1. kap. – Hurá do Bradavic

A bylo to tu. Nastal den, na který James čekal celých jedenáct let. Na který se celé dětství těšil. Rád poslouchal, jak mu otec povídal, co všechno v Bradavicích zažil. A už je to tady, Jamese čekají podobné zážitky, dveře do Bradavické školy čar a kouzel se mu právě otevřely. Dorazil na nástupiště 9 a ¾ , které se schovávalo za sloupem mezi nástupištěm 9 a 10 na nádraží King´s Cross. Naložil si kufry do vlaku, naposled se rozloučil s rodiči a vlezl dovnitř. Na konci vagonu si našel prázdné kupé. Sedl si k oknu a jen tupě zíral na mihotavé pohyby přírody, které způsoboval vlak, který se právě rozjel.
Po chvíli se rozletěly dveře kupé dokořán.
„Promiň, máš tu volno ?“ ve dveřích stál vysoký chlapec s tmavými vlasy a s kufrem v ruce.
„Jo, jasně, “ odpověděl obrýlený hoch, který byl rád, že má společnost, jelikož ve vlaku nikoho neznal, neměl tu přátelé a všechny ostatní děti cestující do téže školy mu byly cizí.
Černovlasý chlapec si dal svůj kufr do přepážky nad sedadly a posadil se naproti Jamese.
„Já jsem Sirius, Sirius Black.“
„Těší mě, já jsem James Potter.“
Oba dva chlapci se na sebe usmáli.
„Už víš, do které koleje půjdeš Jamesi ?“ zajímal se Sirius.
„No, jelikož můj otec i matka byli v Nebelvíru, tak soudím, že tam skončím také, ale kdo ví a co ty ?“
„Moji rodiče byli ve Zmijozelu, jenže já doufám, že tam se nedostanu. Ze zmijozelu vyšli všichni zlí černokněžníci a tam já nechci, “ zkřivil chlapec výraz na obličeji. James se na něj jen díval a taky doufal, že jeho první kamarád, kterého si tu našel nebude ze Zmijozelu. Otec mu totiž také povídal, jak to tam chodí.. „Nepřipadáš mi jako někdo, kdo by měl následovat Salazara Zmijozela, “ usmál se James „třeba nebudeš po rodičích.“
„Možná, doufám, že to .., “ nedořekl Sirius svou větu, poněvadž do kupé někdo vstoupil. Nějaký hubený chlapec s černými a mastnými vlasy.
„Ahoj, máte tu volno ? Nikde jinde .., „
„Ne, nemáme, “ odsekl mu Sirius, aniž by se Jamese ptal, jestli by se mohl přidat „na někoho totiž čekáme, “ usmál se na něj ironicky.
„Promiň, “ omlouval se mu James, ale hoch už zřejmě neslyšel, jelikož byl dávno pryč.
„Proč si mu řekl, že na někoho čekáme, vždyť tu je plno místa ?“ zajímal se James
„Zrovna s takovým bych v koleji skončit nechtěl. Moc se mi nezamlouval, asi nejsme jediní, kdo ho nechtěl pustit do kupé. Slyšel si, že říkal, že nikde jinde.., “ šklebil se Sirius.
James se usmál: „Máš pravdu. Ty jeho vlasy mě nějak odrazovaly. Ostatní měli zřejmě stejný dojem..“
„Tak bude celou jízdu stát na chodbě no .., “ smál se Sirius a James se k němu přidal. Jeho první školní den začal příjemně, našel si kamaráda.
Vlak už přijížděl na konečnou stanici. Stál tam jakýsi hromotluk a křičel: „Prváci, ke mně!“
Sirius vykoukl z vlakového okýnka: „Ježiši , tenhle nás má dopravit do školy ? Nezašlápne nás přitom ?“
To už ale James podával zavazadla, které postavili na vlakové nástupiště, jelikož jim ten hromotluk řekl, že to mají nechat zde, poněvadž pojedou loďkami a tam se zavazadla nevlezou. Dovezou jim je na hrad.
Sirius a James si vlezli hned na první loďku, ve které byl ten obr a ještě jakýsi kluk.
„Ahoj vespolek, “ pozdravil obr „já jsem Hagrid, šafář a klíčník v Bradavicích.“
