Když šli k Třem košťatům, na máslový ležák, tak před hospodou seděl úplně promrzlý velký černý pes.
Harry k němu rychle utíkal a spustil: „Čmuchale, jsi to ty ??“ Pes třikrát zaštěkal a Harry pokračoval: „Proboha, dyť ti musí být zima,“ pes znovu zaštěkal.
U tří košťat bylo plno a madame Rosmerta protestovala, když chtěli Siriuse vzít dovnitř.
Nakonec si objednali tři Máslové ležáky s sebou a šli na obvyklé místo, kde se mohl Sirius proměnit, šli do Chroptící chýše. Hermiona dala Siriusovi teplý máslový ležák. Harry si jen prohlížel, jak moc Sirius za tu dobu zase zhubl. To, že byl neupravený ho ani neděsilo, protože mu bylo jasné, že si břitvu ani žiletku asi jen tak někde nekoupí a k holiči si taky zajít nemůže, leda tak ostříhat psí srst.
„Jsem velice rád, že tě vidím Siriusi, ale nejsem rád, že tě takhle vidím..,“ řekl po chvíli Harry.
„Taky nejsem rád, že mě tak musíš vidět, Harry. Ale už jsem vás dlouho neviděl, stýskalo se mi,“ vzdychl Sirius.
„Proč si tak dlouho nenapsal, už jsem měl v plánu, že ti napíšu, co se děje..,“ hrozil Harry.
„Promiň, ale neměl jsem moc času. Víš, že teď dělám něco pro Brumbála a taky si snažím najít nějaké to bydlení, není to jednoduché, ale snad to vyjde. Nechci pořád Remuse obtěžovat.“ Harry přikývl.
Mezitím se však Hermiona vrátila s taškou plnou jídla. Nevypadala zrovna vesele. Cestou totiž potkala Rona s Noreen a hned to řekla Harrymu, kterého zrovna v tu chvíli napadlo, co se stalo.
Řekl Siriusovi všechno o tom, co řekla Ronovi. Řekl mu, že její matka byla za svobodna Evansová, že její rodiče museli emigrovat a taky mu řekl, jak je podobná jeho matce. Což mohl nakonec poznat sám. Sirius se šel nenápadně projít kolem Rona, který si ho však všiml a začal křičet: „Kšic, potvoro, běž pryč. My nemáme nic k jídlu,“ to se mu však vymstilo.
„Proč ho odháníš, takový nádherný pes, mám ráda psy,“ řekla Noreen a klekla si k Siriusovi a začala ho hladit. Ten dělal, že se mu to líbí (nebo se mu to možná líbilo) a začal ji olizovat ruce. Pochvíli se sebral a vrátil se zpět za Harrym a Hermionou.
„Už si zjistil, kdo to je Harry ?“ ptal se nenápadně.
„Ne, ty to snad víš ?“
„Nejsem si jistý. Máš ještě ty fotky svých rodičů ??“
To byla dost nevhodná otázka, no jistě, že je měl, přece by je jen tak nevyhodil, ty fotky byly to nejcennější, co vlastnil.
„Jistě,“ zamračil se na kmotra.
„Tak se zkus na ně podívat, možná, že tam bude jedna rudovlasá žena se zelenýma očima, a nemyslím tvou matku, tahle Noreen je jí velmi podobná. Jak si říkal, že se jmenoval její otec ?“
Harry chvíli uvažoval, ale pak mu to řekl.
„Zkusím se zeptat Remuse, ten to jistě bude vědět. Pak ti napíšu Harry, jak to dopadlo. Ale na ty fotky se určitě podívej a pak mi dáš vědět.“
„Už byste měli jít Harry. Hermiono, děkuji za jídlo. Děkuji vám, že jste si mě všimli,“ poplácal Harryho po rameni a dodal, „mějte se hezky, už půjdu. Nezapomeň Harry,“ rozloučil se a na místo něj stál zase černý pes, který si to teď šinul pryč z vesnice.
Harry byl chvíli v depresi, ale Hermiona ho přesvědčila, že se nemá proč obávat, že je Sirius samostatný člověk a dává si velký pozor.
Když se vraceli zpět, Ron už se s Hermionou ani Harrym nebavil, sedl si s Noreen na konec autobusu. Vypadala, že stále nic neví, poněvadž měla oči jen pro Rona.
V Bradavicích se rozloučili a všichni šli zpět do svých komnat. V nebelvírské místnosti si Hermiona podala Rona:
„No ne, pán už se uráčil s námi kamarádit.“
„Co ti zase přelítlo přes nos, Hermiono,“ stěžoval si Ron.
Tentokrát byl Harry na Hermionině straně, protože se Ron choval opravdu hrozně. Za celou dobu si jich nevšímal. V autobuse ani neřekl, že si sedne jinam a dělal, že je nezná.
„Pánovi nějak stouplo sebevědomí, co ?? Nevidíš si ani na špičku nosu !“ křičela Hermiona a přilákala tím spoustu uší. Na schodech, které vedly do dívčích komnat, stála Ginny a z druhé strany, na chlapeckých schodech stáli George a Fred.
Ron zrudl až za ušima a taky zvýšil hlas: „Nevím, co ti zase vadí. Jestli se to madam nelíbí, tak ať si najde jiné kamarády, vždyť má ještě Harryho Pottera !!“
Tentokrát to už Ron přehnal a Harry se do toho vmísil.
„Nech Hermionu na pokoji. Měl by ses kouknout na sebe, jak se chováš. A nepředhazuj nám pořád, že mé jméno je slavné. Už mě to nebaví, Rone. Měl by ses chovat jako patnáctiletý kluk, a ne jako malé dítě. Jsme tvoji kamarádi, tak co jsme ti udělali, že jsi nás celou dobu přehlížel ?“ Všem už přetékaly nervy a Ron to rázem ukončil: „Tak výborně, to nemusíme být vůbec kamarádi. Nikdy by mě nenapadlo, že na mě bude žárlit samotný Harry Potter, protože mám lepší holku. Lepší..vlastně on pan Potter nemá žádnou !!“ zařval Ron a odešel.
Hermiona tam stála a už nemohla ani nic říct. Měla další důvod Noreen víc nenávidět.
Harry stál jako přibytý k zemi, to, co právě slyšel, mu vybilo dech. Tohle by od Rona nikdy nečekal. Jak chce chlapeček, má to mít.
A,aou cítím problém a to velkej problém.
hm to teda
Trochu mi to připomíná jak se hádal Sirius s Jamesem
No, to bohužel nevím..já tohle psala, když ještě neexistovala pětka..z toho důvodu to navazuje na 4. díl :))) Je to moje "úplně první zveřejněná HP povídka"
to je smutný,změnila sem názor(
) Ron je mačoslav-teda aspoň v tomhle dílu…je to zloun a jen tak mu to neodpustím…:( mimochodem,na první řadu zveřejněných povídek je to něaký moc great ne??;)
ježiši..blázníš? No to vůbec…
Tahle povídka ještě existuje jen proto, že na ní existuje navazující Třináctá komnata, kterou mám docela ráda :))