíře, ve které se mají proměnit…prosím tebe.. Máš to tu všechno jasně vysvětleno a tebe napadají úplné nesmysly, které se ani vzdáleně nepodobají "faktům", která jsem použila. Já tě vážně nechápu…spíš tvé myšlení. Přečti si znovu knihy, ať jsi v obraze. Já je třeba četla10x minimálně…všechny. Takže..ty uvažuj, zamysli se nad svými nemístnými komentáři a trochu popřemýšlej o tom, co píšeš dříve, než to napíšeš, pak totiž zesměšňuješ sama sebe.

  39. Naprosto souhlasím s Blanch!!!!

    Pro kika:zase nemístné poznámky.Jako obvykle!!Panebože vždyť ty jenom obyčejně závidíš,že takové inspirace se ti v životě nedostalo!

    O tom už také praví  jedno velice moudré přísloví-Komu není s hůry dáno,v apatyce nekoupí!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Napsat komentář: Blanch Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..