„Takže jednoduše hajný, “ pošťuchoval Sirius.
„No jasně, “ usmál se Hagrid „ty budeš asi pěkný kvítko.“
James přemýšlel, jak to, že tak mladý člověk nebo co to vlastně je, jako byl tenhle Hagrid, dělá ve škole hajného. Vždyť musel nedávno vyjít ze školy. Copak někdo ze školy jako jsou Bradavice, pak touží po tom, aby tam nakonec dělal šafáře ?
Kluk, který seděl vedle Jamese a Siriuse vypadal, že se každou chvíli zhroutí. Buďto mu naháněl Hagrid takový strach nebo měl mořskou nemoc a nesnášel lodní plavbu. Jamesovi připadal jako přerostlé prasátko s chomáčem blonďatých vlasů na hlavě. Chlapec se třásl od hlavy až k patě a ani nebyl schopný mluvit. Sirius si ho prohlížel a po chvíli se začal strašně smát. James nechápal, co je na tom směšného, ale nechtěl v tom svého kamaráda nechat samotného, tak se přidal. Oba vzbudili v hochovi pozornost, protože se přestal třepat a přidal se k nim.
„Tak a jsme tady, “ Hagrid právě zakotvil na konci jezera, které leželo před branami Bradavic.
„Páni !“ hvízdl Sirius, když se díval na vysoký, robustní a stověžatý hrad.
James i ten kluk z loďky sdíleli jeho nadšení. Tak velkou budovu ještě nikdy neviděli.
Vevnitř to bylo stejně tak velké jako zvenku. Všude kamenné zdi i podlahy. Na zdech visely louče a zapálené fabule. Na zdech visely prošívané koberce a obrazy s pohybujícími se postavami. Na zemi byly tlusté koberce.
„Á, už jste tady Hagride ? Výborně.“ To si to k nim šinula nějaká vysoká, hubená žena s černým uzlem vlasů na hlavě a s přísným výrazem v obličeji.
„Vítejte v Bradavicích, “ vítala je žena ve smaragdově zeleném hábitu „jmenuji se Minerva McGonagallová, jsem profesorka Přeměňování“ propíchla všechny svým přísným pohledem „za malý moment začne slavnostní hostina na zahájení roku a také něco, co se bude týkat vás. Než totiž usednete ke stolu, každý z vás bude zařazen do příslušné koleje, ve které strávíte zbytek svého studia na této škole. Se svou kolejí budete mít společné pokoje, budete spolu chodit na předměty a také spolu budete trávit volný čas. Tyto koleje naší školy se nazývají Nebelvír, Mrzimor, Havraspár a Zmijozel. Každá tato kolej má svého zakladatele a ze všech kolejí vystudovali vynikající kouzelníci. Každým svým úspěchem budete své koleji získávat body nebo každým porušením řádu či neuposlechnutím je můžete zase ztratit, tyto body se pak na konci roku budou hodnotit. Kolej, která bude mít nejvíc bodů, získává školní pohár. Doufám, že každý budete své koleji dělat čest.
K Zařazování dojde za malou chvíli před zraky všech profesorů a studentů. Počkejte tu prosím chvíli. A hlavně potichu, “ profesorka vyšla ven.
Jamese hned napadlo, že s touto profesorkou to nebudou mít lehké. Už ten první dojem řekl své. Bude jistě přísná, ale spravedlivá.
Profesorka se mezitím vrátila „seřaďte se prosím a pojďte zamnou.“
Sirius náhle vypadal bledě. James pochopil, co mu je. Určitě měl strach z toho, že skončí ve Zmijozelu, jako zbytek jeho rodiny. Pevně si mnul ruce a nervózně hleděl na klobouk připravený na stoličce uprostřed sálu. Z klobouku se náhle začaly linout nějaké zvláštní zvuky, po chvíli z toho vzešla nějaká písnička o Bradavické škole. Když klobouk dozpíval, vzala ho profesorka do ruky a spustila: „Až přečtu vaše jméno, posadíte se na židli a nasadíte si tento klobouk.“
