10. kapitola – Zase ten konkurz

Tak, jelikož opravdu vyhrála Třináctá komnata, máte zde další kapitolku..

Harry držel Ginny pevně za ruku. Byl večer a jeho prefektské povinnosti ho vyhnaly do hradebních chodeb na obhlídku. Jako posilu měl sebou svou milovanou polovičku.
„Jak dlouho tu budeme muset být?“ zeptala se znuděně Ginny
„Tak dlouho, jak to bude nutné,“ usmál se na ní Harry
„Vždyť tu není ani noha,“ zaprotestovala, „a já bych si tě tak ráda ukradla do soukromí!“
Harrymu se rozlil po tváři úsměv, „A co by si semnou chtěla asi tak provádět, ty malá potvůrko?“
„Nech se překvapit, Chlapče, cos přežil,“ zavtipkovala.
Rozcuchaný hoch popadl svou dívku za pas a znenadání jí uštědřil jeden dlouhý a vášnivý polibek.
Ginny se odtrhla a popadla dech, „Teda Harry!“
„Co?“ zakňoural dotčeně
„Já jen..že se lepšíš,“ zazubila se, popadla jeho hábit a přisunula si ho ke svým rtům.
Zpoza rohu se linuly tiché kroky. Přestaly.
„Ehm, ehm,“ zaznělo z místa, odkud zněly ony šlápoty.
Harry a Ginny se od sebe odtrhli majíc rozcuchané vlasy a rozmačkané hábity.
„Changová,“ odsekla popuzeně Ginny.
„Weasleyová?!“ oplatila ji mrzutě Cho a propalovala ji pohledem
„Em.. ahoj Cho,“ vmísil se do toho Harry, který si mezitím upravil svůj hábit, „jak se máš?“
Cho na něj stočila svůj zrak a koketně se na něj usmála, „Ahoj, Harry. Mám se vcelku dobře, děkuji za optání a ty?“
„Jo, jde to..,“ zazněl nervózně a trochu koktal, „v rámci možností. Co tu děláš?“
„Jsem Primuska,“ ukázala pyšně na svůj znak, „ty to vlastně ještě nevíš,“ roztáhla své rty, „jsem nejlepší z ročníku. Tak tu hlídám chodby.. no a co tu děláte vy dva?“
„Harry je pro změnu Prefekt,“ spřáhla ji Ginny a už ho chtěla odvést pryč.
„Jo, já jsem ten..Prefekt..no,“ zahlaholil jmenovaný
„Aha, tak. Tak jo, ale ona?“ kývla Cho směrem k Ginny. „Pokud vím, ona není nic z toho, ne? Možná se pletu?“ zazněla medově
„Ne, Ginny..totiž, ona tu dneska semnou je jako morální podpora.“
Ginny vyprskla smíchy a plácla Harryho přes lopatku.
„Morální podpora, říkáš? Měla by už dávno jít spát.. zpět na kolej. Nemá tu co dělat!“ využila hned situace Cho
„Nepřeháníš to trochu, Cho?“ ozval se Harry
„Nemyslím, já jsem taky sama, pokud vidíš..“
„Ale to jen proto, že jsi děsná stíhačka a nikdo tě nechce,“ vyložila si to Ginny po svém a ránu jí oplatila.
Cho dala ruce v bok a už už se chystala něco říct, když v tom Ginny pokračovala. „No, tak snad té zábavné konverzace pro dnešek zanecháme, ne? My máme s Harrym poněkud jiné plány a ty v nich bohužel nejsi, Changová, je mi líto,“ popadla obrýleného chlapce za rukáv hábitu a odtáhla ho co nejdál od Cho, aby s ním už zase mohla být o samotě. Když Cho míjeli, uslyšela ještě hlasité css a jak Cho odchází opačným směrem.
Harry se nahlas rozesmál. Ginny se postavila naproti něj a zkrabatilo se jí čelo pod návalem zlosti. „Co je tu k smíchu?“
Její drahá polovička si ji přitáhla k sobě a umlčela jí polibkem, načež se zase odtáhla a pravila: „Ty moje žárlivko roztomilá!“
Zrzavá dívka se na okamžik rozhodla dělat drahoty, ale hned jí to pustilo a Harryho prohlášení jí donutilo rozesmát se také. Opravdu dala najevo jak moc žárlí. Ale vždyť ta pitomá Changová si o to prostě koledovala. Napařovala se tam před Harrym jako varná konvice a neomaleně, okázale a okatě ho tam normálně nabalovala.