„Ashleyová, Dorotta!“
Z houfu dětí se vyklopýtala zrzavá dívka s pihami po nose. Klobouk dlouho nepřemýšlel.
„MRZIMOR!“
„Abbott, Marcus!“
Trvalo to jen okamžik.
„MRZIMOR!“ vykřikl klobouk.
„Becker, Patrick!“
„HAVRASPÁR!“
„Black, Sirius!“
James Siriuse poplácal po zádech a ukázal mu, že mu bude držet palce. Sirius se hryzouce do rtu prodral z řad a v tu chvíli už seděl na židli a všichni na něj koukali. Byl velice nervózní. Klobouk se nejspíš nemohl rozhodnout, ale nakonec zakřičel: „NEBELVÍR!“
Sirius nevěřil vlastním uším. Byl šťastný. Klobouk ho nezařadil do Zmijozelu, kam by měl nespíš původně jít, ale zařadil ho do Nebelvíru. Byl štěstím bez sebe a s nadšeným výrazem zamířil k nebelvírskému stolu. Ukázal na Jamese palec. Dokázal to, dokázal. Je jiný, než jeho rodiče !
Mezitím stihl klobouk zařadit plno studentů a naproti Siriuse si sedla blonďatá dívka s pleteným copem.
„Goyle, Antony“
Aniž by klobouk zaváhal, hned křičel „ZMIJOZEL!“
Sirius se opovrhavě ohlédl a sledoval dál. Hoochová, Jacobs šli do Mrzimoru. Kathleyová šla do Zmijozelu. LaFayethovou klobouk poslal do Havraspáru.
„Lupin, Remus!“
„NEBELVÍR!“
Světlovlasý hoch, který vypadal velice utahaně a zchátrale se posadil kousek od Siriuse.
„Malfoy, Lucius!“
Jamesovu ani Siriusovi se tenhle kluk vůbec nelíbil. Měl dlouhé blonďaté vlasy a průzračně modré a ledové oči. James si pomyslel, že tenhle půjde určitě do Zmijozelu. Už podle toho výrazu v obličeji, a taky, že ano.
Pak to šlo rychle. Několik studentů si sedlo k nebelvírskému stolu a k mrzimorskému, někteří s Havraspárskému a někteří zase ke Zmijozelu. Teď na židli seděl ten hoch, se kterým James se Siriusem seděli v loďce: „Pettigrew, Petr!“, i když to tak nevypadalo, tak ho klobouk rychle poslal do Nebelvíru. Ale teď už ta chvíle, na kterou James i Sirius čekali.
„Potter, James!“
James se posadil na židličku a profesorka mu dala klobouk na hlavu.
„Hmm, zajímavé, “ James tomu nemohl uvěřit, ale klobouk na něj mluvil „jsi bystrý hoch a moc dobře vím, jak s tebou naložím. Koneckonců si pamatuji ještě na tvého otce. NEBELVÍR!“
Sirius tleskal, jak nejvíc mohl. James rychle utíkal ke stolu, sednout si vedle něj, aby mu náhodou někdo nevyfoukl místo.
„Hele, “ ukázal Sirius prstem na židli, na které seděl chlapec, kterého potkali ve vlaku „to je ten slizoun.“
„Vypadá na Zmijozel, jak ty ho typuješ ?“ opáčil James.
„Myslím, že Zmijozel má jistý. Jen se na něj podívej, ten odměřený výraz“
„Ten účes.., “ dodal James. Oba prskali smíchy. Chlapec se jmenoval Severu Snape a když ho klobouk poslal do Zmijozelu, všichni se po něm otáčeli.
„Severus, co je to proboha za jméno. Měl jsem pravdu. Ve Zmijozelu jsou všichni slizští a on je to pravidlo, potvrzující výjimku!“ mračil se Sirius.
„To se říká naopak. Výjimka potvrzující pravidlo, ale myslím, že on není výjimka. Vždyť se na něj podívej. Slizoun až od kosti, teda chtěl jsem říct, od konečků vlasů, “ James vybuchl smíchy a Sirius se přidal.
Na stole už měli plno dobrot. Vařených i smažených brambor, kuře s nádivkou, zeleninový salát, masovou roládu, plno sladkostí a dýňový džus.