***
Začal další týden školy a Hermiona byla donucena definitivně se rozhodnout, zda přijímá nabídku, kterou jí minulý týden Sirius dal. Měla na to čas pouze do konce týdne a ona sama stále váhala. Jistěže chtěla jet. Poznala by tolik nových věcí a navíc pro ni, dívku z mudlovské rodiny, je tohle největší pocta, že si vybrali právě ji a ona by je jen nerada zklamala. A také chtěla dokázat i něco sama sobě.
Problém byl v tom, že zde nemohla nechat své přátele a Ron jí to neustále opakoval, jako by toho neměla v hlavě ona sama dost.
„Nemůžeš nás tu nechat, co si bez tebe počneme? Co škola..“ tvářil se zarputile zrzek
„Začnete chodit do knihovny,“ odrazila ho
„Tomu sama nevěříš,“ přidal se do toho Harry.
„Ještě ty začínej, Harry!“ ozvala se podrážděně
„Ne, já ti nic nezakazuji, Hermiono, spíš naopak. Myslím si, že bys měla jet,“ ohradil se její kamarád
„Opravdu?“ obrátila se Hermiona na Harryho. „Vážně si to myslíš?“
„No samozřejmě. Je to velká příležitost. Kdy jindy myslíš, že se ti něco takového naskytne?“
Hermiona mlčky přemýšlela. Má, nemá?
„Harry?“ ozval se podrážděně Ron. „To nemyslíš vážně? Ty zrádče. Hermiona nesmí odjet, co jí to tu bulíkuješ. Ona tu musí zůstat!“
„Rone!“ okřiknul ho Harry. „Opravdu by sis vzal na triko, že by Hermiona přišla o tak skvělou příležitost, která by už nikdy nemusela přijít?!“
„Já..já..,“ zakoktal se, „ne, ale.. Hermiono, ty ses přece těšila na hodiny s vědmou. No a tu už taky nikdy nemusíš vidět!“
„Je to jen na půl roku, Ronalde,“ spřáhla ho, „navíc tam jedu až v druhém pololetí, začátkem června bych byla zpátky.“
„Jeď! Vůbec ho neposlouchej, Hermiono. Ron má jen strach, že bez tebe ten šestý ročník nedá, málo si věří. Ale oba dva víme, že v něm něco je a že to zvládne i bez tebe. Prostě se rozhodni podle sebe. Chceš tam jet?“
„No, chci.. Harry, moc chci jet..“
„Tak tam prostě jeď..“
„Ale..“ ozval se třetí
„Mlč, Rone!“ zamračil se na něj Harry. „Je rozhodnuto. Asi by sis měla pomalu balit,“ zavtipkoval Harry.
Hermioně zvlhly oči a zároveň se rozesmála. „Děkuji ti, Harry. Díky, že na mě tak myslíš.“
Ron rezignoval. „Ale slib, že nám budeš co nejčastěji psát!“ zareagoval nakonec. „Budeš nám tu moc chybět!“
„Vy mně taky,“ tentokrát se jí už po tváři koulely obrovské slzy. Oba dva své kamarády objala kolem ramen. „Ale nepředbíhejme, zatím se nemáme proč loučit,“ utřela si tenké mokré linie na svých tvářích.
***
Sirius jako ředitel koleje dal Harrymu za úkol dát dohromady famfrpálový tým. Jelikož letos přišli o čtyři hráče, neměli téměř nikoho v týmu, až na brankáře, kterým byl od loňského roku Ron, střelkyni Katie Bellovou a Harryho – chytače. Zbývalo jim sehnat celkem ještě čtyři hráče.
Ráno na snídani se Harry rozhodnul vyvěsit konkurzy na dva střelce a na dva odrážeče. A hned toho dne se rozhodl konkurz pořádat, nebude přece otálet. Letos by to měl být obrovský nábor. Dělat konkurz pro čtyři posty, to bude něco strašného. Proč jen loni přijal to kapitánství? Jako by nestačilo, že už je Prefektem. Rozhodl se však, že to udělá jako loni a jako pomoc si samozřejmě přizve Rona a Katie.
U stolu si pak prohlížel všechny nebelvírské studenty. Koho by mohl do týmu přijmout? První, kdo mu padl na mušku, byl Neville. Tak to bylo vyloučeno. Nad vlastními myšlenkami, jak Neville drží v ruce pálku a snaží se odrážet potlouky, se musel Harry pousmát. Bylo by to při nejmenším komické.