Vedle Jamese teď seděl ten ubohý kluk, který vypadal strašně vyčerpaně. Sirius na něj ukázal: “ Podívej na toho chudáka. Co se mu asi muselo stát ? Strašně se v tom nimrá a vypadá, že každou chvíli omdlí.“
James se otočil a žduchl do něj. „Promiň, ale není ti něco ? Vypadáš strašně!“
Hoch se na něj podíval. „Díky!“
„No ne, promiň, že ti to říkám. Nechtěl jsem tě urazit. Já mám jen obavy…“
„Jo, není ti něco ? Pomůžeme ti, “ přidal se Sirius.
„Ne díky kluci, to je v pořádku, jen jsem nevyspalý, to je vše, “ James se Siriusem přikyvovali, ale moc mu to nevěřili „mimochodem, já jsem Remus Lupin, “ podával jim ruku.
„Těší nás. Já jsem Sirius Black a tohle je James Potter.“
Po slavnostní večeři jim ještě Brumbál něco řekl a nakonec je poslal do postele.
Když chlapci přišli do pokoje, kufry už měli tam. Všichni se rozhlíželi. Všude kolem byly postele s nebesy. Postele ovité nachovými závěsy.
„Beru si tu u okna, “ utíkal rychle James k oknu a pral se o ní se Siriusem, ale nakonec vyhrál a Sirius byl donucen vzít si postel hned vedle něj. V pokoji s nimi byl také Remus a ten kluk z loďky.
Remus si s klidem vzal postel nalevo od Jamese a jejich čtvrtý spolužák se nejspíš ostýchal, a tak se ke své posteli, stojící vedle Remusovy, doslova připlazil.
„Copak se nás bojíš ?“ hleděl upřeně Sirius na toho nemožného kluka.
„N-ne..“
„No tak, to chce klid. Jak se jmenuješ ?“ ptal se James
„Petr.“
„Petr.., “ pousmál se ironicky Sirius „no a jak dál ? Obyčejně míváme i příjmení, ty ne ?“
Petr na něj úzkostlivě koukal svými malinkatými očky a jakoby čekal, že ho mají každou chvíli zavraždit.. „Pe-pe-peti-grew.“
„Petigrew ?“ opakoval Remus
„J-jo, “ Petr se stále nezbavil svého strachu z nových spolubydlících.
„Já jsem James Potter.“
„Já Remus Lupin, “ podával mu ruku, ale Petr se na ní jen koukl a uhnul. Remus ji vztáhnul zpět a kýval hlavou.
Sirius se opět hystericky smál a nemohl přestat. Předkloněný klečel na zemi a nepopadal dech. James se usmál: „Buď v klidu Petře, tohle je Sirius Black. On je trošku praštěný.“
„Já…hehe..já-já..chachaaaaaa..já, že jsem praštěný ? A co tenhle… bojí se s námi mluvit, vypadá, jak vyoraná myš, kterou mají každou chvíli chytit do pastičky…hehe, “ utíral si slzy z očí „pak teda nevím, kdo tu je praštěný, jestli já nebo on, “ koukl na něj „chceš mít kamarády Petře ?“ Petr s neurčitostí přikývl, „tak se neostýchej a normálně s námi mluv. My ti hlavu neukousnem!“
James si nemohl nepovšimnout vyděšeného výrazu v Remusově obličeji, když Sirius zmínil slovo neukousnem.
Všichni už si pomalu vybalili všechny věci. Bylo pozdě večer a všichni ulehli do postele. Petr od té doby nepromluvil ani slovo a Jamesovi to tak připadalo lepší, poněvadž by se Sirius začal zase strašně smát. Koukl se na bok. Remus už spal. Taky že to potřeboval, vypadal opravdu hrozně. Měl kruhy pod očima, utahaný výraz a chodil jako po autohavárii. Petr už byl také uprostřed snu, jen Sirius byl vzhůru, což po chvíli James zjistil, poněvadž …
„Tssst.. tssst..“
James čekal, že z něho vyleze zase nějaká kravinka, kvůli které by mohl probudit kluky, a to nechtěl, tak raději dělal, že spí.
„Já vím, že nespíš Jamesi. Chci ti jen říct, že jsem moc rád, že jsem tě poznal. Dobrou noc.“
„Já taky, dobrou Siriusi.“