Odpoledne se jich na hřišti sešlo opravdu požehnaně. Mezi známými tvářemi, stejně jako loni, poznal Harry Seamuse a Ginny. Colin Creevey se protentokrát rozhodl se konkurzu neúčastnit, zřejmě mu to v loňském roce stačilo.
Kupodivu to netrvalo dlouho a další dva střelce měli společně s Ronem a Katie vybrané. Na konkurz se nedostavili příliš dobří letci, ale byli mezi nimi takoví, kteří svými schopnostmi převyšovali a právě takovými byli právě Seamus a Ginny, což Harryho převelice potěšilo. Známé tváře v týmu, to je jen dobře, navíc, když ví, že jsou opravdu dobří. Katie a kupodivu i Ron s oběma nasazenými střelci souhlasili.
Na post odrážečů dorazilo méně studentů. Bylo opravdu těžké někoho vybrat, protože většina z nich byla příliš mladá a na tento post se moc nehodila.
„Já bych vybrala Dalea Cottona,“ zmínila Katie a ukázala na vysokého, poněkud statnějšího, plavovlasého kluka. „Řekla bych, že byl z nich nejlepší, nemyslíš? A navíc, já ho znám, chodí semnou do ročníku, je to milý kluk. A taky asi ze všech nejstarší.“
Harry si oddechl, „Taky si myslím, že byl nejlepší. Ale příští rok, abych zase sháněl dva nové hráče. Oba dva mi zase odejdete,“ usmál se.
„No, ale to už pro tebe bude poslední rok, neboj,“ obrátila se na Rona, „a co myslíš ty? Kdo by to měl být?“
„No, já nevím, mně se vážně líbila tamta blondýnka,“ ukázal na dívku, která mohla být téměř stejně stará jako oni dva, „sice je to jenom holka, ale na to, že je to holka, fakt zaválela. Určitě byla lepší, než ten zbytek. Ale Cotton taky nebyl špatný, myslím, že ti dva byli nejlepší. Co myslíte?“
„Souhlasím,“ přitakala Katie, „ještě jedna holka v týmu by neuškodila a máš pravdu, mít holku za odrážečku, to je rarita. Měla docela sílu. Harry?“ teď už to zbývalo na kapitánovi
„Já myslím, že jste se rozhodli už beze mě,“ usmál se. „Souhlasím. Nikdo lepší mezi nimi nebyl. Teď bych měl asi vyhlásit výsledky, co?“ pokřivil tvář. „Jak já to nemám rád, nechcete se toho někdo ujmout?“
Katie i Ron se pobaveně naškrobili, načež oba odmítli.
„Ach jo,“ zalamentoval Harry. Uchopil svůj pergamen, do kterého si vepsal jména a zašel za Ginny pro jednu radu.
„Ehm, lásko,“ špitl, Ginny sebou škubla a zrudla jako rajče. Obrátila se na Harryho, čekajíc, co jí poví. „Vidíš támhle tu plavovlásku, co si upravuje brýle?“
„Jasně,“ mrkla na něj a pozdvihla obočí.
„Nevíš, jak se jmenuje?“ usmál se na ni
„To je Frederica Yorková, chodí semnou do ročníku, ty ji neznáš?“ zeptala se Ginny a předstírala pohoršení
„No, ehm..totiž, od vidění ano, měl jsem nějaké tušení, že je od nás, ale ..víš, jak to je..z vašeho ročníku znám jenom tebe. Měl bych snad znát i jiné holky?“ věděl, co odpoví
„No to určitě ne!“ děla dívka s očima jako lískové oříšky ruce v bok.
„No vidíš,“ usoudil pobaveně mladík, „takže Frederica, ano?“ Ginny kývla.
Harry předstoupil před dav, který očekával jeho vyjádření a vyhlásil všem výsledky. Několik studentů zklamaně zabručelo, někteří se jen nevinně usmáli a odešli s pocitem, že to aspoň vyzkoušeli a čtyři jmenovaní se to pro změnu rozhodli pořádně oslavit.
***
Týdny plynuly jako voda. Když se Harry konečně cítil jako doma, ačkoliv teď žil u Siria, Bradavice pro něj byly vždy opravdovým domovem a ze všech míst na světě se zrovna tady cítil nejlépe, čas plynul neúprosně.
Před nějakým týdnem do Bradavic přicestoval první student, který, stejně jako Hermiona, se rozhodl pro výměnné studium na nějakou dobu. Jelikož studoval právě pátý ročník, tak se od Ginny dozvěděl, že je v Havraspáru a chodí s ní na hodiny. Podle jména údajně pochází odněkud z Polska, ale jmenoval se velice zvláštně. To jméno si prostě Harry nemohl zapamatovat.
Blížil se Halloween a taky prosinec. Hermiona už byla natvrdo přesvědčená o svém odcestování, ale zatím nevěděla, kam jí pošlou. Harry viděl, jaký vede vnitřní boj. Hermiona věděla, že letošní rok v Bradavicích by mohl být hodně zajímavý a že vědomí, že by ji celý rok učila vědma, jí velice lichotilo. Nechtěla přijít o půl roku verbálního kouzlosloví, které na té druhé škole určitě nebude. Letos škola nabízela tolik možností, ale nepřijmout tak velkorysou nabídku , zvlášť, když to sama škola hradila, by bylo pošetilé.
***
Zatímco všechny ostatní předměty Harry zatím zvládal výborně, nejhorší to bylo v lektvarech. Poslední dva lektvary Harry uvařil tak mizerně, že by se opravdu divil, kdyby příští rok postoupil do dalšího semináře. A vůbec se divil, že se ho Snape už dávno nepokusil zbavit a nevyhodil ho ze semináře, když všechno tak nakrásně, podle Snapeových představ, kazil.
Pro dnešek si však měli přinést nějakou součást svého spolusedícího. Buď jeho vlasy, kousek kůže, nehet nebo řasu či cokoliv jiného, co by vám byl ochotný dodat.
Harry Rona obdaroval svými uhlovými vlasy a taktéž Ron obdaroval Harryho těmi svými.
Po nějakých dvou měsících se Snape rozhodl, že na nich opravdu vyzkouší jejich Mnoholičné lektvary, které dělali na začátku roku. Pro všechny případy měl připravených několik ampulek s protijedy. Byl totiž přesvědčen, že Potter a Weasley jako vždy svůj lektvar zkazí. A právě na základě jejich neschopnosti se rozhodl tohle riziko podstoupit, jelikož při první hodině byla Weasleyova jasně fialová do očí bijící a Potter ten svůj lektvar taky určitě neměl dobře, na to je moc tupý a Mnoholičný lektvar je jeden z nejtěžších. Možnost zbavit se Pottera hned takhle na začátku roku, mu imponovala. Byly dvě možnosti, buď Pottera natolik odradit od studia lektvarů nebo ho jednoduše nechat otrávit se svým vlastním výtvorem. Jakým pro něj však bylo překvapením, když zjistil, že se oba dva dokonale proměnili v toho druhého.
Tolik se těšil, že jim sebere několik bodů za neschopnost, popřípadě je nechá chvíli se rdousit nějakým jedem, jaký by se jim podařil uvařit, ale ke své nevoli byl dokonce donucen jim poprvé v historii dát za nějaký lektvar vynikající A. Tvářil se přitom jako kdyby mu někdo nabídl místo do časopisu Týdeník čarodějek.
Harry totiž na poslední chvíli zjistil, že měl svůj lektvar v pořádku a že právě tomu Ronovu jen něco málo scházelo k dodělání, a tak mu pomohl ho dokončit. Z křiklavě fialové nakonec vznikl šedozelený odvar, úplně stejný, jako měl Harry a oba dva tak měli šanci Snapeovi dokázat, že i bez Hermiony se jednou dá něco udělat a že nejsou tak úplně ztraceni.
Když zbývalo posledních několik minut do konce hodiny, Ron si zbytek svého lektvaru nandal do další ampule.
„Co to děláš?“
Ron se na Harryho obrátil s úsměvem, „Může se hodit. Nikdy nevíš, v jakou chvíli můžeš Mnoholičný lektvar použít, třeba bychom jím mohli zase proniknout do Zmijozelu a Malfoyovi pěkně zavařit.“
V tu chvíli už si Harry otvíral špunt od skleněné dózy, kterou měl po své pravici a co nejvíce to šlo, nalil zbytek lektvaru dovnitř a zase zašpuntoval, načež dózičku pěkně uložil do kapsy svého hábitu.