40 komentuje 1. kap. – Hurá do Bradavic

  • Ginny  píše:

    Blanch, mohla bych se te zeptat co jsou to Pobertové???? Díky

  • Blanch  píše:

    Pobertvové myslíš jako ve smyslu češtiny..nebo kdo to je?

    Poberta myslím ani v češtině přímý význam nemá, ale jeto něco jako záškoník, škodolibec, takový ten, co furt dělá naschvály..prostě něco jako jsou Tichošlápek, James, Remus a Petr. Ti čtyři jsou Pobertové. Jsou to záškodníci…

  • Trea.c  píše:

    celkem dobře vymyšlený…ale zdá se mi že některý důležitý věci bereš hopem a ze Siriuse děláš  něco co není…např.:jak vyhodil Snapea…. nevim…ale je to dobrý…

  • Blanch  píše:

    Sirius takový je, nezapomeň..je předpojatý a má v sobě krev Blacků..v jistých věcech má i špatné vlastnosti. Když se mu třeba někdo nelíbí..on se musí vyvíjet, ty vlivy z rodiny se nemůžou jen tak vytratit..něco tam musí být, ale on se potřebuj časem vyvíjet..jeho kamarádi ho budou ovlivňovat a on se postupně změní víc a víc..

    Jinak…na takových prvních pět kapitol..možná víc, hrdá fakt nejsem, je to psáno hodně dávno.. a ten zbytek jsem navázala až před nedávnem, resp. před rokem a něco, když vyšla pětka, protože tehdy ještě nebyla.

  • kiki  píše:

    cau me se tento  clanek libi moc ale jemes tam jeste vypada za  hodnyho kluka a    to snad ne!!!!t

  • Blanch  píše:

    Myslíš si, že hned první den školy..hned první ročník z něj bude hajzlík? To je všechno vývojem.. člověk nemůže být hned takový, jaký je v polovině svého života.. K tomu musí nějak dojít..

  • Trea.c  píše:

    Blanch:njn…ale on se snazil být jinej než jeho rodina…jako třeba že by asi nikoho nenapadal(slovně) jen tak kvůli ničemu… ale některý povídky máš moc dobře vymyšlený….:D

  • Trea.c  píše:

    jo a taky chci podotknout že ses v tom psaní hodně zlepsila…je to mnohem lepší než tyhle začátky…..

  • Blanch  píše:

    Mimochodem..tyhle začátky jsem psala v nějakých 14ti nebo patnácti letech, což je nějakých pět let..

    Zrovna asi nějaké první čtyři kapitoly

    Ty pořád nechápeš, že ačkoliv Sirius takový chce být..nemůže si jen tak ze dne na den odvyknout na to, jaké to bylo doma a je odtamtud poznamenaný. Ono to trvá, než to opravdu vymizí. Zvlášť, když je z domu teprve pár dní..  Ty bys z něj hned udělala dobráka, ale to nejde. Něco v něm zezačátku být musí.. Na každém se poznamenají vlivy rodiny..

  • Katy Fínová  píše:

    Blanch..pět let zpátky??To neni možný ne harry potter před pěti lety ani neexistoval a když už tak první díl kde ses sotva dozvěděla že harryho  táta je james natož tak o nějakym siriusovy..ale jinak to je čupr

  • Blanch  píše:

    Harry Potter vyšel o hoodně dřív..jsi blázen? je z roku 1992 :))) A třetí díl z 1999.. Myslíš si, že v roce 2001 nebyl?? :))) Tos ho spíš ještě nečetla, já ano.. bylo mi 14, když jsem na něj přišla a o rok později jsem začala psát… dnes už su dospělá baba..

    Takže máš mylný dojem..no jen se podívej do knihy..vydáno v roce 1999..translation 2001 :))) je to pět let..

  • Blanch  píše:

    blbost..já napsala místo sedmičky dvojku..první díl je z 1997

    A těch 14 mi bylo, když jsem přišla na HP..ne na třetí díl.. ten jsem si samozřejmě přečetla hned, jakmile vyšel..

  • Blanch  píše:

    ale není to přesně pět let..bude to něco přes čtyři..

  • Blanch  píše:

    jako co jsem to začala psát :))

  • Katy Fínová  píše:

    mno to jo promin já to vždickypočítám od prvního filmu,ale máš pravdu že sem harryho nečetla protože v roce 92 sem se teprv narodila 🙂

  • Blanch  píše:

    nene…on vyšel v 97 :))) To byl překlep..

  • Helenička  píše:

    hustý!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

  • Emily  píše:

    No tak doufám, že to dneska stihnu všechno přečíst.. Zatim se mi to moc líbí.. 🙂

  • Wiky  píše:

    No, doufám, že ti nebude vadit, když začniu trošinku pridit – to jako kritizovat… 🙂

    No, souhlasila bych docela s tím, co napsal(a) Trea.c – proč Snapera jen tak vyhodil kvůli tomu, že vypadal strašně??? To by ještě šlo, ale pak teda tím pádem nechápu, proč pak byl najednou na Remuse tak strašně milej, když ten vypadal o snad i hůř než Snape .

    A hned pokračuji u tvé reakce: napsala jsi, že se nemůže den ze dne změnit, že mu něco z rodiny zůstalo. Pak mi teda vysvětli, jak mohl chytat nesutálé záchvaty smíchu, jak mohl být tak vtipný?? Vždyť doma musel mít totální, podle by měl být spíš ustrašený – hlavně z toho,  že se nedostal do Zmijozelu – což nejspíš Blackovi považovali za tak strašný zločin, že se divím, že mu za to neposlali přinejmenším huláka…

    Jak mohl James tak přesně vycítit, že bude profesroka McGonagallová přísná ale spravedlivá??? Jak mohli vědět, že Snape bude děsnej parchant, když se k nim začal chovat docela slušně??? Jak mohli vědět, že remus je dobrák, když vypadal tak děsně?? Jak mohl Hagrid vědět, že bude Sirius kvítko jenom kvůli jedný větě???

    No, jsou to všechno jenom drobnosti, ale myslím, že je to hodně tím, že jsi to psala v nižších letech a taky tím, že jsi byla hodně ovlivněna informacemi z knihy… :-))

    Já vím, myslím, že už jsem ti tohle jednou komentovala na fanu :-))) Tak se asi dost opakuju, ale prostě jsem neodolala… :-)) Asi časem taky napíšu nějakou povídku o Pobertech… :-))

    Jinak, lidi, já taky píšu!!!! Tak mě máte na blogu!! :-))

  • Wiky  píše:

    Jejda, sem nevěděla, že to bude tak dlouhý…. :-)) prosím neber si to nijak zle, je to jinak moc pěkný!!! 🙂

  • Blanch  píše:

    Já mám prostě jiné představy než vy..tohle mi vytýkat nemůžete, protože každý vidíme Siriuse jinak. Doopravdy ho nikdo z nás v té době neznal.

    K tomu Removi.. Remus se dostal do Nebelvíru. Sirius byl zaujatý vůči Zmijozelu, kdyby se Remus dostal do Zmijozelu, bylo by to stejné.

    Podle mě je Sirius, i přes svoji rodinu, vtipný a veselý, protože ne všichni tam byli takoví. Nezapomínej, že měl ještě strýčka a Andromedu, kteří ho ovlivnili taky.

    Ty nepoznáš na lidech, jací můžou být? Já teda ano. A podle popisu McGonagallové je to naprosto jasné, takže tenhle dotaz nechápu.