„Máš pravdu, Rone. Vždycky může být užitečný!“

Blanch

candita.cz

bíglofil | wowkař | mangacvok | pisálek | grafický magor | metalák | rozhodně pako ... Smrdím tady od roku 2002 a smrdět budu dál!

73 komentáře “10. kapitola – Zase ten konkurz

  1. Naprosto vynikající! Prostě super úúúúúúúúúžasný a skvělí!!!!!!!!!!!!!!  :DDDDDDDDDDDDDDD

  2. Sandia pravda, to ej blbost..to je ještě ze staré verze..soráč..hned to opravím :)) heh..si toho ještě nikdo nevšiml :)))

  3. Hm….ale je to jinak pěkný….prej:Nemyslím, já jsem taky sama, pokud vidíš.."

    "Ale to jen proto, že jsi děsná stíhačka a nikdo tě nechce," vyložila si to Ginny po svém a ránu jí oplatila.

    =D

  4. Dobrýý!!!!Blanch, na tebe teda nemám…..SI vem mojí povídku a tu tvojí……..dost rozdíl co???

  5. kiki takhle to brát nesmíš.. já věřím, že se jednou pořádně vypracuješ, protože tak hrozný to teda zase není 🙂 A navíc, já se nepovažuju za kdo ví co..

  6. nic tam není uspěchané, všechno je tak, jak má být 🙂 Nic se víc rozvádět nebude, protože tam vlastně téměř nic důležitého není.. a děj musí trochu poskočit dále, takže uspěchané určitě ne. Já jsem s tím spokojená, vytyčila jsem si to přesně takto a vyšlo to :)))

  7. Super Blanch,to pokráčko je vážně pěkný,nevím jak bych to měla víc pochválit.Jo, zavítala jsem náhodou na potter povídky a našla tvoji povídku ,,Tajemství stínů" ta je taky nádherná

  8. Blanch…mě se tvoje napady líbí.Jsou veselé,vtipné..no,nebudu tě moc chválit…pochval tady máš dost:-)ale jo,dobrý keci jsou hodně u Jak zatočit se S.S;-)

  9. Sice jsem už psala do komentářů, že nejlepší je povídka Návrat do minulosti, ale měním názor.Dědicové mágů a Třináctá komnata jsou lepší.Už se nemůžu dočkat pokračování.

  10. je to skvělý!Zatím nejlepší z toho co sem četla.Ráda bych se zeotala kdy bude pokračivání,ale jak sem se tady dočetla máš toho moc a nestígáš tak nebudu náléhat.Snad se dočkám brzo

  11. ahojky, chcete vyhrát vonavku zadarmo? stačí se zaregistrovat na http://www.lovetrap.cz a zadat můj kod 5TUVU, dík moc, stačí, když se tam zaregistrujete a sezenete deset slečen, která se tam zaregistrují a vyplní zase váš kod, a pak .. vonavka je vase .. no?

  12. no….mám ji z části na papíru a zbytek v hlavě :))) Ale musím prvně dopsat Pikového krále…

  13. teda blanch, já tě obdivuju, já jak koukam do těch komentářů, tak být tebou tak už jsem fakt na mrtvici:0) to je samý:"kdy bude pokráčko?" a "napiš pokračování!" atd.

    Teda ne že bych po další kapitolce taky neprahla :0), al divim se, že už si nás neposlala někam :0)

    ale jinak je to fakt skvělý!!!

  14. kolycek 🙂 Vždyť mně to lichotí…i když je to vážně někdy na mrtvici, to přiznávám :))))

    Pokráčo bude, až skončím s Pikovým králem.

  15. heji pospěš si prosím…chodím tu skoro každý den a čekám kdy bude další kapitola..taky bys mohla něco přidat k ,,počátky pobertů v Bradavicích"…předem díky

    P.S.pikový král byl fakt moc dobrý…

  16. Blanch chtěla bych tě poprosit,jestli si můžu skopírovat jednorázovku za dveřmi.Uvedla bych samozřejmě odkaz na tebe a napsala bych,že jsi to psala ty.Děkuji.

  17. Blanch já bych se vždycky zeptala.Na obrázky ani ne,pokud je nekreslil rovnou ten u koho jsem.Na vlastní tvorby se vždycky zeptám.Jinak by to podle mě bylo něco jako krádež.

  18. No…jasně no…stejně děkuji..někomu to tak nepřipadá a "ukradne" si to bez svolení a dokonce to i někdy vydává za své, což se mi stalo nejednou..

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

code

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..