    Podle výrazu ve Snapeově obličeji je to taky jasné. Navíc mu Sirius přišel víc sympatický a on si chtěl udržet svého prvního kamaráda, který mu padl do oka.

    Wiky: máš opravdu divné dotazy, pokud jde o to: "jak mohl vědět" Podle výrazů, gest, sympatií všechno poznáš. Copak nemáš oči, city?? Já teda takový čich na lidi mám.

    Já si to neberu zle..já už jsem nejmíň dvacetkrát vysvětlovala, že kdybych už neměla tolik kapitol, smažu to. Nemám tuhle povídku(ten začátek..asi prvních pět kapitol, ráda..), přece jenom jsou to nějaké čtyři roky nebo kolik..

  • Wiky  píše:

    No, každý ma na věc jiný názor… :-) Já jsem už svůj napsala. Nejlíp asi udělám, když napíšu svoji představu.. 🙂 i když… nevím, nevím… teď píšu 2 knihy, chystám se na třetí a k tomu ejště tohle…… :-))

    Hlavně že ty jsi s tím spokojená, to je nejhlavnější!!! :)))

  • Blanch  píše:

    Já právě spokojená nejsem :)) Nejraději bych to úplně zrušila :))) Ale zakázali mi to..

  • kiki  píše:

    je to bozsky !!!!!

  • Verč@  píše:

    hustýýýýýýýýýý.myslím ale,že se to hoodně podobá 1.dílu H.P.

  • Blanch  píše:

    jo..já jsem to tehdy psala podle něj, aby to bylo autentičtejší..ale dneska bych to rozhodně napsala podle sebe..je to děs

  • Verč@  píše:

    Ne není,jen sem se tě chtěla zeptat,ehm,kolik je ti let?

  • Blanch  píše:

    19

  • Rennninka  píše:

    Cervícek,Dvanácterák,Tichoslápek a Námesícník…

    (Peter,James,Sirius a Remus)

  • Doris Alba Granderova  píše:

    Myslite si co chcete mne sa to paci aj takk=)))))))a dakujem ze mozem aspon daco citat tie pribehy su fakt uzasne

  • Doris Alba Granderova  píše:

    To co sa tu stalo???Nemozem najst ,ze kde som skoncila a vse ostatne ako sa to tu pomenilo??

  • Denda  píše:

    To sis stáhla???Moje kámoška má tyto všechny články a blog má 3roky.

  • Blanch  píše:

    Denda nestáhla, to je moje povídka a psala jsem ji už před čtyřmi lety.. a jestli to má jen na blogu.. dej mi adresu, tohle už mě fakt sere..aby si bral někdo moje povídky bez mého svolení a ještě k tomu nenapsal autora..

    já tuhle povídku mám na fanu, na starém hp.cz, na potpovídkách, skoro na všech archívech… grrr

  • Blanch  píše:

    mimochodem, na hp.cz a na fan jsem to dala někdy v roce 2002

  • Terka  píše:

    Super kapitola!!! miluju Siria!

  • lili evansová  píše:

    dobrý

  • Samara  píše:

    Nechci kritizovat,ale mám pocit že v dobách pobertů nebyl ředitelem Brumbál ne?Nebo ano?Nejsem si jistá.

  • Martina  píše:

    Samara: Brumbál se stal ředitelem hned po smrti Dipetta a to bylo krátce po tom, co Voldemort dokončil školu a Pobertové chodili do Bradavic až dlouho po něm. Jinak už tutu povídku čtu po několikátý a pořád se mi líbí. A Blanch, ne aby tě napadlo jí smazat! A napsala si jí moc pěkně, to mně bude 14 a asi bych nic tak pěknýho nenapsala.

  • Blanch  píše:

    je to šílené..to víš, že "tohle" smažu, protože to nahradím přepsanou verzí…jednou 🙂

  • Jana  píše:

    je to super, tesim sa na dalsiu kapitolu 🙂

Odpověz

Můžete použít HTML <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

*

code